Přehled dějin literatury řecké/Herakleitos a Eleaté

Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran
Pythagorejci	Herakleitos a Eleaté	Empedokles a atomisté

Údaje o textu
Titulek:	Herakleitos a Eleaté
Autor:	Gabriel Šuran
Zdroj:	ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

§ 33. Herakleitos a Eleaté.

1. Asi padesát let po Anaximenovi povstal v Ionském Efesu muž, jenž pozoruje, že vše stále se mění, hleděl odpověděti na otázku, co jest příčinou změny. Byl to Herakleitos (Ἡράκλειτος), jenž byl pro nesrozumitelnost svých spisů již od starých zván σκοτεινός (temný). Dle něho změna jest podstatnou vlastností všech věcí (πάντα ῥεῖ καὶ οὐδὲν μένει). Principem vší změny a pohybu je praoheň. Všechny věci vznikají a existují stálým vyrovnáváním protiv (πόλεμος παντων μὲν πατήρ ἐστι, πάντων δὲ βασιλεύς). Není tedy stálého jsoucna, jest to jen zdání a klam smyslů.

2. Ke zcela opačnému mínění dospěli Eleaté, nazvaní od fokajské osady italské Eleie (Ἐλέα).

Duševním původcem školy té je Xenofanes (Ξενοφάνης), (570—470) rhapsod z Kolofona, jenž putuje po Řecku sám své básně přednášel.
Kdežto Herakleitos hlásal věčnou změnu, Xenofanes tvrdil, že skutečné (τὸ ὄν) se nemění, nevzniká ani nezaniká, jest vůbec neomezeno a na ničem nezávisí. Toto skutečné jsoucno jest bůh a zároveň svět (ἕν καὶ πᾶν). Změna, kterou nám ukazuje zkušenost, jest jen klam smyslů a pouhé zdání. Rozumem poznáváme, že změna jest nemožná. Xenofanes horlil proto proti anthropomorfickému představování bohů u Homera a Hesioda. Učení své vyložil ve filosofickém epu περὶ φύσεως.
Vědeckým zakladatelem školy eleatské je Parmenides z Eleie, žák Xenofanův. Staří vychvalují jeho bezúhonnost mravů a Platon vypravuje, že když bylo Parmenidovi asi 70 let, přišel do Athen a tam s mladičkým Sokratem (σφόδρα νέος) se sešel. Po příkladu mistra svého uložil své učení též ve filosofické epos περὶ φύσεως. V něm učil, že jest pouze bytí (ἔστιν εἶναι) a že není žádného vznikání. Mysliti a býti jedno jest; co není, nelze ani mysliti. Všecka rozmanitost a změna, vznikání a zanikání jest jen klamem smyslů. Slušno tedy pravdu hledati jen v pojmovém myšlení (λόγος), nikdy ve smyslech.
Zenon (Ζήνων) z Eleie, žák a přítel Parmenidův, nepřímo dokazoval nemožnost změny a pohybu. Známa jsou jeho dilemmata: Letící šíp jest v klidu, Achilleus nikdy nedohoní želvy.

Eleatův význam v dějinách filosofie záleží v tom, že byli první, kteří přisoudili jistotu poznání pouze čistému rozumu, nezávislému na zkušenosti a třeba jí i odporujícímu.