Patery knihy plodů básnických/Vodníkova nevěsta

Patery knihy plodů básnických
Slepého krále smrt	Vodníkova nevěsta	Pravé štěstí

Údaje o textu
Titulek:	Vodníkova nevěsta
Autor:	Jan z Hvězdy (jako Jan Jindřich Marek)
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 65.
Licence:	PD old 70

Vodníkova nevěsta.
Seděla dívka z večera
na květném břehu jezera,
a kvítí smutná trhala,
vlnám je v lůno metala.

»Vy, vlnky, přijměte lásky květ
a neste jej rychle v jinší svět;
mne svět hořejší netěší,
kde láska vždy cos pohřeší,

Tatíček dobrý v hrobě spí,
macecha laje a zlořečí;
i družka zlá mne zklamala,
milého mi z náruče vydrala.«

Tak dívka lká i běduje,
vlnám svůj nářek svěřuje;
a vlnky křepké potaji
důvěrně jí cos šeptají.

Co děva v srdci tajila,
to vlna vlně zradila.
Zaslechnuv vodník pláč děví,
na hladině se objeví.

Tvář bledá, vlasy zelené,
na hrdle perly hlazené,
koraly vzácné u pasu
množí vodníka okrasu.

Kloní se k dívce, lahodí
a slova sladká prohodí:
»Ty děvo sličná, pojď a pojď,
v palác mne tichý doprovoď.

Palác můj jasný, průhledný,
na křištalových sloupech ční,
v něm lahoda i pohova,
jak jen pomyslíš, hotova.

Tam družky najdeš laskavé,
a skvosty drahé, blýskavé;
ku hrám i rychlým posluhám
na sta děvic po vůli mám.«

Poslouchá děva svodný hlas,
zpomínajíc na lásky čas.
i dí na mysli zmámená:
»Ty můj jsi — já nevěsta tvá!«

A řkouc to, milému vstříc letí:
držíť ji vodník v objetí,
a voda, když to uzřela,
nad ním se rychle zavřela.

(Ve Květech r. 1839.)