Před nástupem „třetího sledu“

Údaje o textu
Titulek:	Před nástupem „třetího sledu“
Autor:	Emanuel Moravec
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 49, č. 580*, str. 2 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	13. 11. 1941
Licence:	PD old 70

V této válce je předl dveřmi třetí zima a po zimě přijde nové jaro a s ním rozvinutí dalšího aktu z tohoto velikého zápasu. Za uplynulé dva roky válka vyrostla prostorově i silami, které se v ni na obou stranách uplatnily.

Když německé armády v květnu minulého roku vyrazily proti Západu, měly před sebou síly nejméné třikrát větší, než s jakými se setkaly v Polsku v roce 1939. Letos, když německá branná moc zahájila pochod na východ, měla proti sobě třikrát větší síly, než jaké se jí postavily na západě do cesty v roce 1940 a devětkrát větší síly, než jaké zdolala v roce 1939 v Polsku. Skoro 400 sovětských divisí zničilo německé vrchní velení do konce října pomoci vlastních sil. Spojenecké jednotky na východě jsou celkem malým zlomkem oněch vojsk, které Německo obrátilo proti východu.

Za německou brannou mocí zůstane sláva, že skoro sama rozdrtila vojska sovětského Ruska, které v počtu obyvatel a tím také počtem živých záloh obyvatelstvo Říše dvojnásob převyšovalo. Opět duch zvítězil nad massou. Přes 5 milionů mužů a tím také celou čtvrtinu sovětských živých sil vyřadilo německé vrchní velení. Do toho je započítáno přes 3,830.000 zajatců a přes 1 milion odříznutých sovětských vojsk v Petrohradě a na dalekém severu při murmanské trati. Druhou čtvrtinu živých záloh sovětského Ruska tvoří padlí, ranění a zemřelí na epidemie.

Dnes má Stalin obstojně vycvičených mužů asi 1 a půl milionu a z těch půl milionu stojí na Dálném východě proti Japonsku. Stalinovi chybí důstojnický sbor, aby nevycvičené vojáky proměnil v trochu obstojné taktické jednotky. K tomu potřehuje čas a materiál, i kdyby nějací ti důstojnici byli.

Ale dnes už vidíme, že německé vrchní velení Stalinovi ani ten čas neposkytne. Před námi je veliké zimní tažení, jaké ještě dějiny neviděly. Toho předzvěstí jsou nyní skvělé operace na křídlech: obsazení Krymu na jihu a Tichvinu pod Ladožským jezerem na severu. Stalin nebude mít pro své poslední zálohy ani materiál. Ale to neznamená, že vyřaděním sovětského Ruska je veliký boj už dobojován.

»Stalinova linie« v britských válečných plánech byla pouze hradbou na krytí přístupů do Blízkého orientu a do Indie. Tato hráz, na které stálo přes 400 divisi sovětských, leží dnes přes 500 km zpět, v týlu německé fronty. Za prořídlými šiky, které Stalin žene ještě před německé hlavně v Blízkém východě stojí ještě Anglie stejně, jako na západě jsou Britské ostrovy. Tím, že Anglie před sebe postavila zpozdilého Stalina, odvrátila jen dočasně osud, kterému neujde.

Veliká naftová pole v Iraku, v Iranu a na Kavkaze, Egypt se Suezem, to je srdce Britského impéria. Proto také americké zásilky nejdou dnes ani na Britské ostrovy, ani do sovětského Ruska, nýbrž do Egypta a do Iranu a do Burmy a do Singapuru. Anglie už nepomýšlí na vpád do Evropy, ona se připravuje na obranu mimo Evropu. Pomocí Spojených Států chce bránit Afriku a jižní Asii. Americká pomoc má Anglii zajistit vládu nad Indickým oceánem.

Stalin marně se doprošuje Anglie a Ameriky, aby vytvořily druhou frontu v Evropě a jeho vyčerpaným vojům ulehčily. Anglie dnes připravuje obranu svého panství mimo Evropu. Ví při tom dobře, že ještě jedna porážka v Evropě znamená pro ni konec v Africe a v Jižní Asii. Anglie chce se hájit obratněji prostorem, než to udělalo sovětské Rusko. Uskupuje své síly mezi Lybijskou pouští a Kavkazem. A v Lybijské poušti přec mají Angličané přimý dotyk s německo-italskými silami. Zde je ta »druhá fronta«, kde však hrozí nebezpečí Egyptu a Suezu.

My víme, že v moderní válce za polní armádou musí stát stejně zdatná armáda pracovní a výrobní. V boji s Polskem a s Francií stála za německou armádou polní jedině německá armáda pracovní a výrobní. V boji proti sovětům a Anglii za německou armádou polní stála už mnohem větší armáda pracovní. Zde se už německé pracovní síly doplňovaly pracovními silami celé Evropy, která nyní po obsazení západních oblastí sovětského Ruska má přes 400 milionů obyvatel.

Nacistické okupace českých zemí v letech 1939–45 si vyžádala přes tři sta tisíc obětí. Pocity bezmoci vůči bezprecedentnímu násilí i tvrdá cenzura našly pochopitelně svůj obraz také v publikovaných textech a projevech. Řada novinářů, politiků a jiných veřejných představitelů té doby — z donucení, strachu, naivity, snahy o volbu menšího zla či z kariérismu — zveřejňovala texty a pronášela projevy, v nichž v souladu či v rozporu se svými názory omlouvala či dokonce vychvalovala válečné zločiny a jejich pachatele a prezentovala jimi nastolený režim jako záruku pro nerušený rozvoj českého národa. Články s opačným vyzněním vycházet nesměly. A ani opatrnost či podlézavost někdy neuchránily pisatele od perzekuce. Jediným smyslem zveřejnění tohoto a dalších podobných textů ve Wikizdrojích je, přiblížit současnému čtenáři, jaké argumenty používala nacistická propaganda vůči poraženému národu a jak se s nimi vyrovnávali oficiální tvůrci veřejného mínění. Wikizdroje obsahují desítky tisíc uměleckých, politických, náboženských, publicistických a jiných textů a uveřejnění žádného z nich — včetně tohoto — neznamená jakoukoli podporu názorů v něm uvedených. Rovněž upozorňujeme, že někteří autoři byli za svou slovní podporu nacistům po válce potrestáni podle Benešových dekretů a že podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka je v současnosti trestným činem.