Písně otroka/VIII.

Písně otroka Svatopluk Čech
VII.	VIII.	IX.

Údaje o textu
Titulek:	VIII.
Autor:	Svatopluk Čech
Zdroj:	ČECH, Svatopluk. Písně otroka. Praha : F. Topič, 1895. s. 18–20. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Rabkyně, jež nad robátkem
      stinnou chýlíš snět,
v lianovém lůžku vratkém
houpajíc své lásky květ:
odlož kvetoucí tu snítku —
naučím tě raba dítku
      kolébavku pět.

„Zavři milá očka svoje,
      malý otroku!
Již se třpytí hvězdné roje
v temnomodrém vysoku;
tvoje máť, den celý štvaná,
oddechnout smí, utýraná,
      tobě po boku.

Co tě vinu do náručí,
      ve tvůj dětský sluch
otrocká již hudba zvučí:
pout mých drsnohlasý ruch.
Nevíš ach! co v sobě chová,
že i tobě již se ková
      železný ten kruh.

Zrodila jsem tebe s bolem
      a přec nejsi můj,
jako sup již krouží kolem
nedočkavě katan tvůj;
sotva rozum tvůj se vzbudí,
do dětské již zatkne hrudi
      dravý pazour svůj.

Přikážou ti v prachu ctíti
      strůjce našich běd,
dětský duch již bude píti
rabské povrhlosti jed,
abys pána stroj byl pouhý,
každé volné dumy, touhy
      zdusí v tobě sled.

Až pak vzrosteš v jaré síle,
      modla snivých děv,
odvlekou tě s jařmem v týle
pod pánovu korouhev,
poženou tě v pusté vřavě
prolít k jeho cti a slávě
      mladou, vřelou krev.

Potem svým proň půdu rosit
      budeš do hrobu
neb — hůř ještě! — mrzkou nosit
drábův jeho ozdobu,
budeš vlastní bratry týrat,
pomůžeš mu vaz jim svírat
      v tužší porobu.

Temné křídlo noční můry
      ochvívá tvou líc,
nad palmami s modré hůry
svítí hvězd už na tisíc;
zavři očka, moje kvítí —
k potupnému raba žití
      neprobuď se víc!“