Písně mužů/Zpěv moudrých dětí

Písně mužů
Zpěv bělochů	Zpěv moudrých dětí	Břímě bělochů

Údaje o textu
Titulek:	Zpěv moudrých dětí
Autor:	Rudyard Kipling
Původní titulek:	Song of the Wise Children
Zdroj:	KIPLING, Rudyard. Písně mužů. Zlín: Tisk, 1946. s. 11–12. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Otokar Fischer
Licence překlad:	PD old 70

Když sever se sklání v kalno své
a umírá den, sotva počal se dnít,
když v mlhách to zebe, ó pánové,
jak hořko je pod Velkým vozem žít!

Tam daleko na jih je záření —
milion rozlitých oštěpů dne;
a v každém tom kopí kus spasení
nad naším rodným domem žhne.

Létavé ryby vůkol nás,
letící ohně za kýlem —
dům našich otců nás volá zas,
pro spásu duší se vrátit chcem.

My pozbyli práv svých vrozených,
my přišli o svého dětství dar,
my zapomněli, jak svítí jih,
my zapomněli, jak voní žár.

Kdo pod helmou chodí tropickou,
kde denně slavněj se slunce skví,
ti z domu našeho otce jsou,
ti přijmou nás, ti pochopí.

Půjdem zpět dveřmi bez závor,
kudy pasáty fičí rok co rok,
kde jsou klenby, jak znal je nevinný tvor,
kde k navlhlým dlažkám bosý lne krok.

Tam, kde pod lunou omdlévá květ,
k žab mámivě nočním prozpěvům,
k banánovníka vějířům zpět,
jichž táhlý nás v mládí vždy uspával šum!

Kouzlo, jímž čaruje cesta i práh,
sejme s nás mdlobu těch severských zim,
a hudba i obzor a dusno i pach
promluví slovem zas prosluněným.

Zem nechce přísahu lákat z nás,
ni moře, naše láska, ni ctitel náš, vzduch.
Proč v dům svého otce se vracíme zas,
to jenom anglický nechápe duch!