Písně mužů/Ona však pěla…

Písně mužů
Balada o krčmě rybářské	Ona však pěla…	Tuláci

Údaje o textu
Titulek:	Ona však pěla…
Autor:	Rudyard Kipling
Původní titulek:	The First Chantey
Zdroj:	KIPLING, Rudyard. Písně mužů. Zlín: Tisk, 1946. s. 23–24. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Otokar Fischer
Licence překlad:	PD old 70

Má byla, jedině má. Snědou já shléd ji.
Němou jsem z ležení táh a za ruku ved ji.
Kmen její v patách nám byl, dřív než jsem vzal ji.
Slyše ji k jitru se smát, já miloval ji.

Zůstali průvodci mí v daleké dáli.
Rychle jsme proběhli les. V tom se to valí —
před námi vře to a řve v proudění tupém.
V hrůze jsme čekali smrt, lupič i s lupem.

Dřív než jsem vypustil zbraň, kterou jsem mával,
skočila na úzký kmen, v řece jenž plaval.
Srstnatý kasajíc šat, jenž nahotu kryl jí,
volala k bohu vichrů, by zachráncem byl jí.

Strom, jak by vydrou se stal — Bohu buď sláva —
od břehu do středu vod strhnout se dává.
Řinčíc a svištíc v klín vln, sekyra sjela.
Úžas byl ve mně i děs — — Ona však pěla!

Za námi zánik a zem. Vůkol se koupal
v azuru třpytivý mír, k nebi jak stoupal.
Nebylo šeptu ni slov, stenu ni stínů.
Náhle se rozlila zář po vodním klínu.

Docela v blízkosti nám nebe se vzňalo.
Slunce jak olbřímí rek z propasti vzplálo.
Před naším okem, kam žár plamen svůj metá,
řítí se ohnivý vůz do brány světa.

Žili jsme — přežili, div! — hořící závrať.
Stromu však nakázal Bůh: „Zvolna se navrať!“
Kázal mu v opačný směr k břehu nás hnáti,
zpět v našich nepřátel moc. A byli jsme svatí!

Muži, jež rozlítil hon, lísat se jali,
pokorně hrbili hřbet, chvěli se, káli.
K nohám se vrhaly nám děti a matky — —
Prorok a kněžka my šli z rozbřesku zpátky!