Paměti/XII. — Léta 1534–1571

Paměti Mikuláš Dačický z Heslova
XI. — Léta 1527–1546	XII. — Léta 1534–1571	1575–1580

Údaje o textu
Titulek:	XII. — Léta 1534–1571
Autor:	Mikuláš Dačický z Heslova
Zdroj:	citanka.cz
Licence:	PD old 70

Léta 1534-1571

Eiusdem

Léta 1534

Albrecht z Kutštejna učiněn nejvyšším mincmejstrem království Českého, za něhožto mnoho různic a nevolí bylo i soudové před králem Ferdinandem mezi ním a Horníky o práva a svobody Hor Kuten a nátiskové nemalí i pro religion.

Léta 1538

V outerej po památce sv. Jana Křtitele já, Ondřej Dačický z Heslova, jměl sem svatební veselí na Horách Kutnách, pojímaje k manželství pannu Dorotu, dceru pana Mikuláše z Práchňan. - Nota. To rodičové autoris huius libri.

Léta 1542

Ve středu před památkou sv. Fabiána Ferdinand král vyšlal na Hory Kutny komisaře pana Jaroslava z Šelmberka, pana Jana z Pernštejna, pana Jiříka Gerštorfa, podkomořího, pana Václava Žehušického a pana Floriana Gryspeka, aby ty hory opatřili a některé neřády přetrhli a radu, konšely města, aby obnovili; což jse vykonalo. Potomně vyslyševše některé nevole mezi panem Albrechtem z Kukštejna, mincmejstrem, a některými osobami, odjeli, téměř nic nezpůsobivše.

Léta 1543

V ten tejden dominica řečená Judica počali dělati a mincovati tolary groše na Horách Kutnách.

V neděli po památce sv. Bartoloměje apoštola Páně Kryštof, syn pana Albrechta z Kutštejna, mincmejstra, posekal hanebně Jakuba Hubáčka nenadále, pročež potom nesnáze byla; a musel pan Kryštof za to dáti 900 kop groš. českých.

Léta 1544

Duom velký šosovní, řečený Hrádek nad Páchem, v městě Hoře Kutně nákladně od N. Smíška z Vrchovišť, Horníka bohatého, vystavený, osvobozen jest práva šosovního a vysazen listem majestátem od Jeho Milosti krále českého Ferdinanda na to daným panu Albrechtovi hraběti z Kutnštejna.

Hory stříbrné na Horách Kutnách, důl Vosel a jiné doly poručil král spustiti, a aby hned, počna od sv. Jiří, štauru a cupusu z mince nedávali. A toho poručení psaného bylo datum v Špejru svědčícího šepmistruom na Hory Kutny. I drželi o to Horníci rejtuňk, vyslavše z sebe osob několik do Prahy, kteříž by o to jednaly, aby k tomu spuštění nepřišlo.

Léta 1545

Z rozkázání královského nějaký Němec Mertl mincoval na Horách Kutnách tolary, o čež jse mincíři horští domácí tuze zasadili; nebo na to od starodávna svobody a obdarování mají.

Mandaleně Nožířce a Anně Váňovic, Hornicím, dáno u pranéře po pardusu pro smilství a cizoložství. - Ta Mandalena potomně sobě to chválila, pravě, že před tím pardusem žádného štěstí nejměla, až po pardusu, a že kdyby byla věděla, že po pardusu takové štěstí jmíti bude, že by jej sobě byla před několika léty dáti kázala.

Dominica Ad te levavi puštěno jest zase mincířům horským tolaruov mincování, však s umenšením práv jejich.

Léta 1548

V neděii po památce Lucie po hodině na noc tři zemané, přijevše do Hory Kutny do domu hostinského řečeného u Píšů a nechavše tu koní a jiných potřeb svých, i šli do domu, jenž sluje Na Bělehradě, a učinivše svádu, zabili dva mládence, utekli; jichžto koně rychtář městský jako odběžné pobral.

Léta 1550

V sobotu post Ascensionis Domini umřel jest pan Mikuláš z Práchňan na Horách Kutnách.

Léta 1551

Pan Kryštof Skurovský z nařízení a poručení krále Ferdinanda v přítomnosti nejvyššího pana mincmejstra, pana Jana z Vítence, v přítomnosti pánuov šepmistruov a starších obecních a soudcuov i ouředníkuov mince na rathauze v plné radě vložil jest na mne, Ondřeje Dačického z Heslova, nový, v království Českém nebejvalý ouřad, vyhlásiv mne za rychtáře královského k sedání nad šepmistry tu na Horách Kutnách, čehož jsem žádostiv nebyl. Pán Bůh rač mi pomocník býti! - Nota. Tento nový královský ouřad po bouřce té v království Českém vzniklé proto od krále Ferdinanda nařízen jest, aby města potomně nic víceji takového před sebe bráti, jse raditi a puntovati nemohli, a toho aby jim bráněno bylo. Takové hle jho jest na ně vstrčeno! Při tom také nařízeno, aby tíž rychtářové královští v městech královských spravedlnosti nápadní statkuov městských, pokuty a rugy králi náležité vyhledávány a králi k ruce dobejvány byly; a na to instrukcí a závazky týmž rychtářuov dávány. A tak klesly jsou těžce svobody království Českého, nebo i všem stavuom téhož království, aby bez dovolení královského nižádných sněmuov a sjezduov nepokládali a nejmívali, v čemž předešle od starodávna svobodu jměli, jest zastaveno a zamezeno.

Zjevena jest faleš v tolařích dělání, o čež mnozí těžkost jměli.

Jeho Milost královská ráčil mne zase propustiti z ouřadu rychtářství královského a vzložen jest ten ouřad na Jana Chyzderu; nebo na mne vzložen jest ouřad hofmistrství horního krále Jeho Milosti. Actum v pondělí, den památky Mistra Jana Husa, skrze pana Volfa z Vřesovic, nejvyššího písaře království Českého, a presidenta komory krále Jeho Milosti pana Floriana Gryspeka a pana Jana Špigle, rentmistra.

Léta 1552

Kněz Václav, archiděkan na Horách Kutnách, dal jse a vstěhoval do Libáně, byv u Hory pořád 16 1/2 let. Kazatel slova božího vejborný. Potom v Libáni brzo umřel.

Léta 1553

Sťat jest Zoubek, šenkýř na Horách Kutnách, protože když ženu jakousi nepoctivou chtěl bíti a ona mu dítě navrhla, kterémuž hlavu rozvrátil až do mozku; jí pak pardus dán u pranéře a dva cejchy přiloženy.

V pátek den památky sv. Mauricia na žádost a mé toho vyhledávání arcikníže Ferdinandus, jsa místodržícím pána otce svého krále Ferdinanda v království Českém, ráčil jest mne z ouřadu hofmistrovství horního propustiti a vzložen ten ouřad na Václava Vočku a Tomáš Šprlink učiněn urburéřem.

Ve středu po památce sv. Ducha sťat jest Joachym; šafář mince, že kradl peníze v minci, a vyznal na jiné, že totbž činili, pračež Martin písař z země vypovědín.

Pan Jan z Vítence vzal odpuštění od ouřadu nejvyššího mincmejstrství a učiněn místodržícím toho ouřadu pan Petr Hlavsa z Liboslavě.

Léta 1554

U Veliký pátek monstrancí cum sacramento není do hrobu položena, ani na oltář vystavena v Vysokém a Námětském kostele. Toliko v kostele Barborském vedle prvnějšího obyčeje kněz Matouš se zachoval. Ale kněz Viktorin u Vysokého kostela a kněz Brikcí u Námětského tuze o tom lidem mluvili, že to do hrobu kladení a vystavování z Písma svatého není, nežli lidské ustanovení proti božímu přikázání a Písmuom svatým etc. Pročež potom ti dva kněží obesláni jsou do konsistoře pražské a jsou dáni do vězení na rathauz staroměstský a toho na ně podáno, aby monstrancí vystavovali, anebo aby kněžství v Čechách ani v Moravě neužívali. A oni přistoupili k tomu, že kněžství v Čechách a Moravě zanechají.

Byl veliký mor na Horách Kutnách, v kterémžto tři synové moji jednoho dne a noci zemřeli: Mikuláš, Jindřich a Simeon, a v jednom hrobě pohřbeni. Po nich třetí den též umřel Zikmund, syn muoj, a podle nich pohřben, vše u chrámu Barborského. Quattuor filii mei charissimi s Dorotou z Práchňan, manželkou mou, splození.

Dolu Holandru nad vsí Hlízovem dobyli jsme; není hoden pavování.

Léta 1555

V pondělí ráno před památkou Narození Krista Pána, syna božího, na Horách Kutnách narodil mi jse syn muoj Mikuláš, toho jmena třetí, z Doroty z Práchňan, manželky mé, na znamení, kteréž sluje bejk, a ve středu den začetí léta nového 1556 jest od pana arciděkana kněze Matouše pokřtěn. - Autor hujus libri natus.

A v pondělí před týmž Novým létem po osmé hodině v noci strhlo jse povětří veliké s větrem, a bylo hromobití veliké, a zapálilo po vrchu věž námětskou u kostela Matky Boží na Horách Kutnách, velmi pěknou, takže všeckna vyhořela a zvonové jse slili. V kteroužto hodinu tolikéž jse stalo v městech Písku, Nymburce i na jiných mnoho místech.

Léta 1556

Umřel pan Pavel z Podivic, byv mince ouředníkem.

Ve čtvrtek před památkou sv. Jiří pan Zdeněk Mezeřický z Lomnice a na Ledči a pan Jiří starší Salava z Lípy a na Malešově od Jich Milostí nejvyšších pánuov ouředníkův a soudcův k tomu nařízeni, též pan Jan Studenecký z Pašiňovsi a na Krchlebích, pan Jiří Jan starší Bořek Dohalský z Dohalic, pan Hynek Martinický z Chřenovic, přátelé k tomu z obojí strany dožádaní, prodali jsou pánuom šepmistruom k obci města Hory Kutny ves řečenou Neškaredice, ležící blízko téhož města, se vším k též vsi příslušenstvím tak, jakž toho dobré paměti pan Mikuláš z Práchňan dědicky v držení byl, a to za půl třetího tisíce a půl třetího sta kop gr. českých hotových, a to na místě a k ruce Anně, sirotku pozůstalému po Jindřichovi z Práchňan, synu téhož pana Mikuláše. A vložen jest ten prodej do desk zemských do kvaternu památného lvového léta 1556 ve středu po sv. Bartoloměji 26/8 B. 25.

Léta 1556

Toho roku zemřeli na Horách Kutnách Horníci vzácní a učení pan Jindřich Charvát, pan mistr Payel Vodolinský a pan Jan Šatný.

Léta 1557

Postaven krov nový, baňatý na věž námětskou.

Umřela jest paní Justina Práchňanská z Hor, vlastní máti Doroty z Práchňan, manželky mé.

Vypověděli od Hory Kutny Ludmilu Loreneovu, Dorotu Vrbíkovou, Jindřicha Julianova a pannu jednu, potom o to byli soudové, a v nic přišli.

Léta 1559

Lorec tvrz, věc pozemskou, koupil jsem, ležící při městě Hoře Kutně v předměstí Hlouškách, od pana Václava Podhradského z Vlčí Hory za 575 kop gr. českých. Actum sabbato post Pasca. Kteréžto tvrze byl on pan Václav Podhradský dostal směnou od pana Zdislava Zvířetického z Vartnberka.

Feria II. post Pasca havéři a hutníci i lid obecný na Horách Kutnách zbouřili jse na pana Voka z Říčan, že posekal tři Němce z jich tovaryšstva, a udeřili naň na Tarmarce, zbili a zeprali, sotva obráněn, že ho nezabili; zběhlo se lidu několik tisíc, podle jich tu na Horách Kutnách obyčeje.

Ve vsi Třebečicích nedaleko Hory Kutny sedláci zabili dva katy a biřice, jenž z města Čáslavě jeli.

U Duchka Smetany, řezníka, v domě jeho nějaká obluda házela kamením, pískem a jinými věcmi sypala několik dní; lidé mnozí tam do toho domu chodili a hledali, nic nemohli viděti a najíti. Duchek potom, hospodář toho domu, brzo umřel.

Léta 1560

Pan z Vítence, někdejší mincmejstr, umřel.

Léta 1561

Petr Hlavsa z Liboslavě složen z místodržícího mincmejstrství ouřadu a vzat na závazek. A Šebestian Es, šmelcíř rud, do vězení dán a potom dovezen do Prahy. Též Tomáš Zelí a Jošt vzati do vězení, vše pro jich neužitečná škodlivá horní šmelcování. Nechtíce dobré rady poslechnouti, prošmelcovali padesáte a pět tisíc. Mates Lidl, jsa ouředníkem mince, vyšel z toho co čáp z konopí.

V pondělí post Nicolai sťat jest Ludvík pasíř, že zabil v cestě svého tovaryše. Když jměl sťat býti, vstával, padal, převracoval jse, až mu kat do ramenou vťal. Byl mladý, pěkný, čistý pacholek.

Jan Chyzdera, jsa císařským rychtářem na Horách Kutnách, umřel.

Léta 1562

V pátek v noci na sobotu po památce Tří králuov zabit jest Jan Firšic z Nabdína v domě Haluzovském na Horách Kutnách. Nevěděli, kdo jej zabil; nebo když jse jiní bili a sekali, on ukryv jse pod lavici tam zabitý nalezen. Noc své právo má a neštěstí hotové.

V sobotu po památce sv. Panny Doroty kněz Benedikt, archiděkan na Horách Kutnách, odsouzen v Praze za kacíře a bludného člověka proti knězi Jiříkovi Mladežkovi na omluvení jeho z nenávisti.

Ševestian Es a Jošt, šmelcíři, Němci, vypověděni jsou ze všech zemí císaře Jeho Milosti pro fortelná, Jeho Milosti císařské škodlivá při Horách Kutnách šmelcování. Tomáš Zelí propuštěn, tak aby jse horních a hutí šmelcovních nedotejkal. A Jan Lomický vzat do vězení šatlavního, že jsa písařem nad utrechtýři, lidem placení zadržoval a dlužen zůstal přes patnácte seti tolarův. Žena pomohla!

V sobotu po památce Corporis Christi uveden jest k ouřadu nejvyššího mincmejstrství v rejtunku na Vlaském dvoře na Horách Kutnách urozený pan Jan Erazim z Švamberka a potom v sobotu ante Johannis Baptistae učiněn hofmistrem horním místo Václava Vočky Tomáš Šprlink a urburéřem Pavel Hradišťský na Kaňku.

Toho také roku Samuel z Vodolína učiněn císářským rychtářem na týchž Horách Kutnách.

Léta 1563

Křečkovi hokynáři dán pardus u pranéře pro cizoložství. Pan Jiřík Šatný z Olivetu pojal k manželství pannu Johanku, dceru pana Jana z Podivic a pani Lidmily z Práchňan.

Kněz Daniel, děkan horský, umřel v Praze a prvnějšího děkana, kněze Benedikta, vypověděli ze všech zemí královských pod hrdla ztracením.

Na den památky Mláďátek páni Horníci, šepmistři a konšelé, ujali k obci své k pavování tři doly na cougu grejfském, totižto: Višňový, Jahodu a Kduli. Mihi non placet! Aqua et paupertas.

Platilo toho roku obilí na Horách Kutnách: pšenice jeden strych neb korec po 20, žito po 14, oves po 8, hrách po 22 gr. českých, víno uherské po 9 penězích bílých, moravské po 6, a peníze nejdrážeji.

Léta 1564

Narodilo se na Horách Kutnách dítě, děvče, za branou Kolínskou v domě řečeném Slonovském, jmělo čtyry oči, čtyry uši, dva nosy, dvě ústa, dvě brady a dvě tváře po straně a na vrchu hlavy.

Jan, syn Zahrádky zámečníka na Horách Kutnách, uloudivše pannu Marketu šlechtičnu z Kolovrat, oddal jse s ní k manželství.

V pondělí po neděli Reminiscere na týchž Horách Kutnách N. žena Duchka ševce urodila pořád ve třech dnech čtvero dítek: dví pacholat a dví děvčat; jedno umřelo, trý živých zůstalo. A ta máti jich šestinedělka též umřela.

Pan Petr Hlavsa z Liboslavě dán do vězení v Praze pro škody na Horách Kutnách Jeho Milosti císařské zdělané a Matesovi Lídlovi statek zapečetín.

V sobotu před Květnou nedělí skrze Diviše Kučeru, krevního písaře rychtářova na Horách Kutnách, stala jse bouřka od havéřstva, že týž písař bral jednoho havéře do vězení, k čemuž se havéři zběhli v mnohém počtu a rozbroj velikou učinili, nechtěje dbáti na vrchnost a na právo a se spokojiti. Pročež potomně někteří z těch havéřuov, původcové té bouřky, do vězení sebráni, u bran a u pranéře mrskáni a zvypovídáni, jiní u vězení o chlebě a vodě trestáni jsou. N. Křepelka, přední původ toho, sťat býti jměl, ale hrdlo jemu jest od arciknížete Ferdinanda darováno.

Toho roku učiněn jest rychtářem městským na Horách Kutnách Jakub Stejšek Freisichselbst, rodilý v Jihlavi městě, jenž se byl tu na Horách Kutnách oženil a osadil.

V outerej po památce Galli sťat jest pacholek rychtářuov, že dobyl kordu na Václava Vyzinu, jenž tehdáž jměl sobě poručené rychtářství městské.

Léta 1565

V pátek ante Trium Regum umřel kněz Jakub, opat v klášteře Sedlci. Orate pro illo.

Šebestian Es, šmelcíř horní, Němec, umřel u vězení na Bílé věži na hradě pražském, seděvše přes tři léta v tom vězení.

V neděli postní Smrteldnou v dole Plimli na Kaňku zdusilo jse švubem, smradem dolovým, horním, smrteldným, kdež a když vítr docházeti nemůže, pět havéřuov, chtěje jedni druhým pomáhati, i zůstalo tam všech pět.

Kněz Jan Habart, děkan horský, kázal slovo boží v klášteře Sedlci na velkém krchově u kostnice v pondělí po Velikonoci, čehož prve mniši nedopouštěli.

Ve čtvrtek po památce sv. Ducha umřel kněz Adam, vnově volený opat sedlecký, a potom ve čtvrtek po památce Corporis Christi zvolen jiný, jménem Andreas. Ambo indocti.

Léta 1566

V poslední neděli masopustní pan Jan Erazim z Švamberka, jsa předtím propuštěn z ouřadu nejvyššího mincmejstrství, učinil na rozžehnání hody a kolací na dvoře Vlaském tu na Horách Kutnách, pozvavše k tomu pánuov Horníkuov z obojího ouřadu, městského i horního, i s fraucimorem i některých pánuov přátel svých stavu vyššího, a ctil všecky poctivě. Podle čehož darováno jest na rozžehnání témuž pánu z Švamberka dva koflíky, velká stříbrná, pozlacená, jse spojující, a paní manželce páně konvice stříbrná též pozlacená, a to od starších nad havéři obojích hor, hutníků a šlejchéřů. Což vděčně přijato.

Dorota z Práchňan (mater autoris), manželka má milá a věrná, dokonala jest život svuoj časný na tomto světě v Lorci, tvrzi mé při Horách Kutnách, v neděli postní, Oculi řečené u chrámu Barborského na týchž Horách Kutnách u noh paní Justiny Práchňanské z Hor, máteře své, pohřbena jest. Tyto dítky nám Pán Buoh spolu dáti ráčil: Jana, Annu, Mikuláše toho jména prvního, Václava, Simeona, Zikmunda toho jména prvního, Lidmilu, Mikuláše toho jména druhého, Jindřicha toho jména prvního, Kateřinu, Justinu, Mikuláše toho jména třetího, Jindřicha toho jména druhého, a dví nedochodilých. S Annou, prvnější manželkou mou milou: Mandalenu, Dobiáše, Matěje, Václava. Buá Pán Buoh ze všeho chválen na věky věkův! Amen.

Jeremiáš, probéř horní, Němec, nalezen jest v šachtě horní za Hlouškami mrtvý, nebo jse předtím na čtvrt léta ztratil. Nepovědomo, jak jse do té šachty dostal. I

Léta 1567

V neděli, den památky sv. Vavřince, o posvícení na Kaňku, pan N. Vranovský z Valdeka, kterýž jse byl tu na Kaňku v obyčeje hašpléřuom horním dal a začasté mezi nimi bejval, zabit jest v svadě od jednoho hašpléře vlastním tulichem téhož pana Vranovského. Pročež ten hašpléř do vězení jest vzat ku právu do města Hory Kutny a stat jest.

Léta 1568

Kašpar Fifek, vdovec, pojal k manželství Dorotu Rafejlku, vdovu, oba staří a na peníze bohatí, feria IV. post dominicam Misericordia.

Mor v Praze začal jse při času sv. Bartoloměje, pročež mnoho lidí bohatých z Prahy rozjelo, na díle páni soudci zemští, páni z komory české, páni nad appelacími, a dali se do Kouřima; potom odtud i páni místodržící císaře Jeho Milosti obrátili jse do Hory Kutny při památce sv: Matouše, a rozkázáno i biřicem voláno po městě, aby žádný z Prahy do Hory Kutny pouštěn nebyl pod pardusem. K tomu brány a fortny osazeny byly a varta nařízena.

Samuel z Vodolína učiněn ouředníkem Jeho Milosti císařské na Horách Kutnách a Ludvík Karel z Řasné hofmistrem.

Léta 1569

Jakub Freisichselbst, jinak Stejšek, učiněn Jeho Milosti císařské rychtářem na Horách Kutnách od pánuov místodržících Jeho Milosti císařské, jenž tu na Horách Kutnách zůstávali. Actum v domě pánuov starších havéřských hor stříbrných tu v městě Hoře Kutně.

Přestali v Praze mříti a páni zemští zase jse rozjeli z Hory Kutny.

V první sobotu postní hofmistr horní Ludvík Karel z Řasné měl obnovovati a saditi konšely mincířské a pregýřské na Horách Kutnách, ale není k tomu svoleno; nebo to náleží samému nejvyššímu mincmejstru království Českého od starodávna.

Bohuš a Vávra, vlastni bratří, synové Brikcího korbeláře, jsouce spolu z jedné matky v jeden den narozeni, spolu, jsouce havéři, v jeden den v dole zahynuli a v jednom hrobě také spolu pohřbeni jsou na Horách Kutnách.

Léta 1570

V outerý ante Nicolai oběšeni jsou dva sedláci při právě města Hory Kutny, jenž vozili uhlí k horám k šmelcování na prodaj; a ti měli spolek v zlodějství s Hans Kholem, Němcem, písařem při hutích císařských, šmelcovních. A ti sedláci dávali a přinášeli ťémuž písaři zvěřinu kradenou a on písař dával jim cedulky, certifikací a vruby na víceji, nežli kdy uhlí přivezli, podle čehož jse jim v minci platilo. Když pak to vyjeveno bylo a sedláci vzati, jsa zmučeni a zvěšeni, na tom zemřeli. Stalo jse tolikéž témuž písaři. Strach byl tehdáž na Němcích. - Potom

Léta 1571

Mates Tregr, Němec, šmelcíř, také vzat a skrze profousa k tomu vyslaného dovezen do Prahy a Kristian Ditrich, také Němec z Normberka, jsa tu na Horách Kutnách puchalterem horním, mistrně umřel. Divně jse mátlo. Naposledy vše ututláno.

Pater autoris. Ve středu den památky Stětí sv. Jana Křtitele léta nadepsaného 1571 umřel jest na Lorci, ddle svém, pan Ondřej Dačický z Heslova, pater meus charissimus, u víře pravé Pána Jezu Krista, syna božího, jsa stáří věku svého 61 léto.

Nicolaus de Heslova.