Přeskočit na obsah

Patery knihy plodů básnických/Šporkova chasa

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Šporkova chasa
Autor: Vladimír Šťastný
Zdroj: Patery knihy plodů básnických
Online na Internet Archive
Vydáno: Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 234 – 235.
Licence: PD old 70
Související: Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Šporkova chasa

Mrak černý proti mraku stojí
tam nad uherskou plání:
to proti Turku v lítém boji
své vlasti křesťan brání.
Již od rána děl hučí řev,
již místo vody v Rábě krev,
a ještě o vítězství zápolí
zde Kjuprili — tam Montekukuli,
zde půlměsíc — tam korouhev!

Vždy nové houfy Turek žene
jak smečky vlků dravých;
hle zuby divě vyceněné,
a krev plá z očí žhavých.
Ó běda, proud-li Turčínů
se rozleje dál v krajinu;
neb Turkova kde kletá noha stane,
tam proudí krev a běsný požár plane,
chraň Bůh Rakouskou otčinu!

Už příbojem hráz vojska živá
se děsně pootřásá;
což půlměsíce síla divá
zas nade křížem zjásá?
Ó běda, vlasti ubohá,
už poslední tvá záloha
se k rozhodnému boji staví v šik,
an vítězně se vzmáhá Turků ryk,
a četa její nemnohá.

Je Šporkova to jízda statná.
Však hleďte na tu chasu,
jak prudce, jako bouře chvatná
se ženou do zápasu!
A jakby k tanci letěli,
v tak pestrý šat se oděli;
a pěkně hrají v čerstvém větříku
jim pentle s klobouků a pláštíků,
když na bojiště dojeli.

I směje Kjuprili se vůdce:
»Ha ďaurové ti kletí
už dívky svoje vedou k půtce
a holobradé děti!
Jich muže jsme jim zrubali.
a ostatní se schovali;
jen pusťte na holátka hrůzu svou,
a horem pádem všechna utekou,
by šatů sobě nezdrali!«

Než tamo Špork už vrahů čeká;
zda moci Turků zdolá?
Aj, stoupá s koně — na zem kleká
a hlasně k Bohu volá:
»Ty náš Jeneralissime!
zde o pomoc Tě prosíme,
a nechceš-li nám přispět křesťanům,
tož nepomáhej aspoň pohanům,
a my svou věc si spravíme!«

A rozléhá se jásot vojem,
i zaleskly se meče:
a už ta chasa lítým bojem
si dráhu Turky seče.
»Bůh pomáhá!« tak volají,
ty děti bázně neznají!
Kjuprili darmo na své Turky řve,
meč holátek jim strašně vousy rve,
až se hlavami padají.

A jako kouzlem vojsko celé
zas nově pookřívá;
už nazad žene nepřítele,
kde Rába krví splývá.
Proud na tisíce Turků jal
a odnáší je mrtvé v dál,
an jásá říše věstí přeslavnou:
jak porazil Špork zmiji ohavnou,
a jak mu Pán Bůh pomáhal.