Přeskočit na obsah

Patery knihy plodů básnických/Píseň o spanilé bříze

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Píseň o spanilé bříze
Autor: Alois Škampa
Zdroj: Patery knihy plodů básnických
Online na Internet Archive
Vydáno: BÍLÝ, F.: Patery knihy plodů básnických. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 388 - 390.
Licence: PD old 70

Vyrostla bříza z kyprého mechu
     spanilá, svižná, veselá;
vánek jí čechral kadeře v spěchu,
večerním stínem kmitala těchu;
     za noci dlouhé
     v temnotě pouhé
ona se sama bělela.

S nebe kdy luna čarovně bílý
     paprsek lila dolů v les,
všecky tam u ní tančily víly,
nad nimiž háj své haluze chýlí,
     rejem a zpěvy
     lesní ty děvy
slavily k její poctě ples.

Jaro kdy táhlo z dalekých zemí,
     krajiny budíc ze snění,
rokotal vedle písněmi všemi
zdroj, ten co v skále spal prve němý,
     o pěkné bříze
     v bělostné říze,
o jejím libém šumění.

Hebounké větve věnec jí spletly,
     vstavily jí ho na hlavu,
ve věnci svěžím jehnědy zkvetly,
na stinný vrchol drozdi se sletli,
     nápěvy smělé
     skládali vřele
na její vzácnou oslavu.

Jeseň kdy chladná do dlouhých sítí
     zapředla kolem všechen háj,
tu její listy na slunné mýti
mechem a zlatem jaly se skvíti:
     vzpomínky jasné
     na žití krásné,
jakoby procit’ nový máj.

A když pak zima na bílém oři
     stihla i v klidné údolí,
spanilá bříza neklesla v hoři;
z háječku do těch sněhových moří
     z výslunné výše
     zírala tiše
jak dítě, jež nic nebolí.

A tak ji v stráni a tmavé skále
     ucházel rychle blahý čas!
Šeptala báje, smála se stále,
dost byla šťastna i na tom mále,
     jehož jí dosud
     přál její osud:
dost měla pro svět vnad i krás.

(V Jarém Věku, r. 1883.)