Moderní básníci francouzští/Padající listí

Moderní básníci francouzští
Večer (Mikhaël)	Padající listí	Nový host

Údaje o textu
Titulek:	Padající listí
Autor:	Charles Hubert Millevoye (jako Charles H. Millevoye)
Původní titulek:	La Chute des feuilles
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 338-339. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

españolfrançaisitalianopolskiportuguêsрусскийрусский

Hle, kořistí juž našich lesů
zem vlhkou přikryl podzimek,
háj ztratil kouzlo své a vděk
a slavík utichnul v svém plesu.
Tu v květu mládí umíraje
jun chorý vyšel naposled
v ty drahé lesy, rodné kraje
mu drahé v květu mladých let.

Ó drahý lese, podléhám,
tvůj smutek věstí, co mne čeká,
v tvém každém listu psaný mám
svůj ortel smrti, jenž mne čeká.
Tak osudné zněl věštby hlas:
Hleď, listí hvozdů sžloutne zas
jen jednou ještě před tvým zrakem
a zhlcen budeš smrti mrakem.
Ach, bledší nežli podzim již
ty do hrobu se ukloníš,
tvá mladost svadne mnohem dřív
než svadne tráva rodných niv,
než réva pozná hroznů tíž! —
A pravdu děla chladným rtem.
Mne dotk’ se vítr škodlivý,
má zima tu, co bouřlivý
máj mládí vzplál mi úsměvem.
Jsem keř, jenž uvad’ v jeden den,
pár květů bylo zdobou mojí,
však zeleň mroucí v jeho chvojí
bez plodů bude větrům v plen.
Ó padej, lístku, dítě mžiku
a zahal zraku cesty nudu,
a ukryj matky mojí vzlyku
hrob, v kterém zítra spáti budu.
Leč do aleje osamělé
až moje děvče osiřelé
si přijde zalkat, lehkým stenem
můj probuď stín; v té chvíli stmělé
snad útěcha mým bude věnem!

Tak děl to, pro vždy odešel,
poslední list, jejž vítr schvěl,
den jeho věštil poslední.
Pod dubem jeho hrob dnes ční.
Však dívka v alej nezbloudila,
by jeho kámen navštívila,
jen pastýř jdoucí údolem
svých kroků rušil hlaholem
tiš, v které hrobka jeho snila.