Přeskočit na obsah

Patery knihy plodů básnických/Jeseň

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Jeseň
Autor: Josef Jungmann
Zdroj: Patery knihy plodů básnických
Online na Internet Archive
Vydáno: Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 9 - 10.
Licence: PD old 70

Ajta jeseň! Krásy mizne ráj,
utajen zápach louky ambrové,
zasmucuje plésavý se háj,
a lesem chřestí pršky listové.

Do zrcadla stříbrných tokův
se nenahlídá kvítnatá pažiť,
hlas pěvných lásky výrokův
přestal utěšené pastviny blažiť.

Povzbuzený předcitem časův
dalekou se na pouť vystrojil jeřáb
do blažených pod nebem pasův,
kamž ho stálý tíhne léta váb.

Aj nastala má jeseň také:
líce spadují, smysly se tmějí,
péče kolem smutnooblaké,
vše druhdy jaré síly hybějí.[1]

Ó duše má, stroj se z údolí,
jež zima severem náhle zamrazí;
pospíchej v ty blahé rolí,
kde života žádná smrt neobrazí.


  1. hynou, mizejí