Plamínky/Mlčení zvonů

Plamínky Jiří Mahen
Finale	Mlčení zvonů	Tragické štěstí

Údaje o textu
Titulek:	Mlčení zvonů
Autor:	Jiří Mahen
Zdroj:	MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 15-16 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1907
Licence:	PD old 70

(Za bratrem F.)

Tak dlouho kvílel jich stříbrný zvuk,
k oblakům vylétal, burcoval nebe.
Teď již je dobře — teď již je dobře…
Klidný a uštvaný hledám zas tebe.

Sluníčko hořelo, hořely skály,
lesy tak tajemně mluvily k nám.
Kam jenom chtěl jsi to, hrdino malý?
Co jsi to urval mým vzpomínkám?

Oči se zamžily, ruce se zatřásly,
v požáru zachvěl se celičký svět.
Stokráte řekl jsem: Nuže — teď s bohem!
Stokrát však vracel jsem k Tobě se zpět.

Že jsem Tvé sny měl rád, odvahu Tvoji,
že jsem Tvým pohádkám rozuměl tak —
Můj hochu! Duše má! S bohem buď, s bohem!
Ruce se zatřásly — zvlhl nám zrak…

— Dny vadly a rozkvetly. Zpívalo jaro,
nebylo smutno, však nebylo veselo.
Něco nám, něco nám přece jen tady
k pohádce naší dost — scházelo!

Však nežli řekli jsme, co jsme říc chtěli,
zvony se rozkvílely —
nad žitím Tvým, jež uvadlo náhle,
po marném klidu všech nedělí —

Teď už je dobře — teď již je dobře —
zvony už mlčí, srdce se nechvěje.
Vše naše štěstí zmizelo. Přísné
nade vším leží teď věčnosti závěje —

Teď již je dobře — teď již je dobře!
Okamžik věčnosti zachází do dáli.
Hrozivým steskem do nocí svítí
nebeských světel mdlé signály…