Patery knihy plodů básnických/Slepci

Patery knihy plodů básnických
Pouť andělova	Slepci	Pražské zvony

Údaje o textu
Titulek:	Slepci
Podtitulek:	(Dumka.)
Autor:	Bohuslav Čermák
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 289 – 290.
Licence:	PD old 70

Vyletli holoubci siví dva nad širou stepí,
vraceli domů se mládci dva na koních slepí:
stařík jeden šedovousý, mládec druhý svěží,
kozáků se žnoucích táží, kde jich chaty leží.
Diví se jim ženci, diví, známi jsou jim oba,
hádají, jak změniti je krátká mohla doba.
Ráno ještě za tmy šeré na lov povyjeli,
jasné oči, zbraně skvoucí, dobré chrty měli.
Ach, nehoda zlá je stihla o poledni právě,
kdy usedli k odpočinku ve vysoké trávě
a skupili zvěř zabitou v pěkných sosen stínu,
ze všech stran je obklopilo mračno Tatařínů.
A než šavle vytasili, přivázáni k stromu,
čtvero šípů zazvučelo — slepci jeli domů.
A když jeli k rodné vísce, povzdychnul si mladší:
»Proč ach vrazi nesrazili naše hlavy radši?
Neslyšel bych nářek matčin, otce těžké vzdechy,
zbaven nebyl dívky mladé, bez níž není těchy,
jinému-li v náruč klesne, pukne srdce ve mně.«
Odpovídá kozák starší, odpovídá temně:
»Oj, což tobě naříkati, klín kdy měkký matky,
otčík čeká milovaný, hlas tě dívčí sladký!
Však kdož starce bez rodinky — bojovníka ráno,
bezbranné teď děcko přijme, aby netýráno?

Srdce moje stokrát větší bolest v nitru hostí,
přece ještě síly zbývá, důvěry v něm dosti;
vždytě živo v milé naší Ukrajině
každinké i ptáče v své jak ve rodině.«
Umlk' jezdec mladší, stydno v srdci jemu
naříkati více starci ubohému.

Za večera oba šťastně do vsi vjeli
a svůj osud smutný pověděli.
Ukonejšen mladší v klíně matky staré,
brzy mužem stal se černobrvky jaré;
starý ale toulá od místa se k místu,
a rád každý slyší — slepce banduristu.

(V Lumíru, 1875.)