Patery knihy plodů básnických/Znělky noční

Patery knihy plodů básnických
Věčnost	Znělky noční	Pravý Čech

Údaje o textu
Titulek:	Znělky noční
Autor:	Rudolf Mayer
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 225 – 226.
Licence:	PD old 70

3.

Jak divuplná noc, jak velekrásná,
když nad tou zemí tichnoucí vychází,
nesmírná jako moře beze hrází,
v němž z lodí sterých září světla jasná;

kdy ku zemi se skloní tmavořasná
a v každé kvítko slzný démant sází,
a široširé světlé stíny hází,
vše vábíc na svá ňadra mírospasná —

když všechno v snivém polosvětle plyne:
tu v srdci sladko mi a přec tak bolno,
že nevím, bol kde začal, slasť kde hyne;

v předivné snění myšlení mé taje:
jak světlům nočním, tak mé duši volno,
jíž tušení věčného míru vlaje.

Milenko má, ty noci tmavá, tichá —
tak jemná, jakobys jen blažit chtěla,
pro všechny boly hojné léky měla,
ztiš srdce mé, jež v divné touze vzdychá.

Má duše — snad že na svět přišla lichá —
se marně po soucitu ohlížela,
jen tys’ jí — jejím snům jsi rozuměla —
hojící láska na ni z tebe dýchá.

Nezkojnou touhou k tobě duch můj hárá,
v tvých hvězdách hledá mír a pravou vlasť,
zde boj mu jen — a z toho lid mne kárá.

Milenko jediná, mně přisouzená,
obejmi mne, nechť poznám lásky slasť —
smrt spojí nás, a ty jsi moje žena.

(Tamt.)