Pentateuch (Hejčl)/Svědectví historických knih

Pentateuch Jan Hejčl
Kritika evoluční hypothésy	Svědectví historických knih	Svědectví prorockých knih

Údaje o textu
Titulek:	Pentateuch
Podtitulek:	Svědectví historických knih
Autor:	Jan Hejčl
Zdroj:	Časopis katolického duchovenstva 1906, 9, str. 571-572, Dostupné online Dostupné online; 1907, 1, str. 15-20, Dostupné online Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Tóra

a) Kniha Josue

α) připomíná výslovně několikráte psaný zákon, zákon Mojžíšův a

β) obsahově nejen že nelíčí ničeho, co se příčí zákonu, nýbrž vypravováni její se úplně se zákonem srovnává.

Ad α) Hospodin napomíná Josue: »Confortare … ut facias omnem legem quam praecepit tibi Moyses. … Non recedat volumen legis huius ab ore tuo.« (Jos. 1 7—8). Josue vystavěl na Hoře Hebal oltář z netesaných kamenů, »sicut praeceperat Moyses famulus Domini filiis Israel et scriptum est in volumine legis Moysi.«^[1] Předpis o takovémto oltáři máme v Ex. 20, 25. Vidíme, že tu autor knihy Josue úmyslně připomíná ustanovení zákona.

Josue napsal »super lapides Deuteronomium legis Moysi. …« Jos. 8 32. Srv. 8 34.

Josue sám napomíná pokolení Rubenovo, Gadovo a polovici Manasse: »Custodiatis attente … mandatum et legem quam praecepit vobis Moyses. …« (Jos. 22 5).

Jinde (Jos. 23·6) napomíná krátce před svou smrtí všecky Israelity: »Estote solliciti, ut custodiatis cuncta, quae scripta sunt in volumine legis Moysi«.

Na sklonku života zavázal Josue Israele slavnou přípovědí, že budou věrni Hospodinu; pak »scripsit quoque omnia verba haec in volumine legis Domini«. (Jos. 24 26).

Dle těchto svědectví psaný zákon, který dal Mojžíš, existoval a byl též znám.

Totéž potvrzuje i

β) obsah knihy Josue, jež nejen že předpokládá aspoň hlavní události, vylíčené v Pentateuchu, nýbrž navazuje niť svého vypravování na ně, a jako Josue pokračuje v úřadě Mojžíšově, tak i kniha jeho jméno nesoucí jest pokračováním Pentateuchu.

Kniha Josue nevypravuje ničeho o nezachovávání zákonů Pentateuchu, z čehož by se snad dalo uzavírati na to, že autor její jich neznal a že tudy Pentateuch před ním neexistoval, naopak srovnává se s jeho předpisy. Jak živě byli Israelité v této době přesvědčeni o zákonu, že jen na jednom místě jest dovoleno přinášeti oběť, patrno z episody vypravované v 22 10—34.

Pokolení Ruben, Gad a polovice pokolení Manasse vystavěla obrovský oltář na březích Jordánu. Celý národ považuje to za provinění proti zákonu a jest hotov tento zločin zbraněmi potrestati. Teprv když z viny nařknuti se ospravedlnili, že nebylo jejich úmyslem postaviti druhé obětiště, nýbrž pouze památník, který by hlásal jejich jednotu s ostatními pokoleními, bydlícími v Před-jordání, uznáni byli za nevinny. V Galgala »fecerunt Phase« (Jos. 5 10). Pak »congregati sunt omnes filii Israel in Silo, ibique fixerunt tabernaculum testimonii (Jos. 18.1 Srv. 22 9—12). V Silo byl i velekněz Eleazar, který svěřoval některé své úkony synu svému Phineesovi (Jos. 22 13). Eleazar byl oprávněn ke kněžství, poněvadž byl syn Aaronův (Jos. 24.33).

b) V knize Soudců nalézáme sice méně stop zákonodárství Mojžíšova, přece však není psána beze všeho ohledu na zákon. Tak

α) Michas zřídil si sice proti zákonu domácí kapli, za kněze však přece jen najal si levitu betlémského Jonathana místo svého syna, patrně proto, poněvadž věděl, že zákon dává právo konati úkony bohoslužebné levitům (Soudc 17,7).

Rovněž i Danité přiměli tohoto levitu k tomu, by šel s nimi patrně z téhož důvodu, ze kterého mu byl svěřil Michas úkony kněžské (Soudc. 18,18).

Svatostánek byl i v této době v Silo: »Mansitque apud eos idolum Michae omni tempore, quo fuit domus Dei in Silo« (18 31). »Qui surgentes venerunt in domum Dei, hoc est in Silo« (20 18). Zde byly slaveny svátky: »Ceperuntque consilium atque dixerunt: Ecce solemnitas Domini est in Silo anniversaria« (21 19), zde byla archa: »eo tempore ibi erat arca foederis (20 27), zde za velekněžství Phineesova (»Et Phinees filius Eleazari filii Aaron praepositus domus (sc. Dei«) (20 28) se konaly oběti: »filii Israel … venerunt in domum Dei … et obtulerunt ei holocausta atque pacificas victimas« (20 26). I nazireát (Nm. 6 1—21) jest znám (Soudc. 13 14nn). Anděl Hospodinův dovolává se^[2] rozkazu o vyhlazení Kananejských, Gedeon ví o theokracii. když zamítá nabízenou korunu řka: »Non dominaber vestri nec dominabitur in vos filius meus, sed dominabitur vobis Dominus«.^[3] Ví se, že levité jsou povoláni k tomu, by při bohoslužbě přisluhovali, úkony kněžské se vykonávají od potomků Aaronových, zachovává se obřízka, zákon švakrovství, manželství Israelitů se ženami kananejskými se považuji za zakázána a t. d.^[4] Cornely^[5] vidí docela i podobnost myšlenek a slov některých knihy Soudců s myšlenkami a slovy Pentateuchu. Hoberg^[6] uvádí sice ještě i jiné zmínky zákona v knize Soudců. Zdá se mi však, že nemají mnoho důkazné síly. Tak n. př. připomíná se pobyt Israelitů v Egyptě a vysvobození jich z poroby této země,^[7] Jefte, vyvracející obvinění krále Ammonitů, že mu Israelité odňali jeho zemi mezi Arnonem, Jobokem a Jordánem (Soudc. 11 12—28), jeví znalost historických událostí vypravovaných v Pentateuchu (Nm. 20 14—21, 21 4—13). Tyto události však mohly býti v této době zcela dobře čerpány z ústního podání, čemuž nasvědčuje okolnost, že Jefte vedle poselství Israele poslaného ku králi Edomitů zmiňuje se též o poselství, poslaném ku králi Moabitů, o kterém v Pentateuchu není zmínky. Nelze též upříti, že kniha Soudců

β) vypravuje události, z nichž patrno, že zákony v Pentateuchu obsažené nebyly vždy a všude zachovávány, ano že bylo jednáno i proti nim.

Byť bychom mlčením pominuli oběti Gedeonovy (6 18—32), vyvolané a ospravedlněné tehdejšími okolnostmi, přece třeba si všimnouti, že Gedeon (8 27) z kořisti dal zhotoviti efod, kterýž »posuit in civitate sua Ephne. Fornicatusque est omnis Israel in eo et factum est Gedeoni et omni domui eius in ruinam.«

Michas, jenž bydlel někde v horách Efraimských, zřídil si svoji domácí kapli: »aediculam … in ea (domo) separavit et fecit ephod et theraphim, id est vestem sacerdotalem, et idola (6 5).« Nejprve musil mu úřad kněze zastávati jeho vlastní syn, pak si najal Jonathana. betlémského levitu.

Danité mu však všecky tyto předměty ukradli, ano i Jonathana odvedli do Lais. kde jim musil konati protizákonnou bohoslužbu (hl. 18).

Ano kniha Soudců

γ) nikde psaný zákon, který by pocházel od Mojžíše, necituje. Mlčení to vysvětlíme si tím, že autor neměl zvláštní příčiny, proč by jej výslovně připomínal, tím, že v této rozhárané době, kdy nebylo ústřední vlády v Israeli, zákon sám nebyl příliš znám, a pak snad i proto pominul ho autor mlčením, poněvadž bylo v této době dosti mnoho jednáno proti němu. Úcta ku předkům a soucit s jejich slabostmi mu bránila, by příliš ostře vytýkal nezákonnost jejich jednání. Podává nám tedy kniha Soudců poměrně dosti málo materiálu k řešení otázky o původu Pentateuchu. Podobně bychom nenalezli mnoho v knížečce Ruth, za to však větší pozornosti zasluhují

c) Knihy Samuelovy (1. a 2. Král.).

Jest ku podivu, že se

α) výslovná zmínka o zákonníku Mojžíšském nečiní ani na jednom místě těchto knih, ačkoliv odjinud víme, že Davidovi zákonník ten znám byl.^[8]

Přece však možno uzavírati z některých míst, že v době, kterou knihy jmenované popisují, psaný nějaký zákonník byl znám. Když byl Saul před tehdejším sněmem israelským v Masfě od Samuele prohlášen za krále, tu »locutus est Samuel ad populum legem regni et scripsit in libro (Masoretský text se členem: בַּסֵּפֶר, LXX beze členu ἐν βιβλίῳ) et reposuit coram Domino.…^[9]« Právem můžeme odtud dovozovati, že již před zákonníkem Samuelovým, obsahujícím ústavu královskou, existoval v Israeli jiný psaný zákonník, zvláště čteme-li s Masorethy בַּסֵּפֶר.^[10]

Za mládí Samuelova konala se v Silo pravidelná bohoslužba asi způsobem, předepsaným Mojžíšským zákonodárstvím.^[11] Známost však osvobozeni z Egypta^[12] a nepřátelství, jež jevili Amalekité proti Israelitům na jejich pochodu pouští^[13], žily asi v živém podání lidovém, aniž by byly musily nutně býti čerpány z tehdejšího Pentateuchu. (Ex. 17 18).

Ze slov Davidových k Jonathanovi^[14] jest patrno, že za dob Saulových byl den nového měsíce slaven hostinou, což dobře odpovídá ustanovení Pentateuchu^[15], že tohoto dne mají býti hojnější oběti přinášeny, podobně jako o svátku.

Velekněz Achimelech v Nobe dává Davidovi^[16] chleby předkladné, jež předkládati před tvář Boží jest přikázáno v Pentateuchu.^[17]

Tyto a podobné stopy zákonodárství Mojžíšského daly by se sice rozmnožiti

β) přece však nemohou nic změniti na faktu, že se v knihách Samuelových zákonník Mojžíšův přímo nepřipomíná. Proč se tak děje poznáme, když uvážíme, jak

γ) často dle knih Samuelových se jednalo proti ustanovením zákona Mojžíšova.

Samuel obětuje brzy v Masfě,^[18] brzy v Kamě,^[19] brzy v Galgala,^[20] ač zákon Mojžíšův provází Saula s jeho družinou,^[21] což zdá se nasvědčovati tomu, že přinášel oběť kdekoliv.

Svatostánek a archa úmluvy, jež měly býti dle zákona pospolu na jednom místě, byly odděleny.^[22] Toto oddělení a pak stálé přenášení jak archy tak svatostánku z místa na místo mělo za následek, že proti Mojžišskému zákonu bylo obětováno na mnohých místech: v Betsames^[23], na hoře Sion^[24], v Nobe^[25], v Gabaon^[26] a t. d. Byť bychom i tyto zjevy poněkud chtěli ospravedlniti tím, že se mohl vyvinouti názor, že jest dovoleno obětovati jak tam. kde se chová archa, tak i tam, kde jest slánek, těžko nám bude omluviti Davida, jenž nic nenamítá proti tomu ^[27], že Absalom zamýšlí přinésti obět v Hebronu. Ano David sám zřizuje oltář a přináší obět na humně Ornanově!^[28]

Ani ritus obětní neodpovídal úplně předpisům Penlateuchu. Tak Saul sám, bez kněze přináší obět v Galgala.^[29] Jest za to kárán Samuelem, ano jest to i jeden důvod jeho zavržení, přece však podobným způsobem obětuje pak i David^[30], ano ještě i Šalomoun.^[31] Tytéž důvody, které vedly autora knihy Soudců, by necitoval výslovně zákon, byly směrodatnými i autoru knih Samuelových. Za to však

α) psaný zakonník Mojžíšův jinde se přímo cituje:

Již svrchu bylo řečeno, že David svému synu Šalomounovi krátce před svou smrtí kladl na srdce, by zachovával rozkazy Hospodinovy, jak jsou napsány v zákoně Mojžíšově.^[32]

Amasiáš, král judský (797—792), nastoupiv královský trůn, dal sice popraviti vrahy svého otce Josiáše, »filios autem eorum. qui occiderant, non occidit, iuxta quod scriptum est in libro legis Moysi, sicut praecepit Dominus dicens: Non morientur patres pro filiis, neque filii morientur pro patribus: sed unusquisque in peccato suo morietur.^[33] Srv. Dt. 24 16.

Úvahu podrobnější o zprávě 1. Král. 22 8nn, že velekněz Helkiáš nalezl v domě Hospodinově za panování krále Josiáše »knihu zákona«. ponecháváme si na jiné místo.

β) Zákon daný Mojžíšem předpokládá přípověd" Hospodinovu 4. Král. 21 8nn: »Non faciam commoveri pedem Israel de terra … si tamen custodierint universalii legem, quam mandavit eis servus meus Moyses«. Srv. též ibid. 23 25.

Ve 4. Král. 18 22 líčí se reformační snaha krále Ezechiáše o vyhubení kultu na výšinách »Nonne iste (Dominus) est, cuius abstulil Ezechias excelsa et altaria et praecepit Judae et Jerusalem: Ante altare hoc adorabitis in Jerusalem?« Srv. 18 3—6 ibid.

Obyvatelé říše severní jsou odvedeni do zajetí po pádu Samaře, »quia … omnia,quae praeceperat Moyses servus Domini, non audierunt neque fecerunt« (4. Král. 18 12). γ) Obětovati na více místech vytýká se jako nezákonitost (8. Král. 15 14),

1. Jos. 8 30, 31
2. Soudc. 1 1 nn. srv. Ex 23 23.32 nn., 34 15; Soudc. 2 1; Ex. 20 2; Dt. 34 4; Lv. 26 9.
3. 8 23.
4. 3 6.7. 14 3, 15 18. 21 7 a j. m. v.
5. l. c. str. 55.
6. Moses und Pentaleuch str. 28.
7. Soude. 6 8—10.
8. David cítě, že se smrt blíží, napomíná svého syna .Šalamouna (3. Král. 2 3): „Et observa custodias Domini Dei tui, ut … custodias ceremonias eius, et praecepta eius, et iudicia et testimonia, sicut scriptum est (zase passivum !) in lege Moysi.
9. 1. Sam. 10.25
10. Další dedukce z tohoto místa probereme jinde.
11. 1. Sam. 1.21.
12. 1. Sm. 10.18.
13. 1. Sm. 15.1—10.
14. 1 Sm. 20 5nn.
15. Nm. 28 11—15.
16. 1 Sm 21 1—6.
17. Ex 25 30, 39 13.
18. 1. Sm. 7 9.
19. 1. Sm. 7 17.
20. 1. Sm. 10 8, 11.15.
21. 1. Sm. 14 3 18.
22. 1 Sm. 4 4nn.
23. 1 Sm. 6 15.
24. 2. Sm. 6 17nn.
25. 1. Sm. 21 1nn.
26. 1. Par. 16 39nn.
27. 2. Sm. 15 7nn.
28. 2. Sm. 24 81nn. Srvn. 1. Par. 21 29nn.
29. 1. Sm. 10 8—14.
30. 2. Sm. 24 18nn.
31. 2. Par. 1 2—13.
32. 3. Král 2 3.
33. 4. Král 14 6.