Patery knihy plodů básnických/Bohatýr Muromec

Patery knihy plodů básnických
Buď vůle Tvá	Bohatýr Muromec	Opuštěná

Údaje o textu
Titulek:	Bohatýr Muromec
Autor:	František Ladislav Čelakovský
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 33 – 35.
Licence:	PD old 70

Oj za horami, za vysokými,
za těmi lesy, za hustými,
a za lesy hustými Lichvinskými
vyletoval jasný, mladý sokol
na rychlých křídlech až pod oblaky,
a za tím za sokolem tři jestřábi,
tři zbojci jestřábi jsou se hnali;
oni sokola obletovali,
oni k sokolu doletovali,
ostré zobce mu do těla zatínali,
až jsou oni sokola k zemi strhli,
a strhnuvše tak do smrti ubili.

Oj za horami, za vysokými,
za těmi lesy, za hustými
a za lesy hustými Lichvinskými
na koni se ubíral dobrý mládec,
on ne kvapem jel, a jen pojížděl
křížem ruce složiv, hlavu přikloniv,
jak by po širém poli hoře rozsíval.
I vzali se odněkud, přiskákali
tři jezdci, všickni sobaky tatarské ;
a oni dobrého mládce obskočili,
ze zad, z boku, ze předu naň doráželi,
ostré šavle mu do těla zatínali,
až jsou oni mládce s koně strhli,
a strhnuvše tak do smrti ubili.

Počali Tataré mládce svlíkati
z oděvu jeho drahého, stříbrného,
tož ze stříbrného i zlatého,
a jali se o jeho oděv děliti,
ubitému jinochu se posmívati. —

A z pod lesa, lesa hustého
vzav se tu odněkud kůň vyjíždí,
on nevyjíždí, on větrem letí,
a na tom na koni bohatýr Muromec,
Muromec ze slavného města Muroma.
Jedva Tatary zahlídnul, tři sobaky,
on z toulu vynímá kalenou střelu,
střelu pustí s tětivy hedbávné,
střela ta zaryla se v bílá ňadra,
v bílá ňadra prvního Tatařína.
A Muromec vytasil meč ocelový,
mečem tím ocelovým rozpůlil
v dvě půle druhého Tatařína.
A třetí Tatařín na kůň vyskočiv
utíká maní nemaní v širé pole ;
i bylo se Muromci čemu smáti,
i bylo bohatýru takto mluviti :
»Hoj, kdo přede mnou utíká v širé pole
na toho já meče netasívám,
za tím já střely kalené nepouštívám
a pouštívám tě, můj koni bujný!«
Tomu hlasu kůň bujný porozuměl ;
on prvním skokem — do půl pole,
on druhým skokem — do Tatařína,
a třetím skokem — Tataru přes hlavu;
i valí se, padá Tatařín k syré zemi,
na kusy lebka jeho roztřepena,
tož rázným kopytem koně bujného.

A vrátil se Muromec k dobrému mládci,
k mládci tomu dobrému, ubitému;
on vykopal hrob v širém poli,
do toho hrobu tělo položil,
za duši jeho se pomodlil,
a schytav a svázav koně tatarské
on s nimi ujížděl ve svatou Rus.

(Z Ohlasu písní ruských, 1829.)