Původní bajky/Medvěd, datel a telegraf

Původní bajky Bohumila Klimšová
Dvoje hodiny	Medvěd, datel a telegraf	Kapřík a štika

Údaje o textu
Titulek:	Medvěd, datel a telegraf
Autor:	Bohumila Klimšová
Zdroj:	KLIMŠOVÁ, Bohumila. Původní bajky. Praha: Alojs Hynek, 1891. s. 33–34. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

„Špatně jsem pochodil,“ bručel medvěd, „zdálo se mi, že slyším včelní roj, sliboval jsem si med, ale kdy jsem přišel k místu, odkud bzučení vycházelo, nenalezl jsem nic.“

Datel slyšící žalobu medvědovu, zasmál se mu: „Věru, medvěd jest veliké zvíře, ale moudrosť pokulhává za ním. Kdo ví, co ty jeho včely byly!“

Šplhal pak od stromu ke stromu a, zapomena na medvěda, po nějaké době zaslechl hlasité bzučení, jak od hmyzu. Ohlíží se, okolo samé mladé, zdravé jedlice pnou se do výše. Odtud nemohlo bzučení hmyzu pocházeti?

„Ahá, zde z toho starého, osekaného stromu!“ pomyslil konečně datel, spatřiv opodál tyč, na které byly telegrafní dráty připevněny. Zde, v samém vršku, to také nejvíce hučelo a bručelo.

Usedl tedy na vršíček tyče a kloval pilně a statně, až vyklobal hluboké štěrbiny. Avšak hučení trvalo stále, aniž by nacházel jakého broučka.

„V tom něco vězí!“ rozhořčil se, nemoha dodělati se žádného výsledku; „zde marně mařím čas!“ I odletěl s nepořízenou.

Při odletu spatřil pod tyčí rozhrabanou hromádku kamení. „Ach,“ rozbřesklo se mu pojednou, „zde se jistě medvěd na úl byl dobýval! Co jen to je v tom stromě, že nás oba ošidil?“

Chytil se tedy v tom, z čeho medvěda prve byl káral.