Přehled dějin písemnictví českého z let 1848–1898/V.

Přehled dějin písemnictví českého z let 1848–1898 František Bačkovský
IV.	V. Překlady klassiků řeckých a římských	VI.

Údaje o textu
Titulek:	V. Překlady klassiků řeckých a římských.
Autor:	František Bačkovský
Zdroj:	BAČKOVSKÝ, F. Přehled dějin písemnictví českého z let 1848–1898. Praha: Dr. Frant. Bačkovský, 1898. s. 210-212. Online na Internet Archive
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Bylo by radno naproti písemnictví původnímu podati si také přehled všech nejdůležitějších překladů dle jazyků, z nichžto za doby nejnovější jest až přílišně mnoho do češtiny překládáno. I podejme si aspoň přehled nejdůležitějších překladů starých klassiků řeckých a římských.^[1]

Čilý ruch mezi překladateli plodů staroklassických vznikl teprve po roce 1860. R. 1863. začala vycházeti Bibliotéka klassiků řeckých a římských, redigovaná jsouc kromě jiných hlavně Janem Kvíčalou, a poskytla velikou řadu překladů většinou znamenitých. K „Bibliotéce“ té r. 1886. přidružila se Sbírka klassiků řeckých a římských v překladech českých, redigovaná od prof. Dra Josefa Krále.

Přehled překladů nejdůležitějších podejme si abecedně dle spisovatelů, z nichžto překládáno.

1. Spisovatelé řečtí.

Z Aischyla přeložil Václav Bolemír Nebeský truchlohru Prométheus a Eumenidy (obě 1862; druhá znova v „Ústř. knih.“), Hynek Jar. Mejsnar trilogii Oresteia čili tragédie Agamemnón, Choéforoi a Eumenidy (1883) a V. Kočvara tragédii Agamemnón (1897).

Z Aristofana přeložil V. B. Nebeský komedii Žáby (1870).

Z Aristotela přeložil Antonín Jaroslav Vrťátko Katégorie (1860) a Frant. Pavel J. Vychodil Knihu o básnictví (1884) a Knihu o duši (1885).

Z Démosthena přeložil Eduard Novotný Řeči politické (1863) a Řeč o věnci (1864; obé v „Bibliotéce klassiků řec. a řím.“), J. V. Zahradník Řeči (1883) a Frant. Pelikán Řeči olyntské (Ústř. knih. 1892).

Z Euripida přeložil Václav Bakovský truchlohru Hippolytos (1873 v „Bibl. klass.“), Petr Durdík truchlohru Medeia (1878 v „Bibl. klass.“) a Dr. Josef Král Kyklops (1885 ve „Sbírce klass.“).

Z Hérodota přeložil Dr. Jan Kvíčala Dějiny (Bibl. klass. 1863—1864).

Z Homéra překládáno nejvíc; Ilias i Odysseia celá přeložena za doby nedávné dvakrát, a to od Hynka Jarosl. Mejsnara (1876—1881) a Antonína Škody (1881—1886). Části z obou eposů těch přeložil i Jindřich Niederle (1874 v „Osvětě“ a v „Listech fil. a paed.“), a Frant. Šebek přeložil v stancích čásť „Iliady“ (1872 zpěv I.— V.). Od Mejsnara přeloženy také Hymny, epigramy a batrachomyomachie čili Chvalozpěvy, nápisy a žab a myší vojna (1881). Máme tedy z Homéra již vše do češtiny přeloženo.

Z Platóna přeložil Leo Frant. Saska rozmluvy Laches (1862) a Obrana Sokrata (1864 v „Bibl. klass.“), Jan Kosina Obrana Sokrata a Kriton (1863) a Gorgias (1865 v „Bibl. klass.), Jan Nep. Frant. Desolda Faidon (1867) a Protagoras-Euthyfron (1871; obé v „Bibl. klass.“) a Frant. Velišský Laches a Kriton (1869) a Hostina (1872; obé v „Bibl. klass.“).

Z Plutarcha přeložil Alojs Vaníček tyto životopisy: Theseus a Romulus, Lykurgos a Numa, Solón a Publikola, Themistoklés a Kamillus a Periklés a Fabius Maximus (1865 až 1874; vše v „Bibl. klass.“).

Ze Sofoklea přeložil Jindřich Niederle truchlohru Elektra (1868) a Aias (1869, obě v „Bibl. klass.“), Dr. Josef Král truchlohru Antigona (1883), Dr. Petr Durdík Trachiňanky (1883) a Filoktét (Ústř. kn. 1890), Josef Končinský truchlohru Oidipos na Koloně a Dr Eduard Štolovský truchlohru Oidip král.

Z Thukydida přeložil Jan Nep. Frant. Desolda knihu I. Sepsání války peloponnéské (1885).

Z Xenofonta přeložila „Jednota českých filologů“ Paměti o Sokratovi (1872 v „Bibl. klass.“) a Karel Neudörfel Anabasis (1885).

2. Spisovatelé římští.

Z Caesara přeložil Simon Karel Macháček Paměti o válce gallské (1872 v „Bibl. klass.“), které přeložil i s týmž názvem Alois Breindl (Ústř. knih. 1890) a před ním P. Slavíček s názvem Zápisky o válce gallské (1882) a J. Kormunda Paměti o válce občanské (1882).

Z Ciceróna přeložil J. Pavel Tomášek Řeči vybrané (1870—1874), Karel Koblížek spis Brutus (1880) a Robert Novák O nejlepším druhu řečníků (1880); vše v „Bibl. klass.“. Rob. Novák přeložil i Řeči proti Katilínovi (1884 ve „Sbírce klass.“), Ant. Kvapil Kato Starší čili O stáří (1889), kterýžto spisek přeložil i Timothej Hrubý (1896).

Z Horáce přeložil Josef Truhlář Satiry (1867), Dr. Karel V. Jelen Ódy (1874), které přeložili Eduard V. Štolovský (1877; oba překlady v „Bibl. klass“); Jan Červenka přeložil Poslání k Pisonům (1882) a Timothej Hrubý Listy, Satiry a Ódy a epódy (vše 1884).

Z Livia přeložil Josef Pechánek Dějiny od založení Říma (1864 — 1872 v „Bibl. klass.“, dosud neukončeno).

Z Ovidia přeložil Antonín Truhlář Proměny (1879 v „Bibl. klas.“, dosud neukončeno), které přeložil i Jan Červenka, který přeložil Ovidia celého (ve „Sbírce klass.“), a Timothej Hrubý Vybrané básně (1883).

Z Planta přeložil Václav Bol. Nebeský komedii Pleníci (1873).

Ze Sallustia přeložil Dr. Jan Kvíčala O spiknutí Katilínově a Alojs Vaníček O válce jugurtské (obé 1883 v „Bibl. klass.“); druhý ze spisů těch přeložil i Frant. Kopta (1882).

Z Tacita přeložil Frant. Kott Dějiny (1866), spis Germánia čili Kniha o poloze, mravech a národech Germánie (1870) a Letopisy (1872) a Ant. K. Madiera O životu a povaze Gn. Julia Agrikoly (1870); vše v „Bibl. klass.“.

Z Terence přeložil Václav Bol. Nebeský komedii Bratři (1871).

Z Vergilia přeložil Timothej Hrubý Aeneis (zpěv I. — III, 1884 — 1886); poprvé překlad její celý vydal Karel Alojs Vinařický r. 1851., kterýžto překlad znova vyšel v „Národní bibliotéce“ r. 1886. péčí ředitele Václava Slavíka.

---

1. Překlady z jiných jazyků, v tomto spise připomenuté, lze shledati dle jmen spisovatelů v „Ukazovateli“.