Paní Kateřina Žerotínová z Waldštejna a Třebičtí

Údaje o textu
Titulek:	Paní Kateřina Žerotínová z Waldštejna a Třebičtí
Autor:	František Jaroslav Rypáček
Zdroj:	Časopis Matice moravské Ročník 1895. str. 172–175
Vydáno:	1895
Licence:	PD old 70

V archivě města Třebíče, druhdy přebohatém, ostalo vzpomínkou na slavnou paní Kateřinu jen velmi málo, skoro nic. Slitovavši se nad chudobou měšťanstva, půjčila paní městu Třebíči roku 1626 úhrnem 12.265 kop. Podáváme dlužní úpis o tom z řečeného archivu. Úpis zní:

„My purgkmistr a radda nynější i budoucí, stará radda, konšelé obecní a summou všecka obec města Třebíče, praví jistcové a dlužníci dluhu dolepsaného, známo činíme tímto listem obecně předevšemi, kdežkoliv čten nebo slyšán bude, že jsme dlužni dluhu pravého a spravedlivého, k nevyhnutedlným potřebám obce zdejší na placení lidu válečného Jeho Mti Císařské půjčeného, jmenovitě dvanácte tisíc dvě stě šedesáte pět kop, za jednu kopu třidceti groší a za jeden groš sedm peněz bílých počítajíce za minci dobré, stříbrné, v tomto margkrabství Moravském obecně berné Její Mti vysoce urozené paní, paní Kateřině Žerotínské, rozené z Waldšteyna, na Náměšti, Třebíči a Červené Lhotě, vrchnosti naší milostivé. Kteroužto svrchu jmenovanou summu dvanácte tisíc dvě stě šedesáte pět kop my na před psaní purgkmistr a radda, stará radda, konšelé obecní i celá obec města nadepsaného jakožto věrní poddaní slibujeme a připovídáme Její Mti paní, paní naší milostivé a dědičné, každo-ročně po jednom tisíci pěti stech kopách počtu moravského, a to jmenovitě počna při času Svatého Jiří letha následujícího tisícého šestistého dvadcátého sedmého sedm seth padesáte zlatých a potom při času Svatého Vácslava téhož létha, to jest od datum tohoto zapsání naše v roce pořád zběhlém druhých sedm seth padesáte zlatých tak a spůsobem tím na jmenované termíny každo-ročně platiti a pokládati dotud, dokudžbychom summy svrchu jmenované z cela a zouplna nedoplnili a nedoplatili.

Při tom také majíce my Její Mti paní, paní naší milostivé ouroky, cožby se jich každo-ročně z summy od nás povinné sčísti mohlo, od sebe odvozovati a spravovati, za takové ouroky a na místě zpravování jich máme a připovídáme každo-ročně od času nového létha až do konce masopustu dvanácte desítivěderních beček vína Její Mti z zámku Třebíčského, jednu každou bečku po padesát zlatých moravských bráti, je v tom čase vyšenkovati a po vyšenkování jich peníze do důchodů Třebíčských nepodleně odvozovati, však toliko dotud a nic déleji to činiti máme, dokudžby taková vejš jmenovaná od nás povinná summa z cela a zauplna Její Mti zaplacena a do konce odvedena nebyla. Pakliby dříve toho času, nežby taková summa k dokonalému zaplacení přišla, Pán Bůh prostředkem časné smrti Její Mst. paní, paní naší milostivou (čehož, Pane Bože, uchovati rač) z tohoto světa povolati ráčil, tady nemáme my ani budoucí naši od řádného z potomkův a nápadníkův Její Mti ani budoucích držitelů panství Třebíčského k tomu přidržáni ani nuceni býti, abychom mimo toto naše uvolení, kdyžby již vejš jmenovaná od nás povinná summa Její Mti paní, paní naší a neb budoucím potomkům a nápadníkům Její Mti doplněna a doplacena byla, víceji a déleji braním a šenkováním takových vín povinni býti a neb je na potom šenkovati měli. Jestližeby se pak od nás toho, což se nadepisuje, nestalo (čehož, Pane Bože, uchovati rač), tehdy bude moci Její Mst paní, paní naše milostivá jakožto vrchnost naše dědičná na nás i vší obci obecně neb jednom každém obzvláštně toho postíhati a vyhledávati, jakžby se Její Mti vidělo a zdálo. Pro lepší toho jistotu a zdržení pečet naši městskou větší s jistým vědomím celé obce k tomuto zápisu jsme přitiskli. Jehož datu v městě Třebíči den Svatého Vácslava létha Páně tisícího šestistého dvadcátého šestého.‟

Dlužní summa tato 12265 kop byla roku 1629 proměněna v 15.950 zl. a splacena v 7 lhůtách po 2000 zl. a v poslední lhůtě o 1950 zl. Dlužní úpisy ostatní jsou tolikéž v archivě městském zachovány.

Paní Kateřina měla opravdovou péči o poddané své Třebické. Listem datovaným v Olomouci 21. dne list. r. 1631 psala purkmistru a starším Třebickým, že bratr její, nejv. purkrabí pražský p. Adam Waldštejn za času nebezpečenství válečného Třebické má chrániti, poněvadž mu užívání s správu statku Třebického odevzdala. A hned potom 29. dne list. píše samému p. Adamovi, aby se Třebických ujal; neboť je svěřila jeho ochraně.

V městském archivě Třebickém v „Poznamenání příjmův k obci města Třebíče in Ao. 1703‟ jest zmínka o příjmech „na kšafft slavné paměti pp. Kateřiny z Waldštejna.‟ Výtečná tato paní nedlouho po smrti svého druhého chotě († 1636 v Přerově) učinivši 6. dne února r. 1637 poslední své pořízení, zemřela v Brně, a jak dí Třebický kronikář Jan Suchenius Bydžovský, „tělo Její milosti odtut (z Brna) sem (do Třebíče) přivezeno a bez ceremonijí i zvonění v sklípku nad sborem v večer pohřbeno a k jiným mrtvým tělům slavných předkův a držitelův panství tohoto přiloženo‟ (vedle prvého chotě Kateřinina p. Smila II. Osovského z Doubravice na místě, kde nyní jest kapucinský klášter).

Paní Kateřina byla Třebickým dobroditelkou, jako jí byla vůbec. Ale přece Třebičtí se k ní nechovali vždy vděčně, jak čteme z listu jejího, datovaného v Přerově 2. dne list. 1633. Žádajíce, aby jí Třebičtí dle dlužního úpisu výše psaného poslali další částku, stěžuje si, že o ní činili nepatřičné řeči. „…nemálo mi to do vás divné přichází, a neobyčejnýho proti mně ostouzení, vědouce o vás dobře, že toho ničeho není, nežli že ste sobě to snad proto vymyslili, abyšte se tím za mý mnohý dobrodiní a milosti vám činěný místo vděčnosti vymstíti mohli; ježto já ničeho vašeho od vás nežádám, než to zase od vás míti chci, čím ste mi povinni a co ste na mně v čas svý velký nouze a potřeby s plačem vyprosili, a já vám tím pomoci chtěla, to abyste mi zase zaplatili. Protož když vidím, jak toho nevděčni ste, budu příčinu míti na vás pamatovati a, když by vám na potom jaká potřeba nastala a vy se ke mně utekli, věděti, jakse k vám ukázati.‟ (Dvorský, Listy paní Keteřiny z Žerotína rozené z Valdštejna, str. 274.) Hrozeb svých šlechetná paní nesplnila; neboť nepřestala býti městu dobroditelkou a také závětí na ně pamatovala, jak veřejně svědčí citované poznamenání z r. 1703.