Pět knih Mojžíšových/Na počátku

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Na počátku
Podtitulek: Genesis
Autor: neuveden
Původní titulek: בראשית
Zdroj: Pět knih Mojžíšových
Vydáno: Praha, 1932
Licence: PD old 140
Překlad: Isidor Hirsch (kapitoly 1-36), Gustav Sicher (kapitoly 37-50)
Licence překlad: PD old 70
Licence k překladu se vztahuje na kapitoly 1-36
Dílo ve Wikipedii: Genesis

Kapitola I.[editovat]

1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 A země byla houšť a poušť — a tma byla nad propastí, a duch Boží vznášel se nad vodami. 3 I pravil Bůh: budiž světlo! — I bylo světlo. 4 I viděl Bůh světlo, že jest dobré, a oddělil Bůh světlo ode tmy. 5 A nazval Bůh světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, den jeden. 6 I pravil Bůh: budiž obloha uprostřed vod a [ta] nechť odděluje vody od vod. 7 I udělal Bůh oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou — a stalo se tak. 8 I nazval Bůh oblohu — nebem; a byl večer a bylo ráno: den druhý. 9 I pravil Bůh: nechť se shromáždí voda pod nebem na místo jedno a nechť se zjeví souš; a stalo se tak. 10 I nazval Bůh souši zemí a shromáždění vod nazval mořem, a viděl Bůh, že to je dobré. 11 I pravil Bůh: zploď země rostliny: zeliny rozsévající sémě, strom plodný, nesoucí ovoce podle druhu svého, ve kterém jest sémě jeho na zemi; a stalo se tak. 12 Vyhnala země rostliny, zeliny rozsévající sémě podle druhu svého, a strom, který nosí ovoce podle druhu svého, ve kterém jest sémě jeho. A viděl Bůh, že jest to dobré. 13 I byl večer a bylo ráno: den třetí. 14 A řekl Bůh: buďtež světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci a aby byla znameními [určujíce] doby, dny a léta; 15 a aby byla světly na klenbě nebeské, aby svítila na zem; a stalo se tak. 16 I učinil Bůh dvě světla veliká: světlo větší, aby ovládalo den, a světlo menší, aby ovládalo noc, i hvězdy. 17 A vsadil je Bůh na oblohu nebeskou, aby svítila na zem, 18 a aby ovládala den a noc a oddělovala světlo ode tmy. A viděl Bůh, že je to dobré. 19 I byl večer a bylo ráno: den čtvrtý. 20 A pravil Bůh: nechť hemží se vody hemžením bytostí živých a ptactvo nechť lítá nad zemí u oblohy nebeské. 21 I stvořil Bůh velryby veliké a všeliké živočichy plazivé, jimiž vody se hemžily dle druhů jejich, a všeliké ptactvo s křídly dle druhu jeho. A viděl Bůh, že je to dobré. 22 I požehnal jim Bůh řka: ploďte se a množte se a naplňte vodu v mořích a ať se rozmnožuje ptactvo na zemi. 23 A byl večer a bylo ráno: den pátý. 24 I pravil Bůh: nechť vydá země bytosti živé dle druhu jejich: dobytek, plaz a zvěř polní dle druhu jejího — i stalo se tak. 25 I učinil Bůh zvěř polní dle druhu jejího a dobytek dle druhu jeho a všeliký zeměplaz dle druhu jeho — a viděl Bůh, že je to dobré. 26 I pravil Bůh: učiňme člověka k obrazu svému podle podobenství svého, aby panoval nad rybami mořskými a nad ptactvem nebeským a nad dobytkem a nad [zvířaty] celé země a nad veškerým plazem, který se plazí po zemi. 27 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému; k obrazu Božímu stvořil ho; muže i ženu — stvořil je. 28 A požehnal jim Bůh a řekl jim Bůh: buďte plodnými, a množte se a naplňte zemi a podmaňte [si] ji, a panujte nad rybami mořskými a nad ptactvem nebeským a nad všelikým živokem, který se plazí po zemi. 29 A Bůh pravil: hle, dávám vám všechny zeliny rozsévající sémě na povrchu celé země, a každý strom, na němž jest plod stromu, který vydává sémě, vám budiž k jídlu; 30 a všem zvířatům země a všemu ptactvu nebeskému a všemu, co se plazí po zemi, v němž jest duše živá, [dal jsem] všelikou bylinu zelenou ku pokrmu. A stalo se tak. 31 I viděl Bůh vše, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno: den šestý.

Kapitola II.[editovat]

1 A dokonána byla nebesa a země a veškeren zástup jejich. 2 I dokončil Bůh v den sedmý dílo své, které byl učinil, a odpočinul dne sedmého ode všeho díla svého, které udělal. 3 A požehnal Bůh dni sedmému a posvětil jej, neboť v něm odpočinul ode všeho díla svého, které Bůh stvořil vykonav je. 4 Tyto jsou vzniky nebes a země, když stvořeny byly; v den, když učinil Hospodin Bůh zemi a nebe, 5 ještě nebylo žádného křoví polního na zemi a žádná rostlina polní ještě nerostla, neboť Hospodin Bůh nedal pršeti na zem a nebylo člověka, aby vzdělával půdu; 6 ale výpar vystupoval ze země a napájel celý povrch půdy. 7 I utvořil Hospodin Bůh člověka z prachu země a vdechl do nosu jeho dech života a stal se člověk bytostí živou. 8 A Hospodin Bůh štípil zahradu v Édenu na východ a usadil tam člověka, kterého byl utvořil. 9 Hospodin Bůh dal vyrůsti ze země všelikým stromům, milým na pohled a chutným k jídlu, a stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. 10 A řeka vycházela z Édenu, aby napájela zahradu, a odtud dělí se a stává se čtyřmi hlavními [řekami]: 11 Jméno jedné je Píšon, ta, která obtéká celou zemi Chavíly, kde jest zlato, 12 a zlato země této jest dobré; tam jest [také] bedolach [pryskyřice] a kámen šoham [beryl]; 13 a jméno řeky druhé je Gíchon, ta, která obtéká celou zemi Kůš; 14 a jméno řeky třetí je Chidekel [Diklat-Tigris], ta, která teče na východ Assyrie, a řeka čtvrtá jest Prat [Eufrat]. 15 I vzal Hospodin Bůh člověka a usadil ho do zahrady Éden, aby ji vzdělával a hlídal, 16 a přikázal Hospodin Bůh člověku řka: s každého stromu zahrady smíš jísti, 17 ale se stromu poznání dobra a zla, nejez s něho, neboť v den, kdy s něho jísti budeš, zemřeš. 18 I pravil Hospodin Bůh: není dobře, aby byl člověk samotný; učiním mu pomoc po boku jeho. 19 I utvořil Hospodin Bůh ze země všechna zvířata polní a všecko ptactvo nebeské a přivedl [je] k člověku, aby viděl, jak je pojmenuje; a jak pojmenuje člověk každou bytost živou, takové bude jméno její. 20 Tak volal člověk jménem veškerý dobytek a ptactvo nebeské a veškerá zvířata polní, ale pro člověka nenalezla se pomocnice po boku jeho. 21 I seslal Hospodin Bůh na člověka tvrdý spánek, takže usnul, a odňal mu jedno ze žeber jeho a vložil na místě jeho maso. 22 A utvořil Hospodin Bůh ze žebra, které odňal člověku, ženu, a přivedl ji člověku. 23 Tu řekl člověk: teď tato jest kosť z kostí mých a maso z masa mého, budiž nazvána mužatka [žena] [išah], neboť z muže [iš] byla tato odňata. 24 Proto opustí muž otce svého i matku svou a lpí na ženě své a [oba] stanou se tělem jedním. 25 Oba, muž a žena jeho, byli nazí a nestyděli se.

Kapitola III.[editovat]

1 A had byl lstivější než všechna zvířata polní, která byl učinil Hospodin Bůh, a řekl ženě: což pak pravil Bůh: nesmíte jísti s každého stromu zahrady? — — 2 I odpověděla žena hadovi: z plodů stromů zahrady smíme jísti, 3 ale z plodů stromu, který jest uprostřed zahrady — řekl Bůh —: nejezte s toho, ani nedotkněte se ho, abyste nezemřeli. 4 Had však řekl k ženě: [tím] zajisté nezemřete; 5 ale Bůh ví, že v den, ve který budete s něho jísti, otevrou se vaše oči a budete jako Bůh, poznajíce dobré i zlé. 6 Když viděla žena, že strom jest lahodný k jídlu a že jest rozkoší očím a že strom jest žádoucný pro zmoudření, vzala z plodu jeho a jedla a dala také muži svému sebou — a on jedl. 7 Otevřely se oči obou a poznali, že jsou nazí; a sešili si listí fíkové a udělali si zástěrky. 8 I slyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se po zahradě za denního vánku, a skryl se člověk a žena jeho před Hospodinem Bohem mezi stromy zahrady. 9 Tu volal Hospodin Bůh na člověka a řekl mu: kde jsi? 10 I odpověděl: slyšel jsem hlas tvůj v zahradě a ulekl jsem se proto, že jsem nahý, a skryl jsem se. 11 Pravil [Bůh]: kdo ti řekl, že jsi nahý? Zda jedl jsi se stromu, s něhož jísti jsem ti zapověděl? 12 I řekl člověk: žena, kterou jsi mně dal, dala mně se stromu — a jedl jsem. 13 I řekl Hospodin Bůh ženě: co's to udělala? Žena odpověděla: had svedl mne, a jedla jsem. 14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadovi: poněvadž jsi učinil toto, budiž proklet ze všeho dobytka a z veškeré zvěře polní; po břiše budeš se plaziti a prach budeš požírati po všechny dny života svého. 15 A nepřátelství způsobím mezi tebou a ženou a mezi potomstvem tvým a potomstvem jejím; on poraní tobě hlavu a ty jej poraníš na patě. 16 K ženě pravil: velice rozmnožím obtíže tvé a těhotnost tvou; s bolestmi budeš roditi děti a po muži tvém bude touha tvá — a on vládnouti bude nad tebou. 17 A k Adamovi pravil: poněvadž jsi uposlechl hlasu ženy své a jedl jsi se stromu, který jsem tobě zakázal, řka: nejez s něho! — budiž prokleta půda pro tebe! Namáhavou prací budeš se živiti z ní po všechny dny života svého. 18 Trní a bodláky bude ti ploditi a budeš jísti byliny polní. 19 V potu tváře své budeš jísti chléb, až se navrátíš do země, neboť z ní byl jsi vzat; neboť prach jsi a v prach se navrátíš. 20 Nazval pak člověk ženu svou „Chavah“ [život], neboť ona stala se matkou všech živých. 21 Učinil pak Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho šaty kožené a přioděl je. 22 I pravil Hospodin Bůh: hle, člověk stal se jako jeden z nás, že zná dobré i zlé; a nyní — [způsobím], aby nevztáhl ruku svou a nevzal též se stromu života a nejedl a nežil [pak] věčně! 23 Vyhnal ho tedy Hospodin Bůh ze zahrady Éden, aby vzdělával zemi, ze které vzat byl; 24 a zapudil člověka a usídlil východně od zahrady Éden Keruby a plamen meče vířícího se, hlídati cestu ku stromu života.

Kapitola IV.[editovat]

1 A člověk poznal. Chavu, ženu svou; počala a porodila Kajina a řekla: „Kaníti“, nabyla jsem muže Hospodinem. 2 A opět porodila bratra jeho, Hebela. A stal se Hebel pastýřem ovcí a Kajin stal se zemědělcem. 3 A událo se po nějaké době, že Kajin přinesl z plodů polních oběť Hospodinu, 4 a také Hebel přinesl [oběť] z prvorozených ovcí svých a [sice] z tuku jejich. A vzhlédl Hospodin [milostivě] na Hebela i na oběť jeho, 5 ale na Kajina a na oběť jeho nevzhlédl. I mrzelo to Kajina náramně a tvář jeho opadla. 6 Tu řekl Hospodin Kajinovi : proč tě mrzí a proč opadla tvář tvoje? 7 Zdaliž není [to tak]: budeš-li jednati dobře, můžeš [jí] pozdvihnouti; a nebudeš-li jednati dobře, [pak] u dveří hřích číhá a po tobě bude touha jeho, ty však máš jej ovládati. 8 I řekl Kajin Hebelovi, bratru svému — [jděme na pole!] a když byli na poli, povstal Kajin proti Hebelovi, bratru svému, a zabil ho. 9 Tu řekl Hospodin Kajinovi: Kde jest Hebel, bratr tvůj? I [ten] řekl: nevím! zdali jsem hlídačem bratra svého? 10 I řekl [Hospodin]: co jsi učinil? hle hlas [prolité] krve bratra tvého křičí ze země ke mně! 11 A teď budiž proklet zemí, která otevřela ústa svá, aby přijala z ruky tvé krev bratra tvého: 12 Budeš-li vzdělávati půdu, nedá ti více sílu svou; tulákem a poběhlíkem budeš na zemi. 13 I řekl Kajin k Hospodinu: příliš velká jest vina má, abych mohl ji snésti. 14 Hle, vyhnal's mne dnes pryč od povrchu země a před tváří tvou mám se skrývati; a budu tulákem a poběhlíkem na zemi — a pak stane se, [že] kdokoli potká mne, zabije mne! 15 I řekl mu Hospodin: proto, kdo by Kajina zabil, sedmeronásobně pomstěno by bylo. A vtiskl Hospodin Kajinovi znamení, aby ho nezabil nikdo, kdo by ho potkal. 16 I odešel Kajin pryč od Hospodina a usadil se v zemi „Nod“, východně od Édenu. 17 [Poté] poznal Kajin ženu svou; [ta] počala a porodila Chanocha. A vystavěl město a pojmenoval město podle jména syna svého „Chanoch“. 18 Chanochovi narodil se Írad; a Írad zplodil Mechujaela; a Mechujael zplodil Metušaéla a Metušaél zplodil Lemecha. 19 Lemech vzal si dvě ženy: jméno jedné Adah a jméno druhé Cillah. 20 Adah porodila Jabala; ten stal se otcem majitelů stanů a stád. 21 A jméno bratra jeho [bylo] Jůbal; ten stal se otcem všech, kteří hrají na harfu a flétnu. 22 A také Cillah porodila — Tubal-Kajina, jenž tepal všelijaké nástroje z mědi a železa. Sestra Tubal-Kajinova byla Naamah.

23 I pravil Lemech k ženám svým:

Ado a Cillo, slyšte hlas můj!
Ženy Lemechovy, poslyšte řeč mou!
Neb muže zabiju za ránu mně [zasazenou],
a hocha za bouli mně [učiněnou]
24 Neboť sedmeronásobně bude pomstěn Kajin,
ale sedm a sedmdesáteronásobně — Lemech!

25 Adam poznal opět ženu svou a [tato] porodila syna a nazvala jméno jeho Šét [Sazenice], neboť [řekla]: Bůh vštípil mně jiného potomka místo Hebela, kdyžtě Kajin ho zabil. 26 Také Šétovi se narodil syn; a nazval jméno jeho Enóš. Tehdáž začalo vzývání jména Hospodinova.

Kapitola V.[editovat]

1 Tato jest kniha rodů Adama. V den, kdy stvořil Bůh člověka, učinil ho ku podobenství Božímu, 2 muže a ženu stvořil je a požehnal jim a nazval jméno jejich člověk v den, ve který byli stvořeni. 3 Když prožil Adam sto třicet let, zplodil [syna] ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Šét. 4 Adam, zplodiv Šéta, žil [ještě] osm set let a zplodil syny a dcery. 5 Všech dnů, které Adam prožil, bylo devět set třicet let, a zemřel. 6 Když bylo Šétovi sto pět let, zplodil Enoše, 7 A žil Šét, když byl zplodil Enoše, [ještě] osm set sedm let a zplodil syny a dcery. 8 Všech dnů Šétových bylo devět set dvanáct let, a zemřel. 9 Enóš prožil devadesát let, a zplodil Kénana. 10 A žil Enóš, když byl zplodil Kénana, ještě osm set patnáct let, a plodil syny a dcery. 11 Všech dnů Enóšových bylo devět set pět let, a zemřel. 12 Kénan žil sedmdesát let, a zplodil Mahalaléla. 13 A žil Kénan, když byl zplodil Mahalaléla, ještě osm set čtyřicet let a plodil syny a dcery. 14 Všech dnů Kénanových bylo devět set deset let, a zemřel. 15 Mahalalél žil šedesát pět let, a zplodil Jereda. 16 A žil Mahalalél, když byl zplodil Jereda, ještě osm set třicet let a zplodil syny a dcery. 17 Všech dnů Mahalalélových bylo osm set devadesát pět let, a zemřel. 18 Jered žil sto dva a šedesát let, a zplodil Chanocha. 19 A žil Jered, když byl zplodil Chanocha, ještě osm set. let a zplodil syny a dcery. 20 Všech dnů Jeredových bylo devět set dva a šedesát let, a zemřel. 21 Chanoch žil šedesát pět let, a zplodil Metušelacha. 22 A kráčel Chanoch s Bohem, když byl zplodil Metušelacha, ještě tři sta let a zplodil syny a dcery. 23 Všech dnů Chanochových bylo tři sta šedesát pět let. 24 Chanoch kráčel s Bohem a nebylo ho [více], neboť Bůh vzal ho [k sobě]. 25 Metušelach žil sto osmdesát sedm let, a zplodil Lemecha. 26 A žil Metušelach, když byl zplodil Lemecha, ještě sedm set dva a osmdesát let, a zplodil syny a dcery. 27 Všech dnů Metušelachových bylo devět set šedesát devět let, a zemřel. 28 Lemech žil sto dva a osmdesát let, a zplodil syna. 29 A nazval jména jeho „Noach“ řka: „Zeh jenachaménu“ — ten potěší nás v práci naší a při námaze rukou našich se zemí, kterou Hospodin proklel. 30 A žil Lemech, když byl zplodil Noacha, ještě pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery. 31 Všech dnů Lemechových bylo sedm set sedmdesát sedm let, a zemřel. 32 Noachovi bylo pět set let, tu zplodil Noach Šéma, Chama a Jefeta.

Kapitola VI.[editovat]

1 I stalo se, když začali se lidé množiti na zemi a dcery se jim narodily, 2 tu viděli synové Boží dcery lidí, že byly krásné, a vzali si za ženy, kterékoli si vyvolili. 3 I pravil Hospodin: nebude rozhodovati duch můj v člověku navždy, ježto on přece maso jest; nechť trvá věk jeho [k pokání a polepšeni] sto dvacet let. 4 Obrové byli na zemi za oněch dnů a také potom, když vcházeli synové Boží k dcerám člověka a [tyto] jim rodily — to jsou ti hrdinové pradávna, muži proslulí. 5 Když viděl Hospodin, že veliká byla zlomyslnost člověka na zemi a že byl všechen výtvor myšlenek srdce jeho jen zlý — po celý čas, 6 litoval Hospodin, že byl udělal člověka na zemi a rmoutil se v srdci svém. 7 I pravil Hospodin: vyhladím člověka, kterého jsem stvořil, s povrchu země: jak člověka, tak dobytek, a plaz a ptactvo nebeské, neboť lituji, že jsem je učinil. 8 Noach však nalezl milost před Hospodinem. 9 Tyto jsou příběhy Noachovy: Noach byl mužem spravedlivým, dokonalým ve svém věku; s Bohem kráčel Noach. 10 Noach zplodil tři syny: Šéma, Chama a Jefeta. 11 I byla zkažena země před Bohem a země byla plná násilím. 12 A viděl Bůh zemi a hle, byla zkažena, neboť zkazil každý tvor svůj způsob [života] na zemi. 13 Tu řekl Bůh Noachovi: konec všech tvorů nastal přede mnou, neboť plna jest země násilím jejich; a hle, zkazím je se zemí. 14 Udělej si koráb z dříví cypřišového, komůrky zdělej v korábu a zalep jej vnitř a vně smolou. 15 A tak učiň jej: tři sta loket [budiž] délka korábu, padesát loket šířka jeho a třicet loket výška jeho. 16 Učiň korábu světlík a ukonči jej nahoře až na loket a dvéře korábu zasaď na straně jeho, dolní, druhé a třetí patro zděláš v něm. 17 A já, hle já přivedu potopu, vodu na zemi, abych vyhladil veškeré maso, ve kterém jest dech života, pod nebem; vše, co jest na zemi, zajde. 18 S tebou však učiním smlouvu svou, a vejdeš do korábu: ty a synové tvoji, žena tvá a ženy synů tvých s tebou, 19 a ze všeho živého, ze všech tvorů uvedeš do korábu po dvou ze všech, abys [je] s sebou zachoval na živu, samec a samice buďtež; 20 ze ptactva dle druhu jeho a z dobytka dle druhu jeho, z veškerého plazu země dle druhu jeho, po dvou ze všech nechť vejdou k tobě, abys [je] zachoval na živu. 21 A ty vezmi si z veškeré potravy, která se jí, a nashromáždi [ji] u sebe, aby byla tobě a jim ku pokrmu. 22 Noach učinil — docela, jak mu přikázal Bůh, tak učinil.

Kapitola VII.[editovat]

1 I řekl Hospodin Noachovi: vejdi, ty a celý dům tvůj, do korábu, neboť tebe uznal jsem za spravedlivého před sebou v pokolení tomto. 2 Z veškerého čistého dobytka vezmi si po sedmi, samce a samici [jeho], a z dobytka, který není čistý, po dvou, samce a samici [jeho]; 3 také z ptactva nebeského po sedmi, samce a samici, aby se zachovalo símě [jejich] na povrchu celé země. 4 Neboť po dnech ještě sedmi sešlu dešť na zemi čtyřicet dnů a čtyřicet nocí a vyhladím všecku bytost, kterou jsem učinil, s povrchu země. 5 I učinil Noach vše tak, jak mu Hospodin přikázal. 6 A Noachovi bylo šest set let, když byla potopa, voda na zemi, 7 Tu vešli Noach a synové jeho, a žena jeho a ženy synů jeho s ním do korábu před vodami potopy. 8 Z dobytka čistého a z dobytka, který není čistý, z ptactva a ze všeho, co se plazí po zemi, 9 po dvou vešlo k Noachovi do korábu: samec a samice, jak Bůh přikázal Noachovi. 10 Stalo se po sedmi dnech, že voda potopy byla na zemi. 11 Roku šestistého věku Noachova, měsíce druhého, sedmnáctého dne měsíce, dne tohoto, vyrazily všecky prameny veliké propasti a otvory nebe se otevřely. 12 A byl déšť na zemi čtyřicet dnů a čtyřicet nocí. 13 Právě dne tohoto vešli Noach a Šém a Cham a Jefet, synové Noachovi, a žena Noachova a tři ženy synů jeho s nimi do korábu, 14 oni a všeliká zvěř dle druhu svého a všeliký dobytek dle druhu svého a všeliký plaz, který se plazí po zemi, dle druhu svého a všeliké ptactvo dle druhu svého, všechna ptáčata, všichni okřídlenci, 15 vešli k Noachovi do korábu, po dvou ze všelikého těla, ve kterém jest dech života; 16 a ti, kteří vešli, samec a samice ze všeho těla vešli, jak mu přikázal Bůh. A zavřel Hospodin za ním. 17 A byla potopa čtyřicet dnů na zemi; přibývalo vody, která vyzdvihla koráb, takže se povznášel nad zemí. 18 Voda silně stoupala a přibývalo jí velice na zemi; a koráb plul na povrchu vody. 19 Voda stoupala mohutně víc a více nad zemí a byly pokryty všeckny hory vysoké, které [jsou] pod celým nebem. 20 Patnáct loket do výše stoupala voda a hory byly pokryty. 21 A zahynulo všechno tělo, které se hýbe na zemi, ptactvo, dobytek, zvířena, a všechen hmyz, který se plazí po zemi, a všichni lidé; 22 vše, v jehož nose byl dech života, ze všeho co [žilo] na souší, — umřelo. 23 A vyhubil [Bůh] všecku bytost na povrchu země od člověka až do dobytka, až do plazu a až do ptactva nebeského — [vše] bylo vyhubeno se země. A zbyl jen Noach a co bylo s ním v korábu. 24 Silně stoupala voda nad zemí sto padesát dnů.

Kapitola VIII.[editovat]

1 Tu vzpomněl Bůh na Noacha a na všechna zvířata a na všechen dobytek, který byl s ním v korábu, a přivedl Bůh vítr nad zemí, a voda opadávala. 2 Uzavřeny byly prameny propasti a otvory nebeské, a přestál déšť s nebe. 3 Voda se ztrácela s povrchu země stále a ubývalo vody po sto padesáti dnech. 4 A stanul koráb v sedmém měsíci sedmnáctého dne měsíce tohoto na pohoří Araratském. 5 A vody ubývalo stále až do desátého měsíce. V desátém [měsíci], prvního [dne] měsíce tohoto objevily se vrcholy hor. 6 Po čtyřiceti dnech otevřel Noach okno korábu, které byl udělal, 7 a vypustil krkavce; a [ten] létal ven a zpět, až vyschly vody se země. 8 Tu vypustil holubici [pryč] od sebe, aby poznal, zdali ubylo vody s povrchu země; 9 ale holubice nenašla místa, kde by spočinula noha její. Tu navrátila se k němu do korábu, neboť [ještě] byla voda na povrchu celé země. Vztáhl [tedy] ruku svou, uchopil ji a vnesl ji k sobě do korábu. 10 A čekal ještě sedm dnů dalších a vypustil opět holubici z korábu. 11 I přiletěla k němu holubice k večeru, a hle: utržený list olivový v zobáku jejím. Tu poznal Noach, že ubylo vody s povrchu země. 12 A počkal ještě sedm dnů dalších a vypustil holubici, ale ta se nenavrátila již k němu. 13 Roku šestistého prvního, v prvním [měsíci] prvního [dne] měsíce vyschla voda s povrchu země. Tu sňal Noach střechu korábu a viděl: hle oschlý byl povrch země. 14 A druhého měsíce, sedm a dvacátého dne měsíce oschla země. 15 I pravil Bůh k Noachovi řka: 16 Vyjdi z korábu: ty a žena tvá, synové tvoji a ženy synů tvých s tebou. 17 Všelikou zvěř, která jest s tebou, ze všelikého těla, z ptactva a z dobytka a ze všelikého plazu, který se plazí po zemi, vyveď s sebou, aby se plodila a množila na zemi. 18 I vyšli Noach a synové jeho, žena jeho a ženy synů jeho s ním. 19 Všechna zvěř, všechen plaz a všecko ptactvo, vše, co se hýbe na zemi, dle druhů svých, vyšlo z korábu. 20 Noach vystavěl oltář Hospodinu a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva a přinesl oběti zápalné [Olah] na oltář. 21 A cítil Hospodin libou vůni i řekl Hospodin sobě: nebudu již klnouti půdě pro člověka, poněvadž myšlení srdce člověka jest zlé od mládí, a nebudu opět bíti vše živé, jak jsem [to] učinil. 22 Po všecku dobu trvání země, setba a žeň, mráz a žár, léto a zima, den i noc nadále nepřestanou.

Kapitola IX.[editovat]

1 A požehnal Bůh Noachovi a synům jeho a řekl jim: ploďte, množte se a naplňte zemi. 2 Bázeň z vás a strach před vámi nechť spočívá na všech zvířatech země a na veškerém ptactvu nebeském, na všem, co se hýbe na zemi, a na všech rybách mořských — do vašich rukou jsou dány. 3 Vše, co se hýbe a žije, vám budiž ku pokrmu, jako [dříve] zelenou bylinu, dávám vám všecko. 4 Ale masa [zvířete] v životě jeho, krev jeho nesmíte jísti. 5 Avšak krve života vašeho budu požadovati, od každého zvířete budu ji požadovati a od [každého] člověka, od bratra každého [člověka] budu požadovati život člověka. 6 Kdo prolévá krev člověka, člověkem bude prolita krev jeho, neboť k obrazu Božímu stvořil [Bůh] člověka. 7 Vy však ploďte a množte se, rozplozujte se na zemi a rozmnožujte se na ní. 8 I pravil Bůh k Noachovi a synům jeho s ním řka: 9 Já však, hle, učiním smlouvu svou s vámi a s potomstvem vaším po vás, 10 a se všemi živými tvory, které jsou u vás, z ptactva, z dobytka a ze všech zvířat země u vás, ze všeho, co vyšlo z korábu, ze všech zvířat země. 11 A učiním smlouvu svou s vámi, že žádné tělo nebude zase vyhlazeno vodou potopy a že nebude již potopy, jež by zkazila zemi. 12 I pravil Bůh: toto jest znamením smlouvy, kterou činím, mezi mnou a vámi a všemi živými tvory, které jsou u vás, do pokolení věčných: 13 Duhu svou vsadím do mraku a bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí. 14 I bude, když přivedu mračna nad zemí a se zjeví duha v mraku, 15 pak vzpomenu na smlouvu svou, která jest mezi mnou a vámi a všelikou bytostí živou ze všeho těla, a nikdy již nestane se voda potopou, aby zahubila všechno tělo. 16 [Až] bude duha v oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou duší všeho těla, které jest na zemi. 17 I řekl Bůh Noachovi : toto jest znamení smlouvy, kterou jsem učinil mezi sebou a všelikým tělem, které jest na zemi. 18 A byli synové Noachovi, kteří vyšli z korábu: Šém a Cham a Jefet; a Cham byl otcem Kenaana. 19 Tito tři [jsou] synové Noachovi a jimi [vzniklo] rozptýlení všeho lidstva země. 20 Noach započal [jako] rolník a štípil vinici. 21 Když pil [trochu] vína, opil se a obnažil se ve stanu svém. 22 I viděl Cham, otec Kenaanův, nahotu otce svého a řekl [to] oběma bratřím svým venku. 23 Tu vzali Šém a Jefet šat, položili [jej] na ramena svá; šli, obrátivše se zády a přikryli nahotu otce svého; tvář jejich [byla odvrácena] nazad, takže nahotu otce svého neviděli. 24 Když se probudil Noach po víně, dozvěděl se, co mu učinil nejmladší syn jeho, 25 a řekl: proklet [budiž] Kenaan! služebník služebníků budiž bratrům svým! 26 a řekl [dále]: pochválen [budiž] Hospodin, Bůh Šémův! a Kenaan budiž mu služebníkem. 27 Nechť rozšíří Bůh Jefeta, nechť bydlí ve stanech Šémových a Kenaan budiž mu služebníkem. 28 Noach žil po potopě tři sta padesát let. 29 Všech dnů Noachových bylo devět set padesát let — a zemřel.

Kapitola X.[editovat]

1 Tito jsou rodové synů Noachových: Šem, Cham a Jefet; narodili se jim synové po potopě. 2 Synové Jefetovi [jsou]: Gomer, Magog, Madaj, Javan, Tubal, Mešekh, Tyras: 3 a synové Gómerovi: Aškenaz, Rifat a Togarma; 4 a synové Javanovi: Elišah, Taršíš, Kitští a Dodanští. 5 Od těch rozvětvili se [obyvatelé] ostrovů národů v zemích svých, každý podle jazyka svého, podle rodů svých v národech svých. 6 Synové Chamovi: Kůš, Micrajim, Půt a Kenaan. 7 Synové Kůšovi: Seba, Chavílah, Sabtah, Ramah a Sabtechá; a synové Ramahovi : Šeba a Dedan. 8 A Kůš zplodil Nimroda; ten začal býti rekem na zemi; 9 on byl silným lovcem před Hospodinem, proto se říkává: silný lovec před Hospodinem jako Nimrod. 10 začátek království jeho byl [v městech]: Babel, Erek, Akad a Kalnéh v zemi Šinearské. 11 Ze země této odešel do Assyrie a vystavěl Nynevéh a město Rechobot a Kelach; 12 a Resen mezi Nynevéh a Kelach, t. j. veliké město [Nynevéh]. 13 Micrajim [Egypt] zplodil Ludské, Anamské, Lehebské a Naftuchské, 14 Patrusské a Kasluchské, ze kterých vyšli Filištínští a Kaftorské. 15 Kenaan zplodil Cidona, prvorozeného svého, a Chéta, 16 pak Jebusa, Emora, Girgaše, 17 Chívího, Arkského a Sínského, 18 Arvadského a Cemarského a Chamatského, a poté rozšířila se pokolení Kenaanská; 19 a bylo území Kenaanské od Cídonu směrem do Geraru až do Ázy, směrem do Sedonu a Amóry a Admy a Cebojimu až do Lašy. 20 Tito jsou synové Chamovi dle rodů svých, dle jazyků svých v zemích svých, v národech svých. 21 A také Šémovi, praotci všech synů Éberových, staršímu bratru Jefetovu, narodily se [děti]: 22 Synové Šémovi: Élam, Ašur, Arpachšad, Lůd a Aram. 23 A synové Aramovi :Ůc, Chůl, Geter a Maš; 24 A Arpachšad zplodil Šelacha a Šelach zplodil Ébera. 25 A Éberovi narodili se dva synové: jméno jednoho Peleg, neboť za dnů jeho bylo rozděleno [obyvatelstvo] země, a jméno bratra jeho bylo Joktan. 26 Jokan zplodil Almodada a Šelefa, Chacarmaveta a Jaracha, 27 Hadorama, Ůzala a Diklaha, 28 Obala, Abimaéla a Šeba, 29 Ofira, Chavílaha a Jóbaba; všichni tito jsou synové Joktanovi. 30 Bydliště jejich bylo od Méšy směrem do Sefaru k pohoří východnímu. 31 Tito jsou synové Šémovi dle rodů svých, dle jazyků svých, v zemích svých dle národů svých. 32 Tito jsou rodové synů Noachových dle potomků svých v národech svých a od těchto rozvětvili se národové na zemi po potopě.

Kapitola XI.[editovat]

1 A byla na celé zemi jedna řeč a stejná slova. 2 Když pak táhli od východu, nalezli údolí v zemi Šinarské a usadili se tam. 3 I pravil jeden druhému: nuže, dělejme cihly a vypalme [je] ohněm. A byla jim cihla kamenem a hlína byla jim maltou. 4 A řekli: nuže, stavme si město a věž, jejíž vrchol [budiž] až k nebi, a učiňme si jméno, abychom se ne. rozptýlili po celé zemi 5 I sestoupil Hospodin, aby viděl město a věž, kterou stavěli synové lidští, 6 a řekl Hospodin: hle [jsou] lidem jedním a všichni mají řeč jednu, a toť začátek konání jejich; a nyní — nemělo by býti jim bráněno v ničem, co by si umínili dělati? 7 Nuže, sestupme a zmařme tam řeč jejich, aby nerozuměl jeden řeči druhého. 8 A rozptýlil je Hospodin odtud po celé zemi a přestali stavěti město to. 9 Proto nazvali jméno jeho Babel [zmatek], neboť tam zmátl Hospodin řeč [obyvatelů] celé země a odtud rozptýlil je Hospodin po celé zemi. 10 To jsou rodové Šémovi: Šém byl sto let stár a zplodil Arpachšada, dvě léta po potopě. 11 Šém žil, když byl zplodil Arpachšada, [ještě] pět set let a plodil syny a dcery. 12 Arpachšad žil třicet pět let a zplodil Šelacha. 13 Arpachšad žil, když byl zplodil Šelacha [ještě] čtyři sta tři léta a plodil syny a dcery. 14 Šelach žil třicet let a zplodil Ébera. 15 Šelach žil, když byl zplodil Ébera, [ještě] čtyři sta tři léta a plodil syny a dcery. 16 Éber žil třicet čtyři léta a zplodil Pelega. 17 Éber žil, když byl zplodil Pelega, čtyři sta třicet let a plodil syny a dcery. 18 Peleg žil třicet let a zplodil Reůa. 19 Peleg žil, když byl zplodil Reůa, [ještě] dvě stě devět let a plodil syny a dcery. 20 Reů žil dva a třicet let a zplodil Serůga. 21 Reů žil, když byl zplodil Serůga [ještě] dvě stě sedm let a plodil syny a dcery. 22 Serůg žil třicet let a zplodil Nachóra. 23 Serůg žil, když byl zplodil Nachora [ještě] dvě stě let a plodil syny a dcery. 24 Nachor žil dvacet devět let a zplodil Teracha. 25 Nochor žil, když byl zplodil Teracha, [ještě] sto devatenáct let a plodil syny a dcery. 26 Terach žil sedmdesát let a zplodil Abrama, Nachora a Harana. 27 Tito jsou rodové Terachovi: Terach zplodil Abrama, Nachora a Harana, a Haran zplodil Lota. 28 Haran zemřel za života Teracha, otce svého, v zemi rodné své, v Uru Kaldejských. 29 Abram a Nachor vzali si ženy: jméno ženy Abramovy [bylo] Saraj a jméno ženy Nachorovy [bylo] Milka, dcera Harana, otce Milky a otce Jisky. 30 A Saraj byla neplodná, neměla dítka. 31 I vzal Terach Abrama, syna svého, a Lota, syna Haranova, vnuka svého, a Saraj, snachu svou, ženu Abramovu, syna svého, a vyšli spolu z Ur-Kasdim, aby šli do země Kenaanské, a když přišli až do Charanu, usídlili se tam. 32 Když bylo Terachovi dvě stě pět let, zemřel Terach v Charanu.

Kapitola XII.[editovat]

1 I řekl Hospodin Abramovi : odebeř se ze země své, z rodiště svého a z domu otce svého do země, kterou ti ukáži. 2 A učiním tebe národem velkým a požehnám ti a zvelebím jméno tvé, a staň se požehnáním. 3 Požehnám těm, kteří tobě žehnají, a kdo tebe proklíná, tomu budu zlořečiti; a požehnána budou tebou všecka pokolení země. 4 I šel Abram, jak Hospodin mu pravil, a šel s ním Lot; a Abram byl pět a sedmdesát let stár, když vyšel z Charanu. 5 Abram vzal [sebou] Saraj, manželku svou, a Lota, syna bratra svého, a všechen majetek jejich, kterého nabyli, a osoby, které si získali v Charanu; a vyšli, aby se odebrali do země Kenaanské a přišli do země Kenaanské. 6 Abram táhl zemí až k místu Šechemu, až k háji Móreh a [kmen] Kenaanský byl [již] tehdáž v zemi. 7 I zjevil se Hospodin Abramovi a pravil: potomstvu tvému dám zemi tuto. I vystavěl tam oltář Hospodinu, jenž se mu zjevil. 8 Odtud posunul se nahoru, východně od Bét-Élu a postavil stan svůj; [měl] Bét-Él na západ a Aj na východ; a vystavěl tam oltář Hospodinu a vzýval jméno Hospodina. 9 Abram dal se na cestu a táhl pořád dále k jihu. 10 A byl hlad v zemi a Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl, neboť hlad byl těžký v zemi. 11 Když na cestě se blížil Egyptu, řekl k Saraj, manželce své: hle, vím, že jsi žena krásného vzezření. 12 A stane se, když uvidí tebe Egypťané a řeknou: tahle jest jeho žena, že zabijí mne a tebe nechají na živu. 13 Řekni tedy, že jsi moje sestra, aby se mně dobře dařilo pro tebe a abych zůstal živ k vůli tobě. 14 Když pak přišel Abram do Egypta, viděli Egypťané, že ta žena jest překrásná, 15 a uviděli ji knížata Faraona a vychvalovali ji Faraonovi: i byla vzata žena ta do domu Faraonova. 16 A Abramovi činil dobro k vůli ní, takže se mu dostalo bravu, skotu a oslů, služebníků a služek, oslic a velbloudů. 17 Hospodin však poranil Faraona a [lidi] domu jeho těžkými ranami pro Saraj, manželku Abramovu. 18 I zavolal Farao Abrama a pravil: Co jsi mi to učinil? Proč jsi nepověděl mně, že ona jest tvoje manželka? 19 Proč jsi řekl: jest moje sestra, takže vzal jsem si ji za ženu. Nyní, hle, zde je žena tvá, vezmi [ji] a jdi. 20 I ustanovil o něm Farao muže, aby vyprovodili ho, manželku jeho a všechen majetek jeho.

Kapitola XIII.[editovat]

1 [Tak] táhl Abram se svou manželkou a s celým majetkem svým — a také Lot s ním — vzhůru z Egypta k jihu [Palestiny], 2 a Abram byl velmi bohat na dobytek, na stříbro a na zlato — 3 táhl [dřívějšími] cestami svými od jihu až k Bét-Élu, až k místu, na kterém byl stan jeho zpočátku, mezi Bét-Élem a 'Ajem, 4 k místu oltáře, který tam byl postavil zprvu, — a vzýval tam Abram jméno Hospodinovo. 5 Ale také Lot, který šel s Abramem, měl brav a skot a stany; 6 a země jich neunesla [nepostačovala jim], aby bydleli spolu, neboť měli majetku [stáda] mnoho, a nemohli spolu bydleti. 7 A byl spor mezi pastýři stáda Abramova a mezi pastýři stáda Lotova — a Kenaanští a Perizští tehdáž bydleli v zemi. 8 Tedy řekl Abram Lotovi: nebudiž sporu mezi mnou a mezi tebou, mezi pastýři mými a mezi pastýři tvými, neboť muži příbuznými jsme. 9 Není-liž celá země před tebou? Odluč se, prosím, ode mne: Půjdeš-li v levo, půjdu v pravo; půjdeš-li v pravo, půjdu v levo. 10 I pozdvihl Lot očí svých a viděl celý kraj Jordanský, že je docela zavlažený [úrodný], dříve než zničil Hospodin Sodom a Amoru, jako zahrada Hospodinova, jako země Egyptská směrem k Coaru. 11 A zvolil si Lot celý kraj Jordanský a Lot táhl na východ; tak odloučili se, jeden od druhého. 12 Abram bydlel v zemi Kenaanské a Lot bydlel v městech kraje [Jordanského] a stavěl stany své až k Sodomu. 13 Lidé Sodomští však byli velmi zlí a velice hříšní proti Hospodinu. 14 I řekl Hospodin Abramovi, když Lot byl se odloučil od něho: pozvedni, prosím, oči své a pohlédni s místa, kde se nalézáš, k severu a k jihu, k východu a k západu, 15 neboť celou zemi, kterou vidíš, tobě dám a potomstvu tvému na vždy, 16 a učiním potomstvo tvé jako prach země, takže, může-li někdo sečísti prach země, také potomstvo tvé bude sečteno. 17 Nuže, projdi zemi tuto po její délce a šířce, neboť tobě ji dám. 18 Abram stavěl stany své, přišel a usadil se u dubů Mamrého, které byly u Chebronu, a vystavěl tam oltář Hospodinu.

Kapitola XIV.[editovat]

1 Za dnů Amrafela, krále Šinearu, Arjocha, krále Elasaru, Kedorlaomera, krále Élamu, a Tidala, krále Gojimu, 2 vedli [tito] válku proti Beraovi, králi Sodomu, a proti Biršaovi, králi Amory, [proti] Šinabovi, králi Admy,a [proti] Šemeberovi, králi Cevojimu, a králi Bely, to jest Coar. 3 všichni tito spojili se [k výpravě] do údolí Sidim, to jest moře solné. 4 Dvanáct let sloužili Kedorlaomerovi, v třináctém roce vzbouřili se, 5 a v čtrnáctém roce přišli Kedorlaomer a králové, kteří byli s ním, a pobili Refajské v 'Ašterot-Karnajimě a Zuzské v Hamě a Emské v rovině Kirjatajimské, 6 a Chorské v jejich horské krajině Séír až do Él-Paranu, který [leží] u pouště. 7 Poté se obrátili a přišli k Én-Mišpatu [prameni soudu], to jest Kadéš, pohubili celé území Amalekských, a [pobili] také Emorské, kteří bydleli v Chacacon-Tamaru. 8 Tu vytáhli král Sodomu a král Amory a král Admy a král Cebojimu a král Bely, to jest Coaru, a řadili se proti nim k bitvě v údolí Sidim: 9 proti Kedorlaomerovi, králi Élamu, a [proti] Tidalovi, králi Gojimu a [proti] Amrafelovi, králi Šinaru a [proti] Arjochovi, králi Elasaru: čtyři králové proti pěti 10 a údolí Sidim [bylo plno] jam hlinitých — i utekli králové Sodomu a Amory, a padli do nich, kdežto ostatní utekli do hor. 11 [Oni vsak] pobrali všechen majetek ze Sodomu a Amory a veškerou potravu jejich a odtáhli. 12 A vzali [též] Lota, synovce. Abramova, a majetek jeho, [neboť] on bydlel [tehdáž] v Sodomě, a odtáhli. 13 I přišel pak uprchlík a vyprávěl [to] Abramovi, Ebrejci, jenž bydlel u dubů Mamrého Emorského, bratra Eškolova a bratra Anorova, a ti byli spojenci Abramovi. 14 Když uslyšel Abram, že jeho bratranec byl zajat, vypravil své vycvičené [lidi], kteří se narodili v domě jeho: tři sta osmnáct [mužů], a pronásledoval [je] až k Danu. 15 On a sluhové jeho dělili se [na oddíly] proti nim v noci, a porazil je a pronásledoval je až k [městu] Choba, které leží v levo [severně] od Damašku. 16 A vrátil všechen majetek, také Lota, bratrance svého, a majetek jeho, také ženy a lid přivedl zpět. 17 I vyšel mu vstříc král Sodomský, když se vrátil, poraziv Kedorlaomera a krále, kteří byli s ním, — do údolí Šavéh, to jest údolí královské, 18 a Malki — Cedek, král Šalemský, dal vynésti chléb a víno, a on byl knězem Boha Nejvyššího, 19 a požehnal mu, řka: Požehnán budiž Abram Bohem Nejvyšším, stvořitelem nebe a země, 20 a pochválen budiž Bůh Nejvyšší, jenž vydal nepřátele tvé v moc tvou. A [Abram] dal mu desátek ze všeho. 21 I řekl král Sodomský Abramovi: dej mi osoby a statek vezmi sobě. 22 Abram však řekl králi Sodomskému: Zvedám ruku svou k Hospodinu, Bohu Nejvyššímu, stvořiteli nebe a země, 23 že ani níti ani řeménku obuvi nevezmu, vůbec ničeho z toho, co ti patří, abys neřekl: já jsem obohatil Abrama! 24 Nic pro mne! Jen co strávili hoši, a podíl mužů, kteří táhli se mnou: Anér, Eškol a Mamré — nechť vezmou podíl svůj.

Kapitola XV.[editovat]

1 Po těchto událostech bylo slovo Hospodinovo Abramovi ve vidění a znělo: Neboj se, Abrame! Já jsem štítem tvým. Odměna tvá [bude] velmi hojná. 2 Tu pravil Abram: Pane Bože! Co chceš mně dáti, když kráčím [životem] bezdětný? a správcem domu mého jest Eliézer z Damašku. 3 Abram pravil [dále]: Hle, nedal's mi potomstva, a hle, domorodý, [služebník] můj bude dědic můj. 4 A tu bylo k němu slovo Hospodinovo, které znělo: nikoliv tento bude děditi po tobě, nýbrž ten, jenž bude z rodu tvého, bude děditi po tobě. 5 Pak vyvedl ho ven a řekl: Pohleď k nebi a sečti hvězdy, můžeš-li sečísti je; a řekl mu: tak [nesčetné] bude potomstvo tvé! 6 Uvěřil v Hospodina a [Hospodin] mu to pokládal za ctnost. 7 A řekl mu: Já jsem Hospodin, který jsem vyvedl tebe z Uru Kaldejských, abych ti dal zemi tuto do vlastnictví. 8 I pravil [Abram]: Pane Bože! po čem poznám, že obdržím ji? 9 Řekl mu: Přines mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, hrdličku a holoubátko. 10 [Abram] přinesl mu všechna tato [zvířata], rozřízl je v prostřed a dal jednu polovici naproti druhé, ale ptáky nerozřízl. 11 Tu sletělo dravé ptactvo na mrchy, ale Abram zahnal je. 12 Když slunce zapadalo, padl tvrdý spánek na Abrama, a hle, hrůza, čirá tma padla na něho. 13 Tu řekl [Hospodin] Abramovi: věz, že potomci tvoji budou cizinci v zemi, která nepatří jim, budou jim [obyvatelům země] sloužiti a [ti] budou je utiskovati čtyři sta let; 14 ale také národ, kterému budou sloužiti, budu souditi já a vyjdou s majetkem velikým. 15 Ty však půjdeš k otcům svým v míru, budeš pohřben v šťastném stáří. 16 [Teprve] čtvrté pokolení vrátí se sem, neboť až posud [ještě] nebyla dovršena vina Emorských. 17 Zapadlo slunce a nastala čirá tma: a hle, byla kouřící pec a ohnivá pochodeň, která planula mezi těmito kusy. 18 Onoho dne sjednal Hospodin smlouvu s Abramem a řekl: potomstvu tvému dávám zemi tuto od řeky Egypta až k veliké řece, řece Eufrat; 19 [a národy]: Kénského, Kenízského, Kadmonského, 20 Chetského, Perizského, Refajského, 21 Emórského, Kenaanského, Girgašského a Jebuského.

Kapitola XVI.[editovat]

1 Saraj, manželka Abramova, neporodila mu (dětí) měla však egyptskou služku, která se jmenovala Hagar. 2 I řekla Saraj Abramovi: hle, Hospodin odepřel mně poroditi. Vejdi k služce mé; snad budu míti od ní rodinu. A uposlechl Abram hlasu Sarajina. 3 Tu vzala Saraj, manželka Abramova, Egypťanku Hagar, služku svou — když uplynulo deset let, ve kterých pobyl Abram v zemi Kenaanské — a dali ji Abramovi, manželi svému, za manželku. 4 I vešel k Hagaře, která počala. Když pozorovala, že obtěžkala, klesla paní její v očích jejích. 5 Tu řekla Saraj Abramovi: křivda se mně stala tebou; já jsem dala služku svou v objetí tvé, a když pozorovala, že jest těhotná, klesla jsem v očích jejích. Ať soudí Hospodin mezi mnou a tebou. 6 Abram řekl Saraji: hle, služka tvá jest v moci tvé, učiň jí, co se ti líbí. Saraj trápila ji, [takže ona] utekla od ní. 7 Anděl Hospodinův nalezl ji u pramene vody v poušti, u pramene na cestě do Šůru, 8 a pravil: Hagaro, služko Sařina, odkud jsi přišla a kam půjdeš? Tu pravila: od Saraji, paní své, utíkám. 9 Tu řekl jí anděl Hospodinův: vrať se k paní své a podej se moci její. 10 [Dále] řekl jí anděl Hospodinův: velice rozmnožím potomstvo tvé, [takže] nebude sečteno pro množství. 11 [A dále] řekl jí anděl Hospodinův: ty's těhotná a porodíš syna, a nazvíš jméno jeho: Jišmaél, neboť „Hospodin slyšel“ bídu tvou. 12 On vsak bude divokým člověkem: ruka jeho [bude] proti všem a ruka každého proti němu a proti všem bratrům svým bude bydleti. 13 I nazvala jméno Hospodina, jenž mluvil s ní: „Ty's Bohem vidění,“ neboť pravila: Zdali jsem [ho] viděla také zde, když jsem [ho] viděla [již dříve]? 14 Proto nazvali studni „studní Živého, mne vidoucího“.Hle [ta jest] mezi Kadešem a Beredem. 15 A porodila Hagar Abramovi syna a Abram nazval syna svého, kteréhož porodila Hagar, jménem Jišmaél. 16 Abram byl stár šest a osmdesát let, když porodila Hagar Jišmaéla Abramovi.

Kapitola XVII.[editovat]

1 Když bylo Abramovi devadesát devět let, zjevil se Hospodin Abramovi a řekl mu: Já jsem všemohoucí Bůh: Kráčej přede mnou a budiž dokonalým! 2 A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tebe velmi velice. 3 Tu padl Abram na svou tvář a Bůh mluvil s ním, řka: 4 Já nyní [udělám] smlouvu svou s tebou a budeš otcem národů mnohých. 5 A nebude více zníti jméno tvé Abram, [nýbrž] jméno tvé bude Abraham, nebol otcem národů mnohých ustanovil jsem tebe. 6 Učiním tebe nad míru plodným a udělám z tebe národy, i králové budou míti původ svůj od tebe. 7 Ustanovím smlouvu svou mezi sebou a tebou a mezi potomstvem tvým po tobě pro pokolení jejich jako smlouvu věčnou, že budu tobě Bohem i potomstvu tvému po tobě. 8 A dám tobě a potomstvu tvému po tobě zemi pobytu tvého, celou zemi Kenaanskou v majetek věčný, a budu jim Bohem. 9 Bůh řekl Abrahamovi [dále]: ty pak zachovávej smlouvu mou, ty a potomstvo tvé po tobě pro pokolení jejich. 10 To jest smlouva má mezi mnou a vámi a mezi potomstvem tvým po tobě, kterou máte zachovávati: obřezán budiž u vás každý mužského pohlaví. 11 Obřežte maso předkožky a bude to znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi. 12 Každý mužského pohlaví, jemuž jest osm dní, budiž obřezán u vás, v pokoleních vašich: v domě rozený nebo ten, kdo byl za peníze koupen od kteréhokoli cizince, který není z potomstva tvého. 13 Obřezán buď, kdo se narodil v domě tvém nebo kdo byl koupen za tvé peníze — a budiž smlouva má na vašem těle smlouvou věčnou. 14 Neobřezanec mužského pohlaví, který nebude obřezán na mase předkožky své — tato osoba bude vyhlazena z lidu svého: smlouvu mou rušila. 15 Bůh řekl Abramovi [dále]: Saraj manželku svou nenazývej jménem Saraj, nýbrž Sara budiž jméno její. 16 I požehnám jí a dám ti také z ní syna; a požehnám jí: stane se [matkou] národů; králové národů vzejdou z ní. 17 Tu padl Abraham na tvář svou a usmál se, myslil si: zda stoletému narodí se [syn], nebo zda Sara, devadesátiletá, porodí? 18 I řekl Abraham Bohu: Kéž by žil Jišmaél před tebou! 19 Bůh odvětil: však jistě porodí ti Sára, manželka tvá, syna, a nazveš ho Jicchak; ujednám s ním smlouvu svou jakožto smlouvu věčnou pro potomstvo jeho po něm. 20 I ohledně Jišmaéla vyslyšel jsem tebe: hle, požehnal jsem mu, učiním ho plodným a rozmnožím ho nad míru; dvanáct knížat zplodí a učiním ho národem velikým. 21 Avšak zjednám smlouvu svou s Jicchakem, kteréhož porodí tobě Sara v tento [určitý] čas roku. příštího. 22 Když přestal mluviti s ním, vznesl se Bůh od Abrahama. 23 Abraham vzal Jišmaéla, syna svého, a všechny zrozené v domě svém a všechny koupené za své peníze, každého mužského pohlaví z mužů domu Abrahamova, a obřezal maso předkožky jejich právě v tento den, jak mluvil Bůh s ním. 24 A Abrahamovi bylo devadesát devět let, když byl obřezán na mase předkožky své; 25 a Jišmaélovi, synu jeho, bylo třináct let, když byl obřezán na mase předkožky své. 26 V tentýž den byli obřezáni Abraham a Jišmaél, syn jeho, 27 a všichni muži domu jeho: zrození v domě a koupení za peníze od cizince, byli obřezáni s ním.

Kapitola XVIII.[editovat]

1 Hospodin se mu zjevil u dubů Mamré, an seděl u vchodu stanu, když byl parný den. 2 Pozdvihl očí svých a viděl; hle, tři muži stáli před ním. Když [je] spatřil, běžel od vchodu stanu jim vstříc a poklonil se k zemi 3 a pravil: Pane můj! nalezl-li jsem přízeň v očích tvých, nejdi mimo, prosím, od služebníka svého. 4 Nechť se přinese trochu vody, a umyjte nohy své a odpočiňte pod stromem. 5 Přinesu kousek chleba, a občerstvěte se, potom odejdete, neboť z tohoto důvodu šli jste okolo služebníka svého. I pravili: učiň tak, jak jsi řekl. 6 Abraham pak pospíšil do stanu k Saře a řekl: pospěš! [vezmi] tři míry mouky jemné, hněť a udělej koláče. 7 A ke skotu běžel Abraham, vzal křehké a dobré mladé dobytče a dal [je] hochovi, který pospíšil připravit je, 8 pak vzal smetanu a mléko a mladé dobytče, které dal připraviti a předložil jim [to]; on však stál u nich pod stromem, a oni jedli. 9 I pravili mu: kde jest Sara, manželka tvá? Řekl: je ve stanu. 10 Nato řekl [jeden z nich]: navrátím se k tobě v tuto dobu za rok, a hle, tvoje manželka Sára bude míti syna. A Sara slyšela [to] u vchodu stanu, který byl za ním. 11 A Abraham a Sara byli staří, pokročilého věku; přestalo u Sary, jak bývá obyčejně u žen. 12 Sara se smála v nitru svém a myslila: když jsem uvadla, měla bych míti rozkoš? a pán můj jest stár. 13 Tu řekl Hospodin Abrahamovi: proč se smála Sara, myslíc: zdali opravdu porodím, když jsem [tak] stará? 14 Zda jest Hospodinu něco nemožno? V tuto dobu za rok navrátím se k tobě — a Sara bude míti syna. 15 Sara však popřela, řkouc: nesmála jsem se! neboť se bála; on však řekl: nikoli, smála jsi se. 16 A zvedli se oni mužové odtud a hleděli na krajinu Sodomskou. A Abraham šel s nimi, aby doprovodil je. 17 Hospodin však myslil; mám zatajiti Abrahamovi, co učiním? 18 Ježto Abraham bude zajisté národem velikým a mocným a požehnáni budou jím všichni národové země. 19 Neboť poznal jsem ho, že přikáže synům svým a domu svému potomně, aby zachovávali cestu Hospodinovu: konati spravedlnost a právo, aby Hospodin plnil Abrahamovi, co o něm pravil. 20 Tedy pravil Hospodin: naříkání na Sodom a Amoru věru se rozmohlo a hřích jejich jest velmi těžký. 21 Sestoupím tedy a uvidím, zda konali [bezpráví] podle naříkání na ně, které proniklo ke mně — [pak] zničení: pakli ne, chci to věděti. 22 Muži se obrátili odtud a šli do Sodomu, Abraham však ještě stál před Hospodinem. 23 I přistoupil Abraham a pravil: zdali také zahubíš spravedlivého se zlosynem? 24 Snad jest padesát spravedlivých v městě, zdali také zahubíš a neodpustíš místu tomu k vůli těm padesáti spravedlivým, kteří v něm jsou? 25 Nedůstojné by bylo tebe, jednati způsobem tímto, abys usmrtil spravedlivého se zlosynem, aby byl spravedlivý jako zlosyn. Nedůstojno by to bylo tebe! Což soudce veškeré země nejednal by po právu? 26 I pravil Hospodin: naleznu-li v Sodomě padesát spravedlivých uvnitř města, odpustím celému místu k vůli nim. 27 A odvětil Abraham, řka: hle, prosím, začal jsem mluviti k Pánu svému, ačkoliv jsem prach a popel. 28 Snad nedostává se do padesáti spravedlivých pět. Zdali zničíš pro těch pět celé město? Odpověděl: nezničím, najdu-li tam čtyřicet pět. 29 Mluvil dále k němu a řekl: snad bude tam nalezeno [jen] čtyřicet? Odpověděl: neučiním pro těch čtyřicet. 30 Tu řekl:, nechť nerozhněvá se Pán můj! Chtěl bych mluviti: snad bude tam nalezeno [jen] třicet. Odpověděl: neučiním, naleznu-li tam třicet. 31 A řekl: hle, prosím, [již] jsem začal mluviti k Pánu svému. Snad bude tam nalezeno [jen] dvacet? Odpověděl: nezničím pro těch dvacet. 32 Pak řekl: ať nerozhněvá se Pán můj, chtěl bych mluviti jen [ještě] tentokrát: snad bude tam nalezen [jen] deset. Odpověděl: nezničím pro těch deset. 33 I odebral se Hospodin, když domluvil, k Abrahamovi a Abraham vrátil se na místo své.

Kapitola XIX.[editovat]

1 Přišli pak ti dva andělé večer do Sodomu a Lot seděl v bráně Sodomu. Lot spatřil [je] a vstal, [šel] jim vstříc, poklonil se tváří k zemi 2 a pravil: prosím, pánové, uchylte se do domu služebníka svého, přenocujte, umyjte nohy své, pak vstaňte časně z rána a jděte svou cestou. I řekli: nikoliv, nýbrž venku budeme přenocovati. 3 On však velmi naléhal na ně, [takže] se uchýlili k němu a vešli do domu jeho. Připravil jim hostinu, upekl nekvašené chleby — a jedli. 4 Dříve než ulehli, obklíčili lidé města, lidé Sodomští, dům: mladí a starci, veškeren lid ze všech končin [města], 5 a volali na Lota a řekli mu: kde jsou muži, kteří přišli k tobě v této noci? Vyveď je k nám, abychom je poznali. 6 I vyšel Lot k nim ku vchodu, ale dvéře zavřel za sebou. 7 a řekl: bratři moji, prosím, nespáchejte zlo! 8 Hle, mám dvě dcery, které nepoznaly muže; vyvedu je k vám; čiňte s nimi, jak se vám libí; jen těmto mužům nedělejte ničeho, neboť proto vešli do stínu krovu mého. 9 [Oni] však pravili: ustup dále! a řekli: Takový jeden přišel [sem], aby [zde] pobyl — a chtěl by býti soudcem; a teď naložíme s tebou hůře než s nimi. Naléhali silně na tohoto muže, na Lota, a přistoupili, aby vypáčili dvéře. 10 Tu vystrčili muži ruce své [ven], a vtáhl Lota k sobě do domu a dvéře zavřeli; 11 lidi však, kteří byli u vchodu domu, ranili slepotou, mladé a staré, takže se marně namáhali nalézti vchod. 12 I řekli oni mužové Lotovi: Koho zde ještě máš: zetě, syny a dcery své, každého [příbuzného], kterého máš ve městě — vyveď z místa tohoto; 13 neboť zničíme místo toto, poněvadž veliký jest nářek na ně před Hospodinem, takže Hospodin nás poslal, abychom zničili je [město]. 14 Tu vyšel Lot a pravil k zeťům svým, kteří si brali dcery jeho, a řekl: vstaňte, odejděte z místa tohoto, neboť Hospodin ničí město toto. Zdálo se však jeho zeťům, jako by žertoval. 15 A jakmile denice vzešla, naléhali andělé na Lóta a řekli: nuže! vezmi manželku svou a obě dcery své, kteří [tu] se nacházejí, abys nebyl zničen pro vinu města. 16 On však váhal; tu chopili muži ruku jeho a ruku ženy jeho a [ruce] dvou dcer jeho — poněvadž Hospodin se smiloval nad ním — vyvedli ho a pustili ho [teprve] za městem. 17 Když vyvedli je ven, pravil [jeden z nich]: zachraň život svůj, neohlížej se za sebou a nezastav se v celém kraji. Na horu uteč se, abys nebyl zahuben. 18 I řekl jim Lot: nikoliv, prosím, Pane! 19 Hle, služebník tvůj nalezl přízeň v očích tvých a ty's zveličil milost svou, kterou jsi mi prokázal, že jsi mne zachoval na živu; ale já nemohu utéci se na horu, aby mne nestihlo neštěstí a zemřel bych. 20 Hle, prosím, toto město jest blízké, abych utekl tam, a jest maličké, utekl bych se tam, vždyť je malé, abych zůstal na živu. 21 A odpověděl mu: hle, beru zřetel na tebe také v této věci, abych nevyvrátil město, o kterém jsi mluvil. 22 Pospěš, uteč tam, neboť nemohu nic učiniti, dokud nedojdeš tam. Proto pojmenovali město: Coar (maličké). 23 Slunce vyšlo nad zemí, když Lot přišel do Coaru. 24 A Hospodin seslal na Sodom a Amoru déšť síry a ohně od Hospodina s nebe — 25 a vyvrátil města tato a celý kraj, všechny obyvatele měst a rostliny země. 26 I ohlédla se žena jeho, [která byla] za ním, a stala se sloupem solným. 27 I vstal Abraham časně z rána a [odebral se] na místo, na kterém byl stál před Hospodinem. 28 a hleděl na rovinu Sodomskou a Amorskou a na celý povrch [země] kraje, a viděl, že vystupoval kouř ze země jako kouř z peci. 29 Když Bůh ničil města kraje, rozpomenul se Bůh na Abrahama a vyslal Lota ze záhuby, když vyvrátil města, ve kterých Lot bydlel. 30 Lot táhl z Coaru nahoru a usadil se v pohoří a obě dcery jeho [byly] s ním, neboť bál se bydleti v Coaru, a [tak] bydleli, on a obě jeho dcery, v jeskyni. 31 I řekla starší k mladší: náš otec jest stár a [již] není muže v zemi, který by vešel k nám po způsobu všeho světa. 32 Pojď, opijme otce svého vínem a lehněme k němu, abychom dali život potomstvu ze svého otce. 33 Tedy opily otce svého v oné noci vínem. Vešla starší a ulehla k otci; on však nepozoroval nic, když lehla a když vstala. 34 Na zejtří řekla starší dcera mladší: hle, ležela jsem včera v noci u otce svého. Opijme ho vínem také v této noci; jdi a lehni k němu, abychom daly život potomstvu z otce svého. 35 A opily otce svého vínem také v oné noci, mladší vstala a ulehla k němu; on však nepozoroval, když lehla a když vstala. 36 Obě dcery Lotovy počaly z otce svého. 37 Starší porodila syna a nazvala ho Moab [od otce], on jest praotcem Moabských až podnes. 38 A také mladší porodila syna a nazval ho Ben-Ami, [syn lidu mého]; on jest praotcem Amonských až podnes.

Kapitola XX.[editovat]

1 Abraham táhl odtud do jižní [krajiny] země, usídlil se mezi Kadešem a mezi Šurem a bydlel v Geraře. 2 Pravil Abraham o Saře, manželce své: sestra moje jest! Tedy poslal Abimelech, král Gerarský, a vzal Saru. 3 Bůh však zjevil se Abimelechovi ve snu [v] noci a řekl mu: hle, umřeš pro ženu, kterou jsi vzal, [neboť] ona jest vdaná za muže. 4 Abimelech však se k ní nebyl přiblížil a pravil: Pane, chceš-li usmrtiti také spravedlivý národ? 5 Vždyť on sám mně řekl: jest to moje sestra! a také ona sama řekla: on jest můj bratr! v prostotě srdce svého a v čistotě rukou svých učinil jsem to. 6 Bůh řekl mu [dále] ve snu: také já vím, že jsi to učinil v prostotě srdce svého, a [proto] také já jsem ti bránil, abys nezhřešil proti mně; proto jsem nepřipustil, aby ses jí dotkl; 7 a nyní, navrať manželku muže, neboť jest prorokem, a bude se modliti za tebe, abys zůstal na živu; jestliže však [jí] nenavrátíš, věz, že [jistě] umřeš — ty a všichni, kteří patří tobě. 8 I vstal Abimelech časně z rána, a zavolal všechny služebníky své a promluvil před nimi všechna slova tato — a muži ti velmi se báli. 9 Abimelech však dal zavolati Abrahama a řekl mu: co jsi nám učinil? čím jsem se prohřešil proti tobě, že jsi uvalil na mne a na říši mou veliké prohřešení? Skutky, které se nekonají, konal jsi proti mně. 10 I řekl Abimelech Abrahamovi [dále]: co jsi pozoroval [u nás] že jsi učinil tuto věc? 11 Abraham odpověděl: poněvadž jsem myslel, [že] není nižádné bázně Boží na místě tomto a [že] zabijí mne ne dcera matky mé — a [tak] stala se manželkou mou. 12 Jest také v pravdě moje sestra: dcera otce mého, jen ne dcera matky mé — a (tak) stala se manželkou mou. 13 A když Bůh dal mně blouditi [cestou] z domu otce mého, řekl jsem jí: prokaž mi tuto milost. Na každém místě, kam přijdeme, řekni o mně: můj bratr to jest. 14 Tu vzal Abimelech brav a skot, služebníky a služky a dal [je] Abrahamovi a vrátil mu Saru, manželku jeho. 15 Pak pravil Abimelech: hle, moje země jest před tebou; usaď se, kde se ti líbí; 16 a Saře řekl: hle, dal jsem bratru tvému tisíc stříbrných; hle, to ať slouží ti na závoj očí pro každého kdo u tebe jest, a vůči všem budeš ospravedlněna. 17 Abraham modlil se k Bohu a Bůh vyléčil Abimelecha a manželku jeho, a služky jeho, [takže] rodily; 18 neboť Hospodin byl uzavřel každý [mateřský] život v domě Abimelechově pro Saru, manželku Abrahama.

Kapitola XXI.[editovat]

1 Hospodin pamatoval na Saru, jak byl pravil, a Hospodin učinil Saře, jak byl řekl. 2 Sara počala a porodila Abrahamovi syna ve stáří jeho v týž čas, který Bůh naznačil. 3 Abraham nazval jméno syna svého, jenž se mu narodil, kterého mu Sara porodila: Jicchak. 4 Abraham obřezal Jicchaka, syna svého, když mu bylo osm dní, jak mu přikázal Bůh. 5 Abraham byl stár sto let, když se mu narodil Jicchak, syn jeho. 6 I pravila Sara: posměch způsobil mně Bůh, každý, kdo [to] uslyší, bude se mně smáti; 7 a pravila [dále]: kdo by byl řekl Abrahamovi, [že] kojiti bude Sara děti? neboť porodila jsem syna ve stáří jeho. 8 A rostlo dítě a bylo odstaveno. Tu připravil Abraham velikou hostinu v den, když byl Jicchak odstaven. 9 Sara pak viděla, že syn Hagary, Egypťanky, kterého porodila Abrahamovi, si tropí posměšky. 10 A řekla Abrahamovi: vyžeň tuto služku a syna jejího, neboť syn služky této nemá děditi se synem mým, s Jicchakem. 11 Tato řeč velice mrzela Abrahama pro syna jeho. 12 Bůh však řekl Abrahamovi: nermuť se pro chlapce a pro služku svou; ve všem, co ti řekne Sara, poslouchej hlasu jejího, neboť Jicchakem bude ti povoláno potomstvo; 13 ale také syna služky učiním národem, neboť jest potomkem tvým. 14 Tu vstal Abraham časně zrána, vzal chléb a měch s vodou a dal [to] Hagaře, vložil to a [také] dítě na rameno její a propustil ji. Ona odešla a bloudila v poušti Beér-Šeba. 15 Když došla voda v měchu, pohodila dítě pod jedno ze křoví; 16 a odešla a usedla si naproti, asi na vzdálenost dostřelu luku, neboť pravila: nechci se dívati, jak dítě umírá; usedla tedy naproti a pozdvihla hlasu svého a plakala. 17 I slyšel Bůh hlas chlapce a anděl Boží volal s nebes na Hagaru a řekl jí: co jest ti, Hagaro? neboj se, neboť Bůh vyslyšel hlas chlapce tam, kde jest. 18 Vstaň, vezmi chlapce a uchop ho rukou svou, neboť národem velikým učiním ho. 19 Tu otevřel Bůh oči její a spatřila studnu vody; a šla a naplnila měch vodou a napojila chlapce. 20 A Bůh byl s chlapcem, [takže] vyrostl, bydlel v poušti a stal se lučištníkem. 21 Bydlel [totiž] v poušti Paranské a vzala pro něho matka jeho ženu ze země Egyptské. 22 Stalo se v této době, že pravili Abimelech a Pichol, vojevůdce jeho, Abrahamovi řkouce: Bůh jest s tebou ve všem, co činíš; 23 a nyní přísahej mně zde při Bohu, že neobelžeš mne, ani potomky, ani vnuky mé; [nýbrž] milost, kterou jsem prokázal tobě, prokážeš mně a zemi, ve které byl jsi pohostinu. 24 I řekl Abraham: já přísahám. 25 Abraham pak činil výtky Abimelechovi pro studnici vody, kterou urvali služebníci Abimelechovi. 26 Tu řekl Abimelech: nevím, kdo učinil tuto věc; ani tys mi to neřekl, ani já neslyšel jsem [o tom] vyjma dnes. 27 Tedy vzal Abraham brav a skot, dal [je] Abimelechovi a oba učinili smlouvu. 28 A postavil Abraham sedm jehňat ze stáda zvláště. 29 I řekl Abimelech Abrahamovi: co [znamená] těchto sedm jehňat, která jsi postavil zvláště? 30 Odpověděl: těchto sedm jehňat přijmi z ruky mé, aby mi [to] bylo svědectvím, že já jsem vykopal tuto studnu. 31 Proto nazvali to místo Beér-Šeba [studně přísahy], neboť tam přísahali oba. 32 Učinili [tedy] smlouvu v Beér-Šeba — a Abimelech a Pichol, vojevůdce jeho, vstali a vrátili se do země Filištínské. 33 Tu zasadil [Abraham] tamaryšek v Beér-Šeba — a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného. 34 Abraham pobyl v zemi Filištínské dlouhý čas.

Kapitola XXII.[editovat]

1 Po těchto událostech zkoušel Bůh Abrahama a řekl mu: Abrahame! a ten pravil: zde jsem. 2 [Bůh] řekl: vezmi syna svého, jedináčka svého, kterého miluješ, Jicchaka, a odebeř se do krajiny Morijy a obětuj ho tam jako oběť [zápalnou] na jedné z hor, kterou ti povím. 3 Tedy vstal Abraham časně z rána, osedlal osla svého a vzal oba hochy [mladé čeledíny] své s sebou, a Jicchaka, syna svého, pak rozštípal dříví pro oběť, vstal a šel k místu, které Bůh mu oznámil. 4 Třetího dne pozdvihl Abraham očí svých a viděl místo to z daleka. 5 Tu řekl Abraham hochům svým: zůstaňte vy zde s oslem, já pak a chlapec půjdeme až tam; pokloníme se [tam] a navrátíme se k vám. 6 Abraham vzal tedy dříví pro oběť, vložil [je] na Jicchaka, syna svého, vzal do ruky oheň a nůž, a šli oba spolu. 7 I řekl Jicchak Abrahamovi, otci svému, a pravil: Otče můj! a ten odpověděl: zde jsem, synu můj! a [onen] řekl: zde jest oheň a dříví, ale kde jest jehně k oběti? 8 Tu pravil Abraham: Bůh vyhlédne si jehně k oběti, synu můj! a šli oba [dále] spolu. 9 Když přišli k místu, které mu Bůh byl oznámil, vystavěl Abraham tam oltář, a srovnal dříví a svázal Jicchaka, syna svého, a položil ho na oltář nad dřívím; 10 pak vztáhl Abraham ruku svou a vzal nůž, aby zařízl syna svého. 11 Tu zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a pravil: Abrahame! Abrahame! Ten řekl: zde jsem! 12 Tu pravil: nevztáhni ruky své na chlapce a neučiň mu ničeho, neboť nyní poznal jsem, že jsi bohabojný a neodepřel jsi mně syna svého, jedináčka svého. 13 Tu pozdvihl Abraham očí svých a spatřil a hle, beran byl v pozadí, zachytil se svými rohy v křoví. I šel Abraham, a vzal berana a obětoval ho jako oběť místo syna svého. 14 A Abraham nazval jméno onoho místa: „Hospodin vyhlédne“, takže se říká ještě dnes: na hoře Hospodinově bude vyhlédnuto. 15 I zvolal anděl Hospodinův na Abrahama po druhé s nebe 16 a pravil: při sobě [samém] přísahal jsem — pravil Hospodin — že poněvadž jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi [mně] syna svého, jedináčka svého: 17 že požehnám ti a rozmnožím potomstvo tvé jako hvězdy nebe a jako písek, který jest na břehu moře, a že potomstvo tvé dobude brány [města] nepřátel svých. 18 A požehnáni budou potomstvem tvým všichni národové země, protože jsi uposlechl hlasu mého. 19 Abraham se navrátil k hochům svým, pak zvedli se a šli spolu do Beér-Šeba a Abraham usadil se v Beér-Šeba. 20 Po těchto událostech bylo Abrahamovi oznámeno a hlášeno: hle, také Milka porodila syny Nachorovi, bratru tvému: 21 Uce, prvorozeného jeho a Buza, bratra jeho a Kemuéla, otce Arama, 22 Keseda a Chazoa a Pildaše a Jidlafa a Betuéla. 23 A Betuél zplodil Rivku. Těchto osm porodila Milka Náchorovi, bratru Abrahamovu. 24 A ženina jeho, která se jmenovala Reůma, také [ona] porodila Tebacha, Gachama, Tachaše a Maachu.

Kapitola XXIII.[editovat]

1 [Doba] života Sary byla sto dvacet sedm let, [to jsou] léta života Sary. 2 I zemřela Sara v „Kirjat-Arba“, t. j. Chebron, v zemi Kenaanské, a Abraham přišel naříkat nad Sarou a oplakávat ji. 3 Abraham pak vstal, [vzdálil se] od své zesnulé [ženy] a mluvil k synům Chetským a řekl: 4 Cizincem a osadníkem jsem u vás; dejte mi dědičné pohřebiště u vás, abych pochoval svou zesnulou [ženu] [pryč] od tváře své. 5 I odpověděli synové Chetští Abrahamovi, řkouce mu: 6 Slyš nás, pane [můj]: Ty's kníže Boží mezi námi. V nejlepším z hrobů našich pochovej zesnulou svou; nikdo z nás neodepře ti hrobu svého, abys pochoval svou zesnulou [ženu]. 7 Tu vstal Abraham a poklonil se lidu země, synům Chetským, 8 a mluvil s nimi, řka: máte-li na mysli, abych pochoval svou zesnulou [ženu] [pryč] od tváře své, slyšte mne a přimluvte se za mne u Efrona, syna Cochara, 9 aby dal mně jeskyni v Machpéla, která mu patři, která [se nalézá] na konci pole jeho. Za plnou [cenu] stříbra ať mi ji dá uprostřed vás jako dědičné pohřebiště. 10 Efron však bydlel uprostřed synů Chetských. Tedy odpověděl Efron Chetský Abrahamovi před ušima synů Chetských, před všemi, kteří vcházejí do brány města jeho [k soudu], řka: 11 Nikoliv, pane můj! slyš mne! pole daruji ti a jeskyni, která na něm jest, daruji ti ji; před očima synů lidu svého daruji ti ji; pochovej svou zesnulou! 12 Tu poklonil se Abraham před lidem země. 13 a mluvil k Efronovi u přítomnosti lidu země, řka: kéž jen bys mne slyšel! Dávám peníze za pole, přijmi [je] ode mne, abych pochoval tam svou zesnulou. 14 Tu odpověděl Efron Abrahamovi a řekl mu: 15 Pane můj, slyš mne: pozemek za čtyry sta šekelů [mincí] stříbrných — co je to mezi mnou a tebou? pochovej [jen] svou zesnulou! 16 A Abraham uposlechl Efrona a Abraham odvážil Efronovi stříbro, o němž mluvil u přítomnosti synů Chetských: čtyry sta šekelů stříbrných, které jsou v oběhu u kupců. 17 [Tak] připadlo pole Efrona, které bylo v Machpéla naproti Mamré — pole s jeskyní, která byla v něm, a všechny stromy, které byly na poli, které stály kolkolem v celém jeho obvodu, 18 Abrahamovi jako majetek před očima synů Chetských, před všemi, kteří vcházeli do brány města jeho. 19 A poté pochoval Abraham Saru, manželku svou, v jeskyni pole Machpély naproti Mamré, t. j. Chebron, v zemi Kenaanské. 20 A tak připadlo pole s jeskyní, která byla v něm, jako dědičné pohřebiště od synů Chetských.

Kapitola XXIV.[editovat]

1 Abraham byl kmet pokročilého věku a Hospodin požehnal Abrahamovi ve všem. 2 Tu řekl Abraham služebníku svému, staršímu domu svého, jenž spravoval vše, co mu patřilo: polož ruku svou pod bedro mé, 3 abych tě zavázal přísahou při Hospodinu, Bohu nebe a Bohu země, že nevezmeš pro syna mého ženu z dcer Kenaanského lidu, mezi nimž bydlím; 4 nýbrž do vlasti mé a do rodiště mého jdi a vezmi ženu pro Jicchaka, syna mého. 5 Tu řekl mu služebník: snad nebude chtíti žena jíti za mnou do země této; mám [pak] vésti syna tvého zpět do země, ze které jsi vyšel? 6 I řekl mu Abraham: chraň se, abys nevedl tam zpět syna mého. 7 Hospodin, Bůh nebe, jenž mne vzal z domu otce mého a z rodné vlasti mé, jenž mně řekl a jenž mně přísahal, řka: potomstvu tvému dám zemi tuto: — On pošle anděla svého před tebou, a vezmeš ženu synu mému odtud. 8 Nebude-li však chtíti žena jíti za tebou, budeš zproštěn této mé přísahy; jen neuveď syna mého tam zpět. 9 Tu položil služebník ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého, a přísahal mu v této věci. 10 Služebník vzal deset velbloudů z velbloudů pána svého a šel [maje] všeliké drahocenné věci pána svého v ruce své; vstal a šel do Aram-Naharajim [Aram mezi řekami t. j Mezopotámie], do města Nachorova. 11 Dal odpočívati velbloudům před městem u studny vody zpodvečera, v čas, kdy dívky vycházejí čerpat [vodu], 12 a pravil: Hospodine, Bože Abrahama, pána mého! dejž, aby se mi podařilo dnes a prokaž milost Abrahamovi, pánu mému! 13 Hle, já stojím u pramene vody a dcery lidí města vycházejí čerpat vody. 14 Nuže, dívka, kteréž řeknu: „nachyl, prosím, džbán svůj, abych pil,“ a která řekne: „pij!, a také velbloudy tvé napojím“ — tuto jsi určil Jicchakovi, služebníku svému, a jí poznám, že jsi prokázal milost pánu mému. 15 Stalo se, sotva že domluvil, tu vyšla Rivka, která se narodila Betuélovi, synu Milky, manželky Nachora, bratra Abrahamova, a [měla] džbán svůj na rameni svém. 16 A ta dívka byla velmi krásná na pohled, panna, žádný muž jí [ještě] nepoznal; a sestoupila k pramenu, naplnila džbán svůj a vystoupila. 17 Služebník běžel jí vstříc a řekl: dej mně, prosím, srkati malý doušek vody ze džbánu svého. 18 I pravila: pij, pane můj! a rychle spustila džbán svůj na ruku svou a dala mu píti. 19 Když mu byla dala napíti se do syta, pravila: také pro velbloudy tvé načerpám, až by se dost napili. 20 Rychle vylila džbán svůj do žlabu, běžela opět ke studni čerpat a čerpala pro všechny velbloudy jeho. 21 A muž tento žasl nad ní mlčky, aby poznal, zdali Hospodin dal zdar cestě jeho čili nic. 22 Když velbloudi se napili do sytosti, vzal muž zlatý prsten [na nos], který vážil „beka“ [půl šekelu], a dva náramky na ruce její, které vážily deset zlatých [šekelů], 23 a pravil: čí dcera jsi? pověz mi, prosím. Zdali jest místo v domě otce tvého, abychom přenocovali? 24 I řekla mu: jsem dcera Betuéla, syna Milky, kterého porodila Nachorovi. 25 A řekla mu [dále]: i slámy i píce hojně máme, také místo k přenocování. 26 Tu poklonil se muž ten a klaněl se Hospodinu — 27 a pravil: Pochválen budiž Hospodin, Bůh Abrahama, pána mého, jenž neodňal milosti a věrnosti své pánu mému! Jsem na cestě [pravé], kterou mne vedl Hospodin do domu příbuzných pána mého. 28 Tu běžela dívka a vyprávěla rodině matky své tak, jak se to stalo. 29 Rivka však měla bratra, jenž se jmenoval Laban, a Laban běžel k muži ven, k pramenu, 30 když byl viděl prsten a náramky na rukou sestry své a když byl slyšel slova Rivky, sestry své, ana pravila: takto mluvil ke mně muž tento. — Přišel k muži tomu a hle, on stál [ještě] u velbloudů u pramene, 31 a pravil: vejdi, požehnaný Hospodinův! proč stojíš na ulici? vždyť jsem uklidil dům a místo pro velbloudy. 32 Tedy vešel muž ten do domu, odsedlal velbloudy i dal slámu a píci velbloudům a vodu, aby on a muži, kteří byli s ním, umyli nohy své. 33 A předložili mu jídlo, on však pravil: nebudu jísti dříve než povím věc svou. [Laban] řekl: mluv. 34 Tu pravil: jsem služebníkem Abrahamovým, 35 a Hospodin hojně požehnal pánu mému, takže stal se velikým a dal mu brav a skot, stříbro a zlato, služebníky a služky, velbloudy a osly — 36 a Sara, manželka pána mého, porodila, když sestárla, syna pánu mému, a tomu dal vše, co má. 37 I zapřísahal mne pán můj, řka: nevezmi synu mému ženu z dcer Kenaanských, v jejichž zemi bydlím; 38 nýbrž půjdeš do domu otce mého a k rodině mé a vezmeš [tam] ženu synu mému. 39 Tu řekl jsem pánu svému: snad nepůjde ta žena se mnou? 40 On však řekl mně: Hospodin, před kterýmž jsem kráčel, pošle anděla svého s tebou a dá zdar cestě tvé, abys vzal synu mému ženu z rodiny mé a z domu otce mého. 41 [Jen] tehdáž budeš zproštěn přísahy mé: přijdeš-li k rodině mé a nedají-li [ji] tobě, pak budeš prost přísahy mé. 42 A [tak] přišel jsem dnes k pramenu a pravil jsem: Hospodine, Bože Abrahama, pána mého! kdybys chtěl, poštěsti cestu mou, kterou jdu. 43 Hle, já stojím u pramene vody; dívka, která vyjde čerpat a ke které řeknu: dej mi, prosím, píti trochu vody z džbánu svého, 44 a která řekne mně: pij ty a také velbloudům tvým načerpám — to jest ta žena, kterou určil Hospodin synu pána mého! 45 Ještě jsem nedomluvil v srdci svém, tu vyšla Rivka a měla džbán svůj na rameni svém, sestoupila k pramenu a načerpala. Tu řekl jsem ji: dej mi, prosím, píti! 46 Rychle spustila džbán svůj se sebe a řekla: pij a také velbloudy tvé napojím. I pil jsem a také velbloudy napojila. 47 A ptal jsem se jí, řka: čí dcera jsi? i řekla: dcera Betuéla, syna Nachorova, kterého porodila mu Milka. Tu položil jsem prsten na nos její a náramky na ruce její, 48 poklonil jsem se a klaněl jsem se Hospodinu a velebil jsem Hospodina, Boha Abrahama, pána mého, jenž vedl mne pravou cestou, abych vzal dceru příbuzného pána svého pro syna jeho. 49 A nyní, povězte mi, chcete-li prokázati milost a věrnost pánu mému; pakli ne, oznamte mi, abych se obrátil na pravo nebo na levo. 50 Tu odpověděli Laban a Betuél, řkouce: Od Hospodina vyšla tato věc; nemůžeme ti říci, ni zlého, ni dobrého. 51 Hle, Rivka jest před tebou, vezmi [ji] a jdi; nechť stane se manželkou syna pána tvého, jak pravil Hospodin. 52 Když slyšel služebník Abrahamův slova jejich, poklonil se Hospodinu až k zemi. 53 Pak vyňal služebník stříbrné a zlaté šperky a oděvy a dal [je] Rivce; a skvosty dal jejímu bratru a matce její. 54 Pak jedli a pili: on a muži, kteří byli s ním, a přenocovali; vstali ráno a [služebník Abrahamův] pravil: propusťte mne k pánu mému! 55 Tu řekli bratr její a matka její: ať zůstane dívka u nás několik dní nebo deset, poté ať jde. 56 On však jim řekl: nezdržujte mne, ježto Hospodin dal zdar cestě mé. Propusťte mne, abych šel k pánu svému. 57 Tu řekli: zavoláme dívku a zeptáme se jí samé. 58 Zavolali tedy Rivku a řekli jí: chceš jíti s mužem tímto? i řekla: půjdu! 59 Tedy propustili Rivku, sestru svou, s chůvou její a služebníka Abrahamova s lidmi jeho, 60 a požehnali Rivce, řkouce jí: sestro naše! staň se [pramátí] tisíckrát deseti tisíců; kéž zaujme potomstvo tvé brány nepřátel svých! 61 I zvedla se Rivka a její dívky, jely na velbloudech a následovaly za mužem. A [tak] vzal služebník Rivku a odešel. 62 A Jicchak byl přišel z cesty od studny „Žijícího, který mne vidí“, on [totiž] bydlel v jižní [části] země. 63 Když vyšel Jicchak k večeru na pole přemýšlet, tu pozdvihl očí svých a viděl: hle, velbloudi [nějací] přicházejí. 64 Když pozdvihla Rivka očí svých a spatřila Jicchaka, spustila se s velblouda, 65 a řekla služebníku: kdo jest ten muž tam, který jde po poli nám vstříc? A služebník pravil: to jest pán můj! Tu vzala závoj a zahalila se. 66 A služebník vypravoval Jicchakovi všechny věci, které vykonal. 67 Jicchak uvedl ji do stanu Sary, matky své, pojal Rivku a ona stala se manželkou jeho a on ji miloval. [Tak] utěšil se Jicchak po [smrti] matky své.

Kapitola XXV.[editovat]

1 Abraham vzal si opět ženu, jejíž jméno bylo Ketura, 2 a porodila mu Zimrana, Jokšana, Medana, Midjana, Jišbaka a Šuacha. 3 Jokšan zplodil Šebu a Dedana; a synové Dedanovi byli Ašurité a Letušité a Leumité. 4 A synové Midjanovi [byli]: Éfah, Éfer, Chanoch, Abida a Eldaah. Všichni tito jsou potomci Ketury. 5 Abraham dal vše, co měl, Jicchakovi; 6 ale synům ženin, které Abraham měl, dal Abraham dary a odeslal je, dokud ještě žil, od Jicchaka, syna svého, na východ, do země východní. 7 A tyto jsou dnové let života Abrahamova, které prožil: sto sedmdesát pět let. 8 Abraham skonal a umřel v dobrém stáří, stár a uspokojen a byl shromážděn k lidu svému — 9 a pochovali ho Jicchak a Jišmaél, synové jeho, v jeskyni Machpély, na poli Efrona, syna Cochara, Chetského, které jest naproti Mamré — 10 [na] poli) které koupil Abraham od synů Chetských; tam byli pochováni Abraham a Sara, manželka jeho. 11 Po smrti Abrahamově požehnal Bůh Jicchakovi, synu jeho, a Jicchak bydlel u studnice [zvané u] „Žijícího, jenž mne vidi“. 12 Tito jsou rodové Jišmaéla, syna Abrahamova, kterého porodila Hagar, Egyptská, služka Sařina, Abrahamovi, 13 a tato jsou jména synů Jišmaélových podle jmen, podle rodů jejich: prvorozený Jišmaélův Nebajot, [pak] Kédar, Adbeél a Mibsam. 14 Mišma, Dumah a Massa, 15 Chadad a Téma: Jetúr, Nafíš a Kédemah. 16 Tito jsou synové Jišmaélovi a tato jsou jména jejich ve dvorcích jejich a v táborech jejich, dvanáct knížat podle kmenů jejich. 17 A tato jsou léta života Jišmaélova: sto třicet sedm let; skonal, zemřel a byl připojen k lidu svému. 18 [Jišmaélité pak] sídlili od Chavily až do [města] Šur, které jest východně od Egypta, směrem do Ašur; před všemi bratry svými usídlil se [Jišmaél]. 19 A tito jsou rodové Jicchakovi, syna Abrahamova: Abraham zplodil Jicchaka. 20 Jicchakovi bylo čtyřicet let, když si vzal za manželku Rivku, dceru Betuéle, Aramejského z Padan-Aramu [Mezopotamie], sestru Labana, Aramejského. 21 Jicchak prosil úpěnlivě Hospodina za manželku svou, neboť byla neplodná; a Hospodin dal se uprositi jím, a Rivka, manželka jeho, počala. 22 Když vrážely děti do sebe v jejím tele, pravila: je-li [tomu] tak, proč jsem [to žádala]? I šla tázat se Hospodina. 23 Hospodin řekl jí: dva národové jsou v životě tvém, dva kmenové odloučí se z lůna tvého; kmen jeden bude silnější než druhý, a starší bude sloužiti mladšímu. 24 Když se naplnily dni, aby porodila, a hle, byla dvojčata v životě jejím. 25 Vyšel první zrzavý, všechen jako plášť srstnatý, a nazvali jméno jeho Ésav [chlupatý]. 26 Poté vyšel bratr jeho a rukou svou držel patu Ésavovu, [proto] nazvali jméno jeho Jaakob [jenž dřží patu]. Jicchakovi bylo šedesát let, když [ona] je porodila. 27 Chlapci rostli. Ésav stal se mužem, znalým lovu, mužem [potulujícím se po] poli, Jaakob však mužem prostým, bydlícím ve stanech. 28 Jicchak zamiloval si Ésava, neboť [přinesl mu] zvěřinu na pokrm, ale Rivka milovala Jaakoba. 29 [Kdysi] vařil Jaakob jídlo, tu přišel Ésav z pole a byl zemdlen. 30 I řekl Ésav Jaakobu: dej mi přece, abych polknul [něco] z rudého, tady toho rudého [jídla], neboť jsem umdlen. Proto pojmenovali ho Edóm [ruďoch]. 31 Jaakob však řekl: prodej mi ihned své právo prvorozenství. 32 Tu řekl Ésav: hle, já jdu vstříc smrti a k čemu mně tedy právo prvorozenství? 33 Jaakob řekl: přísahej mi ihned! Tak přísahal mu a prodal své [právo] prvorozenství Jaakobu. 34 Jaakob dal Ésavovi chléb a pokrm z čočovic; ten jedl a pil, vstal a odešel; [tak] pohrdl Ésav prvorozenstvím.

Kapitola XXVI.[editovat]

1 Když byl hlad [nový] v zemi mimo hlad dřívější, který byl za dnů Abrahamových, odebral se Jicchak k Abimelechovi, králi Filištýnských, do Geraru. 2 Tu zjevil se mu Hospodin a pravil: nejdi dolů do Egypta! bydli v zemi, kterou ti oznámím. 3 Přebývej v zemi této; a budu s tebou a požehnám ti, neboť tobě a potomkům tvým dám všecky země tyto a splním přísahu, kterou jsem přísahal Abrahamovi, otci tvému. 4 A rozmnožím potomstvo tvé jako hvězdy na nebi a dám potomstvu tvému všechny země tyto a požehnáni budou potomstvem tvým všichni národové země — 5 a proto, že Abraham uposlechl hlasu mého a zachovával nařízení mé: přikázání má, zákony mé a nauky mé. 6 [Tedy] bydlel Jicchak v Geraru. 7 I ptali se muži města ohledně manželky jeho, a odpověděl: jest to sestra moje; neboť bál se říci: „žena má“, [mysle si], aby mne nezabili muži místa pro Rivku, neboť byla krásného zjevu. 8 Když tam zůstal dlouhý čas, vyhlídl [jednou] Abimelech, král filištýnský, oknem a viděl, že Jicchak se laskal s Rivkou, manželkou svou. 9 Tu zavolal Abimelech Jicchaka a řekl: vždyť jest to manželka tvá; jak jsi mohl říci: jest to sestra má! Jicchak mu odpověděl: neboť myslil jsem si: musil bych [snad] zemříti pro ni. 10 Tu řekl Abimelech: cos nám učinil? snadno by byl mohl jeden z lidu ležeti s manželkou tvou a byl bys uvalil na nás vinu! 11 I přikázal Abimelech všemu lidu, řka: kdo se dotkne tohoto muže nebo manželky jeho, bude [jistě] usmrcen. 12 Jicchak rozséval v zemi oné a sklidil v roce onom stonásobně Tak požehnal mu Hospodin. 13 I zbohatl a bohatl vždy více, až byl velmi bohat: 14 měl stáda ovcí a stáda skotu a četné služebnictvo a záviděli mu Filištínšti. 15 A všechny studně, které vykopali služebníci otce jeho za dnů Abrahama, otce jeho, zasypali Filištínští a naplnili je zemí. 16 I řekl Abimelech Jicchakovi: odejdi od nás, neboť stal jsi se mnohem mocnějším než my. 17 I odešel Jicchak odtud a utábořil se v údolí Gerarském a bydlel tam. 18 Jicchak zase vykopal studně vody, které byli kopali za dnů Abrahama, otce jeho, a [které] zasypali Filištínští po smrti Abrahamově, a pojmenoval je jmény podle jmen, kterými je pojmenoval otec jeho. 19 Služebníci Jicchakovi kopali v údolí a nalezli tam studnici vody živé. 20 Tu se hádali pastýři Gerarští s pastýři Jicchakovými, řkouce: nám [patří] voda tato! Tedy nazval jméno studnice Esek [svár], neboť svářili se s ním. 21 I vykopali jinou studnici a hádali se také o ni. Nazval jméno její: Sitna [spor], 22 Hnul se odtud a kopal studnici jinou, o kterou [již] se nehádali, a nazval jméno její: Rechobót [prostranství], řka: neboť nyní opatřil nám Hospodin prostor a zmůžeme se v zemi. 23 I táhl odtud vzhůru do Beér Šeba. 24 Tu zjevil se mu Hospodin v noci oné a pravil: Já jsem Bůh Abrahama, otce tvého; neboj se, neboť jsem s tebou; a požehnám ti a rozmnožím potomstvo tvé pro Abrahama, služebníka svého. 25 Vystavěl tam oltář, vzýval jméno Hospodinovo a rozbil tam stan svůj, a služebníci Jicchakovi vykopali tam studnici. 26 A Abimelech přišel k němu z Geraru a Achuzat, přítel jeho, a Fichol, vojevůdce jeho. 27 I řekl jim Jicchak: proč přišli jste ke mně? vždyť nenávidíte mne a odeslali jste mne od sebe. 28 Odpověděli: dobře jsme viděli, že Hospodin byl s tebou. Tu řekli jsme: budiž přísaha mezi námi, [totiž] mezi námi a tebou, a ujednejme smlouvu s tebou: 29 že neučiníš nám ničeho zlého, jako my jsme se nedotkli tebe a jak jsme učinili tobě jen dobré a propustili jsme tebe v míru. Tys nyní Hospodinem požehnaný! 30 I připravil jim hody; a jedli a pili, 31 a vstali z rána a přísahali, jeden druhému, pak propustil je Jicchak a odešli od něho v míru. 32 Ještě téhož dne přišli služebníci Jicchakovi a povídali mu o studnici, kterou byli vykopali a řekli mu: nalezli jsme vodu. 33 Nazvali ji [studnici] Šibah [Šebua — přísaha]; proto [jest] jméno města: Beér-Šeba [studně přísahy] až do dnešního dne. 34 Když bylo Ésavovi čtyřicet let, pojal za manželku Jebudit, dceru Beériho Chetského, a Bosmat, dceru Élona Chetského, 35 a [tyto] zarmoutily mysl Jicchaka a Rivky.

Kapitola XXVII.[editovat]

1 Když Jicchak byl zestárl a oči jeho se zakalily, takže neviděl, zavolal 'Ésava, staršího syna svého, a řekl mu: synu můj! a [tento] odpověděl mu: zde jsem! 2 I pravil: hle, jsem stár a neznám dne smrti své. 3 Vezmi teď své [lovecké] náčiní, toulec svůj a luk svůj, jdi na pole a ulov mi zvěřinu, 4 a připrav mně pochoutku, jak ji mám rád, a přines mi ji; rád bych jedl, aby požehnala tobě duše má dříve než zemru. 5 A Rivka slyšela, když Jicchak mluvil s Ésavem, synem svým. Když tedy šel Ésav na pole lovit zvíře, aby [je] přinesl, — 6 tu pravila Rivka Jaakobovi, synu svému, řkouc: hle, slyšela jsem otce tvého, an mluvil k Ésavovi, bratru tvému, řka: 7 Přines mi zvěřinu a připrav mně pochoutku, abych jedl, a požehnám ti před Hospodinem dříve než umru. 8 A nyní, synu můj: poslechni hlasu mého v tom, co ti přikazuji. 9 Jdi k stádu a přines mi odtud dvě pěkná kůzlata a připravím je jako pochoutku otci tvému, jak ji má rád, 10 pak přineseš [ji] otci svému a bude jísti, aby požehnal tobě dříve než zemře. 11 Jaakob však řekl Rivce, matce své, hle, Ésav, bratr můj, jest mužem chlupatým, a já jsem mužem hladkým. 12 Snad bude mne ohmatávati otec můj, pak byl bych v očich jeho jako podvodník a uvedl bych na sebe kletbu a nikoliv požehnáni. 13 Ale matka jeho řekla mu: na mne [přijdiž] kletba tvá, synu můj! jen poslechni hlasu mého, jdi a přines mi! 14 Šel, vzal a přinesl matce své; matka jeho připravila pochoutku, jak otec jeho měl rád. 15 Pak vzala Rivka skvostné šaty Ésavovy, staršího syna svého, které byly u ní v domě, a oděla [jimi] Jaakoba, mladšího syna svého, 16 a kůžemi kůzlat ovinula ruce jeho a hladký krk jeho, 17 pak dala pochoutku a chléb, které připravila, do ruky Jaakoba, syna svého. 18 A přišel k otci svému a pravil: otče můj! [ten] odpověděl: zde jsem! kdo jsi ty, synu můj? 19 I řekl Jaakob otci svému: já jsem Ésav, prvorozený tvůj; učinil jsem, jak jsi mně řekl; vstaň, prosím, a přisedni a pojez ze zvěřiny mé, aby mně požehnala duše tvá. 20 Tu řekl Jicchak synu svému: jak jsi tak rychle nalezl, synu můj? Odpověděl: poněvadž Hospodin, Bůh tvůj, způsobil, aby se mně nahodilo. 21 I řekl Jicchak Jaakobovi: přistup, prosím, abych tě ohmatal, synu můj, jsi-li ty to syn můj Ésav nebo ne. 22 Tedy přistoupil Jaakob k Jicchaku, otci svému, a ten ho ohmatal a řekl: hlas jest hlas Jaakobův, ale ruce jsou ruce Ésavovy. 23 A nepoznal ho, neboť ruce jeho byly jako ruce Ésavovy srstnaté — a tedy požehnal mu; 24 ale řekl: tys to syn můj Ésav? a odpověděl: já jsem to. 25 I pravil: podej mi, abych jedl ze zvěřiny syna svého, aby ti požehnala duše má. A podal mu a jedl, přinesl mu víno a pil. 26 Tu řekl mu Jicchak, otec jeho: přistup a polib mne, synu můj! 27 Tedy přistoupil a líbal ho, a když cítil zápach šatů jeho, požehnal mu a řekl: hle: vůně syna mého jest jako vůně pole, kterému požehnal Hospodin. 28 Dejž tobě Bůh z rosy nebeské a z tučnosti země a hojnost obilí a moštu. 29 Sloužiti budou tobě národové a klaněti se budou kmenové tobě; budiž pánem bratrů svých, nechť se ti klaní synové matky tvé; kdo klne tobě, proklet [buď]; kdo požehná tobě, požehnán! 30 Když přestal Jicchak žehnati Jaakobovi a právě když odešel Jaakob od Jicchaka, otce svého — přišel Ésav, bratr jeho, z lovu svého. 31 Také on připravil pochoutku a přinesl [ji] otci svému a řekl otci svému: ať vstane otec můj a pojí ze zvěřiny syna svého, aby mně požehnala duše tvá. 32 I řekl mu Jicchak, otec jeho: Kdo jsi ty? I odpověděl: já jsem syn tvůj, tvůj prvorozenec Ésav. 33 Tu zděsil se Jicchak přemocným zděšením a pravil: Kdopak byl ten, jenž ulovenou zvěřinu mi přinesl? Jedl jsem ze všeho, dříve než jsi přisel; a požehnal jsem mu; také požehnán bude. 34 Když slyšel Ésav slova otce svého, dal se do křiku hlasitého a hořkého a řekl otci svému: požehnej také mně, otče můj! 35 I řekl: přišel bratr tvůj lstivě a vzal požehnání tvé. 36 Tu pravil [Ésav]: Právem nazvali jméno jeho Jaakób [lstivost], již dvakrát přelstil mne: prvorozenství mé vzal a hle, nyní vzal požehnání mé. Pak pravil: zdali neponechal jsi pro mne požehnání? 37 Jicchak odpověděl a řekl Ésavovi; hle, ustanovil jsem ho za pána nad tebou a všechny bratry jeho dal jsem mu za služebníky, obilím a moštem jsem ho zaopatřil — a co pak mohl bych učiniti tobě, synu můj? 38 Tu řekl Ésav otci svému: máš-li jen to jediné požehnání, otče můj? Požehnej také mně, otče můj! A Ésav pozdvihl hlasu svého a plakal. 39 I odpověděl Jicchak, otec jeho, a řekl mu: hle, [vzdáleno] od tučnosti země bude bydliště tvé a [vzdáleno] od rosy nebeské s hůry; 40 mečem svým budeš žíti a bratru svému budeš sloužiti; když budeš se potulovati [volně] svrhneš jho jeho s šíje své. 41 Ésav choval záští proti Jaakobovi pro požehnání, kterým mu požehnal otec jeho, a myslil si Ésav v srdci svém: blíží se doba, kdy budou truchliti nad otcem mým, pak zabiji Jaakóba, bratra svého. 42 Když byla Rivce sdělena slova Ésavova, staršího syna jejího, poslala a povolala Jaakoba, mladšího syna svého, a řekla mu: hle, Ésav, bratr tvůj, těší se tím, že tě zabije. 43 A nyní, synu můj, poslechni hlasu mého, seber se a uteč k Labanovi, bratru mému, do Charanu, 44 a zůstaň u něho nějakou dobu, až přestane zlost bratra tvého, 45 až se odvrátí hněv bratra tvého od tebe a on zapomene na to, co jsi mu učinil; pak pošlu a vezmu tě odtamtud! Proč mám býti zbavena vás obou v jeden den? 46 I pravila Rivka k Jicchakovi: mrzí mne život pro dcery Chetské; kdyby pojal Jaakób ženu z dcer Chetských, jako jsou tyto, z dcer země — k čemu mně život?

Kapitola XXVIII.[editovat]

1 Tu povolal Jicchak Jaakoba a požehnal mu a přikázal mu a řekl mu: neber si ženu z dcer Kenaanských. 2 Vzchop se, jdi do Padanu Aramského, do domu Betuéla, otce matky tvé, a vezmi si odtud ženu z dcer Labana, bratra matky své. 3 A Bůh všemohoucí požehnej tobě, učiň tebe plodným a rozmnož tebe, aby ses stal shromážděním národů. 4 Dejž ti požehnání Abrahamovo, tobě a potomstvu tvému s tebou, abys zdědil zemi pobytu svého, kterou Bůh dal Abrahamovi. 5 I propustil Jicchak Jaakoba a tento šel do Padanu Aramského k Labanovi, synu Betuéla Aramejského, bratru Rivky, matky Ésavovy a Jaakobovy. 6 Když však pozoroval Ésav, že Jicchak požehnal Jaakóbovi a poslal ho do Padánu Aramského,aby si vzal odtud ženu, že požehnaje mu přikázal mu řka: nevezmi ženy z dcer Kenaanských, 7 a že uposlechl Jaakob otce svého i matky své a že odešel do Padanu Aramského, 8 a když viděl Ésav, že dcery Kenaanské nelíbily se Jicchaku, otci jeho: 9 šel Ésav k Jišmaélovi a vzal si Machalat, dceru Jišmaéla, syna Abrahamova, sestru Nebojotovu, k ženám svým za manželku. 10 Jaakob vyšel z Beér-Šeba a šel do Charanu. 11 I dorazil na místo a přenocoval tam, neboť slunce zapadlo; a vzal [jeden] z kamenů místa a položil jej pod hlavu svou a ulehl na místě tomto. 12 A snil: hle, řebřík postaven na zemi a vrch jeho dotýká se nebe, a hle, andělé Boží vystupuji a sestupují po něm; 13 a hle, Hospodin stál nad ním a pravil: já jsem Hospodin, Bůh Abrahama, otce tvého, a Bůh Jicchakův; zemi, na které ležíš, tobě dám a potomstvu tvému. 14 A bude potomstvo tvé jako prach země; budeš se rozšiřovati na západ a na východ, na sever a na jih, a požehnány budou všechny rodiny země tebou i potomstvem tvým. 15 A hle, já jsem s tebou a budu tě chrániti, kamkoliv půjdeš, a přivedu tě zpět do země této, neboť neopustím tebe, až provedu, co jsem ti slíbil. 16 Jaakób procitl ze spánku [svého] a řekl: zajisté, Hospodin jest [přítomen] na místě tomto a já jsem [to] nevěděl. 17 I bál se a řekl: jak hrůzné jest místo toto: zde jest zajisté dům Boží a zde jest brána nebeská. 18 I vstal Jaakób časně z rána a vzal kámen, který byl položil pod hlavu svou a postavil jej jako pomník a vylil olej na něj svrchu. 19 I nazval jméno místa toho: Bét-Él [dům Boží] ale Lůz bylo jméno města zprvu. 20 Tu slíbil Jaakob slib řka: bude-li Bůh se mnou a bude-li chrániti mne na cestě této, na které kráčím, a dá-li mně chléb ku pokrmu a šaty k odění, 21 a navrátím-li se ve zdraví do domu otce svého: bude Hospodin mým Bohem, 22 a kámen tento, který jsem postavil jako pomník, bude domem Božím a ze všeho, co mně dáš, budu ti dávati desátek.

Kapitola XXIX.[editovat]

1 Jaakób vstal a šel do země synů východu; 2 a viděl: hle studnice na poli, a hle tři stáda ovcí byla rozložena u ní, neboť ze studně této napájeli stáda; kámen však na otvoru studně byl veliký. 3 Když se shromažďovala tam všechna stáda, odvalili kámen s otvoru studně a napojili ovce; pak vrátili kámen zpět na otvor studně, na místo jeho. 4 I řekl jim Jaakób: bratří, odkud jste? a odpověděli: jsme z Charanu. 5 A řekl jim: znáte Labana, syna Nachorova? a odpověděli: známe [ho]. 6 I řekl jim: daří se mu dobře? odpověděli: dobře! a hle, Rachel, dcera jeho, právě přichází s ovcemi. 7 I pravil: hle, den jest ještě dlouhý; [ještě] není čas, aby byl dobytek přihnán; napojte ovce, jděte a paste [dále]. 8 Tu odpověděli: nemůžeme, až budou shromážděna všechna stáda, a odvalí kámen od otvoru studně, pak napojíme ovce. 9 Když ještě mluvil s nimi, přišla Rachel ovcemi otce svého, byla totiž pastýřkou. 10 Jakmile Jaakób spatřil Rachel, dceru Labana, bratra matky své, a ovce Labana, bratra matky své, tu přistoupil Jaakób a odvalil kámen s otvoru studně a napojil ovce Labana, bratra matky své; 11 políbil Jaakób Rachel, pozdvihl hlasu svého a zaplakal. 12 Jaakob vyprávěl Rachel, že jest příbuzným otce jejího, a že jest synem Rivky. I běžela a vyprávěla [to] otci svému. 13 Když uslyšel Laban zvěst o Jaakobovi, synu sestry své, běžel mu vstříc a objal ho, políbil ho a uvedl ho do domu svého. A [Jaakob] vyprávěl mu všechny příběhy tyto. 14 Tu řekl mu Laban: věru, tys z kosti mé a z masa mého. [Tak] pobyl u něho celý měsíc. 15 Tu řekl Laban Jaakobovi: zda proto, žes příbuzným mým, měl bys mně sloužiti zadarmo? Pověz mi, jaká [má býti] mzda tvá? 16 A Laban měl dvě dcery: jméno starší bylo Lea a jméno mladší Rachel. 17 Oči Leiny byly mdlé, ale Rachel byla krásné postavy a krásná na pohled. 18 Jaakob miloval Rachel a pravil: budu ti sloužiti sedm let za Rachel, mladší dceru tvou. 19 Laban odvětil: lépe, dám-li ji tobě, než abych ji dal muži jinému, zůstaň u mne. 20 [Tak] sloužil Jaakob za Rachel sedm let; a bylo to v očích jeho, jakoby to bylo několik dnů, protože ji miloval. 21 [Poté] řekl Jaakob Labanovi: dej [mi] ženu mou, neboť uplynul čas [můj], abych vešel k ní. 22 I shromáždil Laban všecky lidi místa a připravil hostinu; 23 a večer vzal Léu, dceru svou, a přivedl ji jemu, a on vešel k ní. 24 Laban dal jí Zilpu, služku svou, Lée, dceři své, za služku. 25 Zrána však — hle, byla to Léa! Tu řekl Labanovi: co jsi mně to učinil? Zda nesloužil jsem u tebe za Rachel? proč jsi mne podvedl? 26 Laban odvětil: nedělá se to tak v místě našem, že provdáme mladší před starší. 27 Doplni [svatební] týden s touto, pak dáme ti také onu za službu, kterou budeš u mne konati ještě sedm let dalších. 28 I učinil Jaakob tak a doplnil [svatební] týden s touto; pak dal mu Rachel, dceru svou, jemu za manželku. 29 Laban dal Rachel, dceři své, Bilhu, služku svou za služku 30 Vešel pak [Jaakob] také k Rachel a miloval také více Rachel než Léu, a sloužil u něho ještě sedm let dalších. 31 Když viděl Hospodin, že Léa byla v nelásce, otevřel klín mateřský její; Rachel však byla neplodnou. 32 Léa počala, porodila syna a nazvala jméno jeho Reůbén, neboť pravila: Hospodin viděl bídu mou; neboť teď bude mne milovati muž můj. 33 Počala opět, porodila syna, a pravila: Protože Hospodin slyšel, že jsem v nelásce, dal mně také tohoto, i nazvala ho Šimon. 34 Počala opět a porodila syna a pravila: tentokráte přilne ke mně muž můj, neboť porodila jsem mu tři syny; proto nazval [Jaakób] ho: Léví. 35 Počala opět a porodila syna a pravila: tenkrát chci děkovati Hospodinu; proto nazvala ho: Jehuda. Pak přestala roditi.

Kapitola XXX.[editovat]

1 Když viděla Rachel, že nerodila Jaakobovi, záviděla Rachel sestře své a řekla Jaakobovi: dej mi děti! pakli ne, jsem [jako] mrtvá. 2 Tu rozhněval se Jaakób na Rachel a pravil: zdali jsem na místě Božím, jenž ti odepřel plodu života? 3 Ona vsak řekla: zde jest Bilha, služka má; vejdi k ní, aby rodila na kolenou mých, abych i já z ní dostala dítek. 4 I dala mu Bilhu, služku svou, za ženu a Jaakob vešel k ní. 5 Bilha počala a porodila Jaakobovi syna. 6 Tu pravila Rachel: po právu učinil mi Bůh a vyslyšel také hlas můj a dal mi syna; proto nazvala ho Dan. 7 Bilha, služka Rachelina, počala opět a porodila Jaakobovi druhého syna. 8 Tu pravila Rachel: boje Boží jsem bojovala se sestrou svou a také jsem zvítězila; proto nazvala ho Naftali. 9 Když Léa viděla, že přestala roditi, vzala Zilpu, služku svou a dala ji Jaakobovi za ženu. 10 A Zilpa, služka Leina, porodila Jaakobovi syna. 11 Tu pravila Léa: přišlo štěstí a nazvala ho Gad. 12 Zilpa, služka Léina, porodila Jaakobovi syna druhého. 13 Tu pravila Léa: pro blaho mé! neboť blahoslavily mne ženy; a nazvala ho Ašér. 14 Když šel Reůben v době žně pšenice, nalezl milostná jablka na poli a přinesl je Lée, matce své. Tu řekla Rachel k Lée: dej mi, prosím, z milostných jablek syna svého. 15 Odpověděla jí: jest to málo, žes vzala muže mého, chtěla bys mi také vzíti milostná jablka syna mého? I řekla Rachel: nechť tedy leží u tebe v tuto noc za milostná jablka syna tvého. 16 Když pak přišel Jaakob večer s pole, šla mu Léa vstříc a pravila: ke mně pojď: neboť najala jsem tebe za milostná jablka syna mého. I spal u ní v noci této. 17 A Bůh vyslyšel Léu; počala a porodila Jaakobovi syna pátého. 18 I řekla Lea: Bůh dal mi odměnu [za to], že dala jsem služku svou muži svému, a nazvala ho Jisachar. 19 Opět počala Léa a porodila Jaakobovi syna šestého. 20 I pravila Lea: obdařil mne Bůh krásným darem; nyní bude muž můj dlíti u mne, neboť porodila jsem mu šest synů; i nazvala ho Zebulůn. 21 Poté porodila dceru a nazvala ji Dina. 22 I vzpomněl Bůh na Rachel a vyslyšel ji Bůh a otevřel mateřské lůno její. 23 Počala a porodila syna a řekla: Bůh odňal hanbu mou; 24 a nazvala ho Jóséf — řkouc: kéž přidá mně Hospodin ještě jiného syna! 25 Když porodila Rachel Josefa, řekl Jaakob Labanovi: propusť mne a půjdu do rodiště svého, do vlasti své. 26 Vydej [mi] ženy mé a děti moje, za které jsem ti sloužil a já půjdu, neboť znáš službu mou, kterou jsem ti konal. 27 I řekl mu Laban: kéž bych našel přízeň v očích tvých! Tušil jsem, že požehnal mi Hospodin k vůli tobě. 28 Pravil [dále]: ustanov mně mzdu svou; dám ti [ji]. 29 Tu řekl mu: ty víš sám, jak jsem ti sloužil a v jakém stavu byl dobytek tvůj u mne; 30 neboť málo bylo, co jsi měl dříve než jsem přišel a rozmnožilo se ohromně a Hospodin požehnal tobě příchodem mým; a nyní, kdy učiním také já něco pro dům svůj? 31 [On však] řekl: co mám ti dáti? Jaakob odpověděl: nemusíš mně dáti ničeho; jestliže uděláš mně tuto věc, chci opět pásti [a] hlídati ovce tvé. 32 Projdu dnes [prohlížet] veškeré stádo tvé; odděl odtud každé jehně tečkované a strakaté, a každé jehně načernalé mezi ovcemi a [co jest] strakaté a tečkované mezi kozami budiž mzda má. 33 Nechť svědčí pro mne moje poctivost příštího dne: přijdeš-li [dívat se] na mzdu mou, která [se nalézá] před tebou, pak jest vše u mne, co není tečkované a strakaté mezi kozami a načernalé mezi ovcemi, [jako] kradené. 34 I řekl Laban: nuže, nechť jest podle slova tvého. 35 Odloučil tohoto dne kozly pruhované a strakaté a všechny kozy tečkované a strakaté, všechno, na čem bylo něco bílého a všechno, co bylo načernalé mezi ovcemi, a předal [je] synům svým. 36 Určil pak vzdálenost tří dnů mezi sebou a Jaakobem; Jaakob pak pásl ostatní ovce Labanovy. 37 Jaakob vzal čerstvé pruty topolové, zelené a ořechové a kaštanové, oloupal s nich proužky bílé, odhaluje bílé [místo] na prutech; 38 pak postavil pruty, které oloupal, do žlabů, do koryt [vody], kam přicházívaly ovce pít, před ovce, aby říjely, když přicházejí pít. 39 Tu říjely ovce před pruty a vrhly ovce [jehňata] pruhovaná, tečkovaná a strakatá. 40 Jehňata však odloučil Jaakob a postavil ovce k pruhovaným a ke všemu, co bylo načernalé mezi ovcemi Labanovými; svá stáda však postavil zvláště a nedal je k ovcím Labanovým. 41 Kdykoli říjely silné ovce, postavil Jaakob pruty před oči ovcí do žlabu, aby říjely u prutů; ale když byly ovce sláby, nepostavil [jich]; tak dostaly se slabé Labanovi a silné Jaakobu. 42 [Tak] zbohatnul muž tento nad míru a měl mnoho stád, služky a služebníky, velbloudy a osly.

Kapitola XXXI.[editovat]

1 Zaslechl slova synů Labanových [kteří] řekli: Jaakob vzal vše, co [náleželo] otci našemu, a z toho, co [patřilo] otci našemu, získal si všecko bohatství toto. 2 A Jaakob pozoroval na tváři Labanově, že se nechoval k němu jako včera a předvčírem. 3 Tu řekl Hospodin Jaakobovi: vrať se do země otců svých a do rodiště svého — a budu s tebou. 4 Tu poslal Jaakob a povolal Rachel a Léu na pole k stádu svému 5 a řekl jim: vidím na tváři otce vašeho, že není ke mně jako včera a předevčírem, ale Bůh otce mého byl se mnou — 6 Vy však víte, že celou silou svou sloužil jsem otci vašemu; 7 ale otec váš oklamal mne a změnil mzdu mou desetkrát. Bůh však nedopustil mu, aby mně učinil něco zlého. 8 Pravil-li takto: tečkované budou mzdou tvou, rodily všechny ovce tečkované; řekl-li však takto: pruhované budou mzdou tvou, rodily všechny ovce pruhované; 9 a [tak] odňal Bůh otci vašemu majetek a dal [jej] mně. 10 I stalo se, když říjely ovce, že pozdvihl jsem ve snu oči svých a viděl jsem, že berani, kteří skočili na ovce, byli pruhovaní, tečkovaní a strakatí. 11 A anděl Boží řekl mi ve snu: Jaakobe! Odpověděl jsem: zde jsem! 12 A řekl: pozdvihni očí svých a viz: všichni berani, kteří skočili na ovce, jsou pruhovaní, tečkovaní a strakatí;neboť viděl jsem vše, co Laban ti dělá. 13 Já jsem Bůh z Bét-Élu, kde jsi olejem pomazal pomník, kde jsi mně složil slib; nyní vstaň, vyjdi ze země této a navrať se do rodiště svého. 14 Tu odpověděly Rachel a Léa a řekly mu: což máme ještě podíl a dědictví v domě otce svého? 15 Zda nebyly jsme za cizinky považovány u něho? neboť prodal nás, ba utratil také kupní cenu za nás. 16 Neboť všecko bohatství, které Bůh odňal otci našemu, patří nám a dětem našim. A nyní vše, co Bůh ti řekl, učiň. 17 Tu vypravil se Jaakob, posadil děti a ženy své na velbloudy. 18 a hnal všecko stádo své a veškeren majetek svůj, který získal, stádo majetku svého, kterého nabyl v Padanu Aramském, aby se ubíral k Jicchakovi, otci svému, do země Kenaanské. 19 Laban však odešel stříhat ovcí svých; tu ukradla Rachel [domácí] modly, které patřily otci jejímu. 20 Jaakob však oklamal mysl Labana Aramejského, neoznámiv mu, že chce utéci; 21 a [tak] utekl se vším, co mu patřilo; vydal se na cestu, přepravil se přes řeku a bral se směrem k hoře Gilad. 22 Třetího dne bylo Labanovi oznámeno, že Jaakob utekl. 23 Tu vzal příbuzné své s sebou, pronásledoval ho cestou sedmi dnů a dohonil ho u hory Gileadské. 24 Ale Bůh zjevil se Labanovi Aramejskému ve snu noci a řekl mu: měj se na pozoru, abys nemluvil s Jaakobem ani dobré ani zlé. 25 Když Laban dostihl Jaakoba — rozbilť Jaakob stan svůj na hoře, kdežto Laban rozbil stan se svými příbuznými na hoře Gileadské— 26 řekl Laban Jakobovi: co jsi učinil, ze jsi oklamal srdce mé a že jsi odvedl dcery mé jako zajaté mečem! 27 Proč jsi tajně utekl a oklamal jsi mne a neřekl jsi mně [ničeho]? Byl bych tě propustil s radostí a s písněmi, bubnem a harfou. 28 A nenechal jsi mne, abych políbil vnuky a dcery své; teď pošetile jsi jednal. 29 Bylo by v moci mé, abych učinil vám zle, ale Bůh vašeho otce pravil mně ve včerejší noci takto: chraň se, abys nemluvil s Jaakobem ani dobré ani zlé. 30 A nyní odebral jsi se na cestu, poněvadž houževnatě toužil jsi po domě otce svého, [ale] proč jsi ukradl bůžky mé? 31 Tu odpověděl Jaakob a řekl Labanovi: protože jsem se bál, neboť myslil jsem, že bys mně násilně odňal dcery své. 32 U koho však nalezneš bůžky své, [ten] nezůstane živ; u přítomnosti příbuzných našich prohlédni si, co jest u mne [ze tvého] a vezmi si. Jaakob totiž nevěděl, že Rachel je ukradla. 33 Tu vešel Laban do stanu Jaakobova a do stanu Léina a do stanu obou služek a nenalezl [ničeho]; vyšel pak ze stanu Léina a vešel do stanu Rachelina. 34 Rachel však vzala bůžky a vložila je do polštáře v sedle velblouda a posadila se na ně; a Laban prohmatal celý stan a nenalezl ničeho. 35 I řekla otci svému: nechť nehněvá se pán můj, že nemohu povstati před tebou, neboť přihodilo se mi po způsobu žen; hledal [tedy], ale nenalezl bůžků. 36 I rozhněval se Jaakob a hádal se s Labanem. Jaakob začal [tedy] a řekl Labanovi: jaký jest zločin můj, jaký hřích můj, že mne zuřivě stíháš? 37 že prošťáral jsi všechno náčiní mé? co jsi nalezl ze všeho náčiní domu svého? Polož [to] sem před příbuzné mé a příbuzné své; nechť rozhodnou mezi námi oběma. 38 Po dvacet let byl jsem u tebe; ovce a kozy tvoje nezmetaly a beranů ze stáda tvého jsem nejedl; 39 roztrhané jsem ti nepřinesl, sám musil jsem to nahraditi; z ruky mé jsi to žádal, co bylo ukradeno ve dne a co bylo ukradeno v noci. 40 Byl jsem [k službám]: ve dne trápilo mne vedro a mráz v noci, a prchal spánek z očí mých. 41 Po dvacet let sloužil jsem ti v domě tvém: čtrnáct let za dvě dcery tvé a šest let za ovce tvé; ty však změnil jsi desetkrát mzdu mou. 42 Kdyby nebyl Bůh děda mého, Bůh Abrahama, a Ten, kterého se bojí Jicchak, k pomoci mé —zajisté byl bys mne propustil teď s prázdnem. Bídu mou a námahu rukou mých viděl Bůh a rozhodl včera v noci. 43 I odpověděl Laban a řekl Jaakobovi: dcery jsou dcery moje a synové jsou synové moji a ovce jsou ovce moje a všecko, co vidíš, jest moje: — a co bych mohl učiniti teď těmto dcerám svým anebo dětem jejich, které porodily? 44 Pojď tedy, učiňme smlouvu: já a ty — nechť ona je svědectvím mezi mnou a tebou. 45 Tu vzal Jaakob kámen a vyvýšil jej za pomník; 46 a řekl Jaakob svým soudruhům: sbírejte kamení! i vzali kamení a udělali hromadu [kamení] a jedli tam u hromady. 47 Laban nazval ji: „Jegar Sahaduta“ [hromada svědectví] a Jaakob pojmenoval ji: „Galéd“ [hromada svědectví.] 48 Laban pravil [totiž] hromada tato [nechť jest] svědectvím mezi mnou a tebou dnes; proto nazval ji Galéd, 49 a [také] Micpah [stráž], neboť pravil: nechť je Hospodin na stráži mezi mnou a tebou, když budeme oddáleni druh od druha. 50 Budeš-li trápiti dcery mé nebo vezmeš-li si [jiné] ženy vedle dcer mých, není nikoho u nás; viz, Bůh jest svědkem mezi mnou a tebou. 51 [Dále] řekl Laban Jaakobovi: hle hromada tato a hle pomník, který jsem postavil, mezi mnou a tebou — 52 svědectvím budiž hromada tato a svědectvím pomník tento, že nepůjdu k tobě za hromadu tuto a že nepůjdeš ke mně za hromadu tuto a za pomník tento ke zlému. 53 Bůh Abrahamův a Bůh Nachorův, Bůh otce jejich, — nechť soudí mezi námi! Tu přísahal Jaakob u Toho, kterého se bojí Jicchak, otec jeho. 54 I obětoval Jaakob [dobytče] na hoře a pozval soudruhy své, aby pojedli [z hodů]; a pojedli [z hodů] a přenocovali na hoře.

Kapitola XXXII.[editovat]

1 I vstal Laban časně z rána, políbil vnuky a dcery své a požehnal jim, pak odešel Laban a navrátil se do bydliště svého. 2 Jaakob však šel cestou svou. Tu potkali ho andělé Boží. 3 I řekl Jaakob, když je spatřil: tábor Boží jest zde! A nazval místo toto: Machanajim [dvojtábor]. 4 I poslal Jaakob posly před sebou k Esavovi, bratru svému, do země Séír, do krajiny Edomské, 5 a přikázal jim, řka: takto řekněte pánu mému, Esavovi: tak praví služebník tvůj Jaakob: u Labana dlel jsem a zdržoval jsem se [tam] až dosud; 6 dostalo se mi volů a oslů, ovcí a služebníků a služek, a poslal jsem [posly], to oznámit pánu svému, abych našel přízeň v očích tvých 7 Poslové navrátili se k Jaakobovi a řekli: přišli jsme k bratru tvému, k Ésavovi, ale již jde tobě vstříc a čtyři sta mužů s ním. 8 Tu bál se Jaakob velmi a bylo mu úzko; i rozdělil lid, který byl s ním, brav a skot a velbloudy na dva tábory, 9 a pravil: kdyby přišel Ésav k táboru jednomu a pobil jej, pak tábor zbývajicí unikne. 10 Pak řekl Jaakob: Bože děda mého, Abrahama, a Bože otce mého, Jicchaka, Hospodine, jenž pravil jsi ke mně: navrať se do země své a do rodiště svého, a dobře učiním tobě! — 11 jsem nepatrným pro veškeré laskavosti a pro veškerou věrnost, kterou jsi prokázal služebníku svému; neboť holí svou překročil jsem Jardén tento a nyní stal jsem se (pánem) dvou táborů! 12 Zachraň mě, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ésavovy, neboť bojím se ho, aby nepřišel a nepobil mne, matku s dětmi. 13 Ty však pravil jsi: budu ti prokazovati dobro a učiním potomstvo tvé jako písek moře, který nelze počítati pro hojnost! 14 I přenocoval tam v noci oné a vzal z toho, co měl po ruce, dar pro Ésava, bratra svého: 15 koz dvě stě a kozlů dvacet, ovcí dvě stě a beranů dvacet, 16 velbloudů kojících a mláďat jejich třicet, krav čtyřicet a býků deset, oslic dvacet a oslátek deset, 17 a odevzdal [je] služebníkům svým, každé stádo zvlášť a řekl svým služebníkům: jděte přede mnou a nechte mezeru mezi stádem a stádem. 18 Přikázal prvnímu, řka: potká-li tebe Ésav, bratr můj, a zeptá-li se tebe takto: komu náležíš a kam jdeš a komu náležejí tyto [ovce] před tebou? 19 pak rci: služebníku tvému, Jaakobovi; jest to dar poslán pánu mému, Ésavovi, a hle, také on jest za námi. 20 Přikázal také druhému, také třetímu, také všem, kteří šli za stády: těmito slovy mluvte k Ésavovi, když ho zastihnete. 21 A řekněte: hle, také Jaakob, služebník tvůj, jest za námi, neboť řekl: chci usmířiti ho darem, který jde přede mnou a poté chci ho vítati, snad přijme mne pak přívětivě. 22 [Tak] předcházel dar před ním; on však přenocoval v noci oné v táboře. 23 I vstal v noci oné, vzal obě ženy své a obě služky své a jedenáct dětí svých a překročil brod Jabokský; 24 vzav je, převedl je přes ruku a převedl [všecko], co mu náleželo. 25 I zůstal Jaakob samoten. Tu zápasil někdo s ním, až vyšla jitřenka. 26 Když viděl, že ho nepřemůže, dotekl se [příhbí] kyčle jeho a vyšinul se kloub kyčle Jaakobova, když zápasil s ním. 27 Tu řekl: pusť mne, neboť vyšla denice. On však odpověděl: nepustím tebe, leč bys mne žehnal. 28 I řekl mu: jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jaakob. 29 Tu pravil: jméno tvé nebude více nazváno Jaakob, nýbrž Jisraél [Boží bojovník] neboť bojoval jsi s Bohem a s lidmi a přemohl jsi. 30 Pak ptal se Jaakob řka: pověz, prosím, jméno své. On vsak řekl: proč se ptáš po jménu mém? a požehnal mu tam. 31 Jaakob nazval jméno místa „Peniél“ [tvář Boží], neboť [řekl]: viděl jsem božstvo tváří v tvář a život můj byl zachráněn. 32 A zazářilo mu slunce, když přecházel Peniél; on však kulhal na kyčli svém. 33 Proto nejedí synové Jisraele až podnes svazové žíly, která jest na kyčli, neboť dotekl se kyčle Jaakobovy, svazové žíly.

Kapitola XXXIII.[editovat]

1 Jaakob pozdvihl oči své a viděl: hle, Ésav přichází a s ním čtyři sta mužů! Tu rozdělil děti [odkazuje se] k Lée a Racheli a k oběma služkám, 2 a postavil služky a děti jejich do předu, Léu a děti její za ně, Rachel a Josefa naposled. 3 On však šel před nimi a poklonil se k zemi sedmkrát, až došel k bratru svému. 4 Běžel mu Ésav vstříc, objal ho, a padl mu kolem krku a políbil ho a plakali. 5 Když pak pozdvihl očí svých a viděl ženy a děti, pravil: kdo jsou tyto u tebe? Odpověděl: děti, kterýmiž milostivě obdaroval Bůh služebníka tvého. 6 Tu přistoupily služky, ony a děti jejich, a poklonily se; 7 pak přistoupila také Léa a děti její a poklonily se; poté přistoupil Josef a Rachel a poklonili se. 8 Tu řekl [Ésav]: co je ti ten celý tábor, který jsem potkal? i pravil: abych nalezl milost před očima pána svého 9 Ésav však pravil: mám mnoho! bratře, nechť zůstane tvoje, co máš. 10 Jaakob pravil: nikoliv! nalezl-li jsem přízeň v očích tvých, přijmi dar můj z ruky mé, protože jsem viděl tvář tvou, jak vidíme tvář Boží, a přijal jsi mne vlídně. 11 Přijmi, prosím, můj dar [uvítání], který byl ti přinesen, neboť Bůh prokázal mně milost a ježto mám vše. Tak naléhal na něho a on to přijal. 12 Pak řekl: vytáhněme a jděme! půjdu po boku tvém. 13 I řekl mu: pán můj ví, že děti jsou útlé a ovce i krávy cucavé mám na starosti, a kdyby [pastýři] je uhnali [jen] jeden den, pohynuly by všechny ovce. 14 Nechť táhne pán můj před služebníkem svým a já se budu ubírati volně krokem stáda, které jest přede mnou, a krokem dětí, až dojdu k pánu svému do Séíru. 15 I řekl Ésav: chtěl bych zanechati u tebe některé lidi, kteří jsou se mnou. [Jaakob] však odvětil: k čemu to? Kéž bych nalezl milost u pána svého. 16 Tak navrátil se Esav tohoto dne cestou svou do Séíru. 17 Jaakob však táhl do Sukkot a vystavěl si dům a dobytku svému udělal stany, proto nazval [jméno] místa: Sukkot [stany]. 18 I přišel Jaakob ve zdaru do města Šechem, které jest v zemi Kenaanské, když přišel z Padanu Aramského, a utábořil se před městem; 19 a koupil díl pole, na kterém postavil stan svůj, od synů Chamóra, otce Šechemova, za sto kesít [mincí]; 20 a postavil tam oltář a nazval ho: Všemohoucí, Bože Israele!

Kapitola XXXIV.[editovat]

1 I vyšla Dina, dcera Léy, kterou porodila Jaakobovi, aby shlédla dcery země. 2 Tu uzřel ji Šechem, syn Chamora Chavajského, knížete země, unesl ji, a spal s ní a znásilnil ji. 3 Lnul srdcem svým k Dině, dceři Jaakobově; miloval dívku tuto a vemlouval se v srdce dívčino. 4 I pravil Šechem Chamorovi, otci svému, takto: vezmi mi dívku tuto za manželku. 5 Jaakob vsak slyšel, že [Šechem] zhanobil Dinu, dceru jeho. — Synové jeho byli s dobytkem jeho na poli — a mlčel Jaakob, až do příchodu jejich. 6 I vyšel Chamor, otec Šechemův, k Jaakobovi, aby s ním promluvil. 7 A synové Jaakobovi přišli s pole, když to uslyšeli. I rozhněvali se muži a mrzelo je velice, že učinil hanebnou věc v Jisraeli, že spal s dcerou Jaakobovou — a nemělo se to státi. 8 Tu mluvil Chamor s nimi a řekl: Šechem syn můj touží po dceři vaší; dejte mu ji, prosím, za manželku. 9 Sešvakřete se s námi; dcery své budete dávati nám a dcery naše budete bráti sobě; 10 a s námi budete bydleti, a země bude vám přístupná, usaďte se a cestujte po ní a získejte majetek v ní. 11 Šechem. pak řekl k otci jejímu a k bratrům jejím: Kéž bych nalezl přízeň v očích vašich! A co mi řeknete, dám. 12 Uložte mi veliké věno a mnoho darů a dám je jak mně řeknete, jen dejte mi dívku tu za ženu. 13 Tu odpověděli synové Jaakobovi Šechemovi a Chamorovi, otci jeho, lstivě; mluvili [tak], poněvadž zhanobil Dinu, sestru jejich, 14 a řekli jim: nemůžeme věc tuto udělati, abychom dali sestru svou muži neobřezanému [za ženu], neboť bylo by to pro nás hanba; 15 ale vyhovíme vám s podmínkou: budete-li jako my, že bude každý mužský z vás obřezán, 16 [pak] dáme vám dcery své a vezmeme si dcery vaše, budeme bydleti s vámi a budeme [s vámi] jeden národ. 17 Jestliže však neuposlechnete nás, abyste se dali obřezati, vezmeme dceru svou a odejdeme. 18 I líbila se slova jejich Chamórovi a Šechemovi, synu Chamorovu, 19 a jinoch neváhal vykonati věc takto, neboť měl náklonnost k dceři Jaakobově; a on byl vážen více než všichni lidé jeho otcovského domu. 20 I přišli Chamor a Šechem, syn jeho, k bráně města svého a řekli lidu města svého takto: 21 Muži tito smýšlejí mírně s námi, nechť bydlejí v zemi a procestují ji, neboť hle, země rozsáhlá po všech stranách leží před nimi; dcery jejich vezmeme si za ženy a dcery své dáme jim; 22 avšak jen touto podmínkou vyhoví nám muži tito, aby bydleli u nás a aby stali se [s námí] jedním národem: bude-li obřezán každý mužský z nás, jak jsou oni obřezáni. 23 Stádo jejich a majetek jejich a všechen dobytek jejich — zdali nebude pak náš? nuže, vyhovme jim, aby bydleli u nás. 24 I uposlechli Chamora a Šechema, syna jeho, všichni, kteří vycházejí z [radní] brány města jeho, a obřezáni byli všichni mužští, všichni, kteří vycházeli z [radní] brány města jeho. 25 Dne třetího však, když měli bolesti, vzali dva synové Jaakobovy: Šimon a Lévi, bratři Dinini, [každý] svůj meč a napadli město v jistotě a pobili všechny muže, 26 a zabili Chamora a Šechema, syna jeho, ostřím meče, a vzali Dinu z domu Šechema a odešli. 27 Synové Jaakobovi přišli na zabité a vydrancovali město, poněvadž tito zhanobili sestru jejich; 28 ovce, skot a osly jejich a to, co bylo v městě a co bylo na poli, vzali, 29 a všechno jmění jejich a všechny děti a ženy jejich odvedli a vydrancovali, a vše, co bylo v domech. 30 Tu řekl Jaakob Šimonovi a Lévimu: zarmoutili jste mne že jste mně připravili špatnou pověst u obyvatelů země, u Kenaanských a Perizských; já mám jen malý hlouček lidí — shromáždí-li se proti mně, pobijí mne a budu zničen, já a rodina moje. 31 Oni však pravili: zda směl učiniti sestru naši takořka nevěstkou?

Kapitola XXXV.[editovat]

1 I řekl Bůh Jaakobovi: vstaň, táhni do Bét-Élu a usaď se tam, a udělej tam oltář Bohu, jenž se zjevil tobě, když jsi prchal před Ésavem, bratrem svým. 2 Tedy řekl Jaakob rodině své a všem, kteří byli s ním: odstraňte bůžky cizí, které jsou mezi vámi, očisťte se a vyměňte roucha svá! 3 Vzchopme se a jděme na horu Bét-Élu, a vystavím tam oltář Bohu, jenž mne vyslyšel v den bídy mé a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel. 4 I odevzdali Jaakobovi všechny [modly] bůžků cizích, které byly v majetku jejich, a náušnice, které byly v jejich uších, a Jaakob zakopal je pod dubem, který byl u Šechemu. 5 Poté odtáhli a hrůza Boží [ulehla] na města, která byla vůkol nich, že [obyvatelé jejich] nepronásledovali synů Jaakobových. 6 Tak přišel Jaakob do Lůzu, které jest v zemi Kenaanské, t. j. Bét-Él, on a všechen lid, jenž byl s ním, 7 a vystavěl tam oltář a nazval místo: Él Bét-Él [Bůh Bét-Élu], neboť tam byl se mu zjevil Bůh, když prchal před bratrem svým. 8 Tu zemřela Debora, kojná Ribčina, a byla pochována pod Bét-Élem, pod dubem a ten nazvali dubem pláče. 9 I zjevil se Bůh Jaakobovi opět, když přišel z Padanu Aramského a požehnal mu. 10 I řekl mu Bůh: jméno tvé jest Jaakob, ale nebude již nazváno jméno tvé Jaakob, nýbrž Jisraél bude jméno tvé. I nazval jméno jeho Jisraél. 11 Bůh řekl mu [dále] Já jsem Bůh všemohoucí! Ploď se a množ se; národ a shromáždění národů bude z tebe a králové vyjdou z beder tvých; 12 a zemi, kterou jsem dal Abrahamovi a Jicchakovi, dám tobě, a potomstvu tvému po tobě dám zemi tuto. 13 I vznesl se od něho Bůh na místě, na kterém mluvil s ním. 14 Jaakob postavil pomník na místě, na kterém byl s ním mluvil, pomník z kamene, a vylil na něj oběť nálevní a polil jej olejem. 15 I nazval Jaakob jméno místa, na kterém byl s ním mluvil Bůh, Bét-Él. 16 Pak odtáhli od Bét-Élu, a byl ještě kus země [dojíti] do Efraty, tu porodila Rachel a měla těžký porod. 17 Když těžce trpěla při porodu, řekla jí porodní bába: neboj se, neboť také tentokrát máš syna. 18 Když pak odcházela duše její, neboť umírala, nazvala jméno jeho: Ben-Oní [syn bolesti mé], ale otec jeho jmenoval ho: Binjamín [syn stěstí]]. 19 I zemřela Rachel a byla pochována na cestě do Efratu, to jest Bét Lechem. 20 Jaakob postavil pomník nad hrobem jejím, to jest pomník hrobu Rachelina podnes. 21 A Jisraél odtáhl a rozbil stan svůj daleko za Migdal Éderem. 22 Když bydlel Jisraél v zemi této, šel Reůbén a ulehl k Bilhě, ženině otce svého, a Jisraél [o tom] slyšel — A bylo synů Jaakobových dvanáct: 23 Synové Léiny: prvorozený Jaakobův Reůbén, a Šimon a Lévi a Jehuda a Jisachar a Zebulun. 24 Synové Rachelini: Josef a Binjamin; 26 a synové Bilhini, služky Racheliny: Dan a Naftali; 26 a synové Zilpini, služky Léiny: Gad a Ašer. Tito jsou synové Jaakobovi, kteří se mu narodili v Padanu Aramském. 27 I přišel Jaakob k Jicchakovi, otci svému, do Mamré, do Kirjat-Arba, to jest Chebron, kde bydleli Abraham a Jicchak. 28 A bylo dnů Jicchakových sto osmdesát let. 29 I skonal Jicchak; zemřel a byl připojen k předkům svým stár a syt dny; a pochovali ho Ésav a Jaakob, synové jeho.

Kapitola XXXVI.[editovat]

1 A tito jsou rodové Ésavovi, to jest Édom. 2 Ésav vzal si ženy své z dcer Kenaanských: Adu, dceru Élona, Chetského a Oholibamu, dcery Any, vnučku Cibona Chivejského, 3 a Basemat, dceru Jišmaélovu, sestru Nebajotovu. 4 Ada porodila Ésavovi Elifaze a Basmat porodila Reůéla; 5 a Oholibama porodila Jeůše a Jalama a Koracha. Tito jsou synové Ésavovi, kteří se mu narodili v zemi Kenaanské. 6 Ésav vzal ženy své, syny a dcery své a všechny osoby domu svého a stádo své a veškeren dobytek svůj a všechen majetek svůj, který byl získal v zemi Kenaanské, a odebral se do země [jiné] pryč od Jaakoba, bratra svého; 7 neboť majetek jejich byl příliš veliký, aby mohli spolu bydleti; nemohla země pobytu jejich snésti jich pro dobytek jejich. 8 I usídlil se Ésav v pohoří Séír, to jest Edom. 9 A tito jsou rodové Ésavovi, praotce Edoma [Idumejských] v pohoří Séírském. 10 Tato jsou jména synů Ésavových: Elifaz, syn Ady, manželky Ésavovy, Reuél, syn Basmatin, manželky Ésavovy. 11 Synové Elifazovi byli: Téman, Omar, Cefó, Gatam a Kenaz. 12 A Timna byla ženina Elifazova, syna Ésavova; porodila Elifazovi Amaléka. Tito jsou synové Ady, manželky Ésavovy. 13 A tito jsou synové Reůélovi: Nachat a Zerach, Šama a Mizah; tito byli synové Basmaty, manželky Ésavovy. 14 A tito jsou synové Oholibamy, dcery Any, vnučky Cibóniny, manželky Ésavovy; porodila Ésavovi Jé-uše, Jalama a Koracha. 15 Tito jsou knížata synů Ésavových: synové Elifaza, prvorozeného Ésavova: Kníže Téman, kníže Omar, kníže Cefó, kníže Kenaz; 16 Kníže Korach, kníže Ga'tam, kníže Amalék; tito jsou knížata Elifazova v zemi Edomské, tito jsou synové Ady. 17 A tito jsou synové Reůéla, syna Ésava: kniže Nachat, kníže Zerach, kníže Šamma, kníže Mizzah; tito jsou knížata Reůélovi v zemi Edomské; tito jsou synové Basmaty, manželky Ésavovy. 18 A tito jsou synové Oholibamy, manželky Esavovy: Kníže Jeůš, kníže Jalam, kníže Korach; tito jsou knížata Oholibamy, dcery Any, manželky Ésavovy. 19 Tito jsou synové Ésavovi a tito jsou knížata jejich, t. j. Édóm. 20 Tito jsou synové Séíra, Chorího [původní] obyvatelé země: Lotan, Šobal a Cibon a Ana. 21 a Dišón a Écer a Díšan; tito jsou knížata Chorího, synové Séírovi v zemi Edomské. 22 A synové Lotanovi byli Chorí a Hémam, a sestra Lotana [byla] Timna. 23 A tito jsou synové Šóbalovi: Alvan a Manachat a Ébal; Šefó a Onam. 24 A tito jsou synové Cibonovi: Ajjah a Anah; to jest Anah, jenž nalezl horké prameny v poušti, když pásl osly Cibona, otce svého. 25 A tito jsou synové Anahovi: Dišon a Oholibama, dcera Any. 26 A tito jsou' synové Dišanovi: Chemdan a Ešban a Jitran a Cheran. 27 A tito jsou synové Écerovi: Bilhan a Zaavan a Akan. 28 Tito jsou synové Dišanovi: Ůc a Aran. 29 Tito jsou knížata Chorští: Kníže Lotan, kníže Šobal, kníže Cibon a kníže Ana, 30 kníže Dišon, kníže Écer, kníže Dišan; tito jsou knížata Chorští, dle knížectví svých v zemi Séírské. 31 A tito jsou králové, kteří panovali v zemi Édomské, dříve Jisraelských. 32 V Edomu panoval Bela, syn Beorův a jméno města jeho Dinhaba. 33 I zemřel Bela a panoval na místě jeho Jobab, syn Zerachův z Bocry. 34 I zemřel Jobab a panoval na místě jeho Chušam ze země Témanské. 35 I zemřel Chušam a panoval na místě jeho Hadad, syn Bedadův, jenž pobil Midjana na poli Moabském a jméno města jeho Avít. 36 I zemřel Hadad a panoval na místě jeho Samlah z Masréky. 37 I zemřel Samlah a panoval na místě jeho Šaůl z Rechotu nad řekou. 38 I zemřel Saůl a panoval na místě jeho Baal-Chanan, syn Achborův. 39 I zemřel Baal-Chanan, syn Achbora a panoval na místě jeho Hadar a jméno města jeho Paů a jméno manželky jeho Mehétabél, dcera Matrédy, dcery Mézahaby. 40 A tato jsou jména knížat Ésavových dle rodů jejich dle míst jejich se jmény jejich: kníže Timna, kníže Alva, kníže Jetét, 41 kníže Oholibama, kníže Éla, kníže Pinon, 42 kníže Kenaz, kníže Téman, kníže Mibcar, 43 kníže Magdíél, kníže Iram; to jsou knížata Edomští, dle sídel jejich v zemi, kterou měli v držení. To jest Ésav, praotec Edomských.