Nábožná píseň o svatém Antonínu Paduánském

Údaje o textu
Titulek:	Nábožná píseň o swatém Antonínu Paduánském
Podtitulek:	Při Blatnici šťastné místo…
Autor:	neznámý
Zdroj:	Slovácké muzeum, etnografická sbírka, č. inv. E 35.201
Vydáno:	vyšla tiskem (švabachem) „W Skalici, u dědičů J. Škarnicla“ (tj. 2. pol. 19. stol.); poprvé zřejmě 1819 nebo 1820^{[red 1]}
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Svatý Antonínek

1.

Při Blatnici ſſťaſtné miſto,
Blahoſlawené zagiſto;
Geſt geden kopec zelený,
Pln miloſti ozdobený,
Nad winohradami.

Na tom kopečku zeleném
Geſt tam poklad duſſe hřiſſné;
Swatý Antoninek milý
Wolá k ſobě každou chwili,
K němuž poſpichegme.

Bylo to miſto zpuſſtěné,
A mnoho let zawržené;
Žádný ſi ho nic newážil,
Před nim poklony nečinil,
Až do této chwile.

Až zas Pán Bůh wſſemohouci
Neſmirnou welikou moci,
Dal křeſťanům dobré ſrdce,
Že ſe zaugali zaſe
Toho chrámu Páně.

Který ſkrz třidcet čtyry let
Byl zawržen, nyni opět
Geſt překráſně ozdobený,
A na oltář doneſený
Antoninek ſwatý.

Abychom ho wěrně ctili,
A geho nawſſtěwowali;
On nám w ničemž neodepře,
A za nás orodowat chce
U Kriſta Ježiſſe.

Protož mili poutničkowé,
Antonina ctitelowé!
Rychle k němu poſpichegme,
Na ſwá kolena padegme
Před oltářem ſwatým.

Kde ſwatý Antonin bydli,
Ježiſſka na rukou drži,
Chce naſſi proſbu ſlyſſeti,
Začkoli budem proſiti
W tomto chrámu Páně.

Neb ſi to miſto oblibil,
Na něm ſwé obydli zwolil:
Aby geho ctitelowé
W tomto ſwatém chrámu Páně
Geg nawſſtěwowali.

Protož k němu poſpichegte,
Na kolena ſwá padegte;
U Antonina ſwatého
Na oltáři bydliciho
Potřeby ſkládegte.

Tiſickrát buď pozdrawený,
Millionkrát zwelebený,
Též i Syn Boži gediný
Na oltáři wyſtawený,
W Swátoſti přitomný.

Poſpěſſte panny s mládenci,
Které gſte čiſté pod wěnci,
Wěnce z kwiti mu uwite,
Čiſté ſrdce obětugte,
Ke cti ge darugte.

I wy ſmutni ſirotkowé,
Genž gſte w weliké chudobě,
Zde máte Tatička ſwého,
To Antonina ſwatého,
Přigme wás w té době.

Též i wy wdowy ubohé,
Genž gſte w ſwětě utiſkowané;
On ty waſſe hořké ſlzy
Sám před Gežiſſka předloži,
Gegž na rukou drži.

Poďte i wy manželowé,
Genž gſte žiwi bohabogně,
Swé ouzkoſti mu předložte,
A ſwé křiže předkládegte,
On wás neopuſti.

Onť geſt, ſenž w křiži zaſtáwá,
W neſſtěſti, w nouzi pomáhá:
Ztracené wěci nawráti,
W hanbu nedá upadati,
Kdož k němu utiká.

Protož k němu poſpichegte,
Srdcem ſkrouſſeným wolegte:
Antonine Paduánſký!
Přiſpěg nám s ſwatou pomoci,
Rač nás wyſlyſſeti.

Ty widiš naſſe potřeby,
Widiš naſſe nedoſtatky,
W nouzi, chudobě nás zaſtaň,
Naſſe oſeničko zachraň,
I naſſe dobytky.

Chraň od moru, hladu, wogny,
Ohně i powodně ſſkody:
Pros za nás Syna Božiho,
By nám požehnáni ſwého
Udělil přehogně.

Uſlyš tedy proſbu naſſi,
Přednes gi Kriſtu Gežiſſi,
Zač tebe wroucně proſime,
Milý ſwatý Antonine,
I za duſſe naſſe.

Když ſe s tim tělem loučiti,
Muſi ze ſwěta ſegiti,
By ſe do nebe doſtaly,
Tam s tebou Boha chwálily,
Až na wěky. Amen.

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

↑ Datace do roku 1819 nebo 1820 vychází z 5. sloky, ve které se píše, že kaple svatého Antonína byla zpustlá po 34 let a nyní byla obnovena. Znovuvysvěcena byla kaple v roce 1819. Předtím se tam poslední pouť konala a kaple byla odsvěcena a uzavřena roku 1786 (tedy 34 let před rokem 1820), když už v roce 1784 bylo nařízeno rozprodat její majetek.