Plamínky/Dvacet let

Plamínky Jiří Mahen
Jakož zákony kázaly	Dvacet let	Mezi dvěma světy

Údaje o textu
Titulek:	Dvacet let
Autor:	Jiří Mahen
Zdroj:	MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 48-49 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1907
Licence:	PD old 70

Okamžik ještě! Chci přec radu dát!
Příteli drahý, měl jsem tě rád —
dvé temných zraků, na líci bída,
na čele úzkost, hroby jež hlídá —
znám dobře tě, dobře. Stůj!
Dokud je čas, se vzpamatuj!

Nechte mne přece! To chci teď zřít,
chuďasu kam až možno je jít.
Do pekla blízko je, ke smrti blíž.
Dech obou v tváři když ucítíš
příteli, pozor dej! Stůj!
Nad propastí se vzpamatuj!

Okamžik tenhle byl nebesky hezký.
Najednou naše se potkaly stezky.
Prsa se úděsem hanebným dmou,
smích roste každičkou minutou —
Do srdce mého než zjev jeho všel
bolestí trochu jsem přetrpěl.

Okamžik potom byl nebesky smavý.
Staré mne zvábily najednou hlavy.
Rodičů ruce synáček líbá,
nad jejich starostmi dojat se shýbá.
Něco však dere se do jeho očí:
teď — teprv — smysly se v závrati točí…