Plamínky/Na konec

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Na konec
Autor: Jiří Mahen
Zdroj: MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 103
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1907
Licence: PD old 70

A třeba skrytá lhala skaliska,
že pustila jen v čase milosti —
ta hrůza srdce mé už nezíská.
Na skále stojím, vlajku vytahuji,
z černavé barvy rudá stala se.
Jak omamně zas vichry z moře dují
po nutném zápase!

Tak duši jímá touha vyjet zas
a v dál se brát za cíly vlastními.
Válečný, duše, věru nastal čas!
Na první tvrzi vlajku vytahuji,
nad smutkem dávným racek směje se.
Jak vábivě zas vichry z moře dují — !
Kam nyní bouř mé lodi zanese?

Kormidlo v ruce zírám v širou dál.
Koho jsem potkal, třeba nepřál mi,
naposled každý v plavbě pomáhal.
Po větru vlajka nad stožárem vlaje.
Teď vesla výš! A stále v před a v před!
Tíživé mdloby, která zabita je,
vzpomínám — s láskou — naposled…