Přehled dějin literatury řecké/Řecký racionalism. Škola ionská

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

§ 31. Řecký racionalism. Škola ionská.

1. Člověk řecký nejen věřil v přírodu, nýbrž byl spolu i pevně přesvědčen o síle svého vlastního rozumu. Rozum byl mu bezpečným vůdcem ve všem myšlení a konání. Život shodný s přírodou byl mu tolik jako život shodný s rozumem lidským.

Dílem tohoto racionalismu jest řecká filosofie a věda.[1]

2. Vývoj filosofie řecké trval přes tisíc let (od 6. stol. př. Kr. do r. 529 po Kr., kdy dal Justinian zavříti školy filosofické v Athenách).

Filosofie předsokratická byla většinou povahy kosmologické, odpovídajíc na otázku: co je svět? Práce filosofické účastnili se zvláště dva kmenové řečtí, Jonové a Dorové. Dějištěm prvého je hlavně maloasijské město Miletos, druhého pak jižní Italie a Sicilie, kde bydlil kmen dorský.

3. V Miletě povstali v 6. stol. pr. Kr. muži, kteří soudili, že původem a podstatou všeho jsoucna (ἀρχή) jest nějaká pralátka.

  1. Thales (Θάλης) Miletský[2] státník a učenec, soudil že pralátkou tou jest voda.
  2. Anaximandros (Ἀναξίμανδρος), též rodák miletský a mladší vrstevník Thaletův,[3] považoval pralátkou hmotu bez určitých znaků, která byla od věků a trvati bude na věky.[4] Nezměrnou tu látku nazval τὸ ἄπειρον (=neurčené). Své učení uložil ve spise περὶ φύσιος zvaném.
  3. Anaximenes (Ἀναξιμένης), snad žák předešlého, učil, že tou pralátkou je vzduch. I on napsal spis »o přírodě« (περὶ φύσιος). Jako dech náš, praví, jenž vzduch jest, nás zachovává, tak zachovává dech a vzduch veškeren svět. Pralátka vzduchová je nadána životem, silou plodivou, ano zrovna božskou. Rozřeďováním vzduchu (ἀραίωσις) povstává prý oheň, zhušťováním (πύκνωσις) vítr, oblak, voda, země, kámen, a z těch složeno vše ostatní. Také země, slunce a ostatní hvězdy povstaly ze vzduchu, jsou ploché jako stůl a vznášejí se ve vzduchu.

4. Když Milet po bitvě u Lady 494 byl vyvrácen a samostatnost Ionie povalena, zadána smrtelná rána i vývoji této přírodovědecké filosofie.


  1. Drtina, Myšlenkový vývoj na str. 29 n.
  2. Thales předpověděl úplné zatmění slunce na r. 585. (Hdt. I, 74.) Nic písemného nezanechal. Srv. Cic. Acad. II, 37, 118. Princeps Thales, unus e septem, cui sex reliquos concessisse primas ferunt, ex aqua dixit constare omnia.
  3. První vykreslil na kovové desce mapu země a zhotovil kouli nebeskou (σφαῖρα). Také zavedl sluneční hodiny z Babylona do Řecka.
  4. Jmenuje ji ἀθάνατον καὶ ἀνώλεθρον, ἀγέννητον καὶ ἄφθαρτον.