České besedy/Peklu propadlá

České besedy
Vězeň na Křivoklatě	Peklu propadlá	Sláva Čecha

Údaje o textu
Titulek:	Peklu propadlá[1]
Podtitulek:	Polská národní legenda
Autor:	lidová
Zdroj:	České besedy. Sestavil J. K. Tyl. Praha : J. H. Pospíšil, 1842. s. 12–15 a 175. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD traditional
Překlad:	Karel Jaromír Erben
Licence překlad:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Oj! v neděli z porána
Šla na kvítí Johana.

Drobnou routu trhala
A věnečky vázala.

„Můj věnečku zelený,
Ty se dočkáš koruny!“

I přijel k ní mládenec:
„„Prosím, panno, o věnec!““

„Oj! ty nejsi mládenec,
Ale z pekla rozenec!“

„„Po čem jsi mne poznala,
Že jsi mne tak nazvala?““

„Po koníku, po vraném,
Po sedélku červeném.

Po bičíku smoleném,
I po tobě po samém.“

„„A ty nejsi panenka,
Dvou dětí jsi matinka.

Jedno leží v stavení,
Na něm kupa kamení.

Druhé plyne po vodě:
Již je po tvé svobodě!

Sedni, panno, na můj kůň,
Povezu tě, kde můj dům!““

„Nevím sama, mám-li jít,
Chci se s matkou poradit.“

„„Měla jsi kdy svévolit,
Mohlas dost se naradit.““

Jak ji chopil, tak nese,
Po boroví, po lese.

Bory, lesy šuměly,
A větve se lámaly.

„Nenes mne tu po boru,
Stýská se mi po dvoru;

Ale nes mne rovinou,
Tesknosti mne pominou.“

A když byli u dveří:
„„Hola! bratře, otevři!

Nesu duši i tělo,
Které peklu dospělo!““

„Co ta panna dělala,
Že se nám tu dostala?“

„„Dvé děťátek zabila
A ve věnci chodila.““

Posadil ji v zástolí
Až po páždí do smoly.

Jak ta smola kapala,
Tak ta panna plakala.

I viděla z daleka
Pocestného člověka.

„Jdi, člověče, k nám domů,
Nepovídej nikomu.

Jenom matce, otcovi,
A staršímu bratrovi.

Mají doma ještě dvě,
Ať jich kářou víc než mne.

Ať do hospod nechodí,
Chlapců s sebou nevodí.

Mne hospoda zkazila
A na věky zmařila.“

---

1. Peklu propadlá a Vražednice. Tyto dvě ballady nalezají se ve sbírkách Polských národních písní od Vojčického (I. 91, 93, 99, 101; II. 293, 301.) a Žeh. Pauliho (76, 89.) po zlomkách a u více variantech, kteréž mezi sebou porovnav, a co za vhodnější se mi zdálo podržev, tuto v překladu podávám.

   K. J. Erben.