Přimkli jsme se více k sobě

Údaje o textu
Titulek:	Přimkli jsme se více k sobě
Podtitulek:	Vánoční poselství státního presidenta dr. Emila Háchy
Autor:	Emil Hácha
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 52, č. 340. str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	27. 12. 1944
Licence:	PD old 70

Státní president dr. Emil Hácha vydal k letošním vánočním svátkům poselství, které bylo vysíláno všemi rozhlasovými stanicemi v Protektorátu na Štědrý den večer. Poselství zní takto:

Drazí spoluobčané!

Prožíváme již šesté válečné Vánoce, a třebaže válka dosahuje poznenáhlu vrcholu a boj se stává na všech stranách prudší a rozhodnější, přece se u nás proti roku loňskému v podstatě mnoho nezměnilo. Odmyslíme-li si běžné zjevy, které každá válka s sebou přináší, nemůžeme nevidět, že jsme až dosud zůstali ušetřeni toho nejhoršího – daně z krve –, že Vaše rodiny jsou z větší části nedotčeny, že přes různá, namnoze citelná omezení žijeme vlastním životem. Uvážíme-li, že tato válka svou prudkostí a rozsahem nemá obdoby v dějinách, a že německý národ, byl nucen proti mnohonásobné přesile nepřátel nasadit všechny síly tělesné i duševní, všechny zdroje materiálové i životy, pochopíme, že ty oběti i škody, které nám způsobuje ničivé dílo nepřátel na životech a majetku, jsou celkem nepatrné proti těžkým zkouškám, jimž je vystavena na všech stranách Říše. Přimkli jsme se více k sobě, abychom si byli navzájem oporou, a navenek se stáváme tvrdšími proti ranám, které válka zasazuje. Totální nasazení a zvýšenou pracovní povinnost jste přijali se stejnou samozřejmostí jako odhodlaností vydržet na místě, které nám Osud přiřkl. Jdete cestou klidu, pořádku a kázně a sami jste se s dostatek přesvědčili, jak liché jsou hlasy, které Vás svádějí k neprozřetelnostem, a jak těžce na to doplatili ti, kdož tomuto našeptávání podlehli. Chválím Vaše rozumné počínání a děkuji Vám za ně. Mám klidné svědomí a skutečnost již vícekráte potvrdila, že jsem usuzoval správně a že jsem se ve svém rozhodnutí nemýlil. Nepřeji si nic jiného tak vroucně, než abyste na této cestě vytrvali.

Vánoce by nebyly celé bez vzpomínek. A tu v první řadě platí naše vzpomínka statečným vojákům Říše, kteří bojují hrdinný boj za vlast a chrání i naše země od zpustošení. Jejich heroismus nezná mezí a vzbuzuje obdiv celého světa. Jim napomáhají celé legie pracovníků zapojených v továrnách a ve výrobě, mezi nimiž jsou zastoupeni, v hojném počtu i příslušníci našeho národa. K nim přistoupila v posledních dnech také zemědělská mládež, aby nasadila své síly při společném díle. Většina těchto všech nebude o svátcích vánočních u rodinného krbu a proto jim posíláme dnes své upřímné pozdravy. Pohádkové kouzlo Vánoc naplňuje radostnými představami naše nejmenší a nejmladší členy – naše děti. Jejich útlé duše nás volají v těchto dnech k sobě nejúpěnlivěji. Nevědí ještě nic o své budoucnosti ani na ni nemyslí. Touží po radosti a těší se na ni. Domáhají se našeho objetí a pohlazení. Přibližme se k nim srdcem co nejúže! Se zájmem jsem si všiml, co Sociální pomoc vykonala pro nejpotřebnější z nich v četných vánočních nadílkách.

Vánoce jsou svátky radosti a lásky. Odtud starodávný zvyk vyměňovati si pod stromečkem dárky. Ale čistá radost nepramení jen z dárků, kterých je nyní po skrovnu, nýbrž i z vědomí vykonané povinnosti a dobrých skutků. A proto neochabujte v práci Vám vykázané, pomáhejte si navzájem, buďte trpěliví a snášenliví. Nic nemůže tak ohroziti jednotu celku jako nedostatek smyslu pro kázeň a pořádek. Mějte pevnou naději, že se útrapy války jednou skončí a přijde mír, mír pro Říši vítězný, spravedlivý ke všem a trvalý. Pak znovu zazní v pravé podobě slova evangelia: …a na zemi pokoj lidem dobré vůle.

Přeji Vám, drazí spoluobčané, šťastné Vánoce.