Písně krátké lidu obecného českého

Údaje o textu
Titulek:	Písně krátké v větším počtu starodávné lidu obecného českého, kteréž při muzice neb hudbě dávaly se hráti…
Autor:	Jan Jeník z Bratřic
Zdroj:	Písně krátké Lidu českého obecného, jež sebral Jan Jeník z Bratřic / z rukopisů vybral a vydal Dr. Miloslav Novotný
Vydáno:	Praha : typ. Průmyslová tiskárna, 1929
Licence:	PD old 70
Původní text je psán švabachem a archaickým jazykem s některými pravopisnými a gramatickými zvláštnostmi (např. „třj a osumdesateletý Starec neb Dédek“). Ve Wikizdrojích jsou texty z této knihy všude, kde to nenarušuje vyznění básně, převedeny do moderního pravopisu. Ukázka původního zdroje je přiložena k básním č. 19 až 24.

Písně krátké
v větším počtu starodávné
LIDU OBECNÉHO ČESKÉHO,
kteréž
při muzice neb hudbě dávaly se hráti, při čemž
od tanečníkův vesele se zpívalo a notně tančilo neb rejdovalo.
Ačkoliv
mnohé z těch písní nemálo pohoršlivé
jsou, však předce jakási ostrovtipnost a
leckdes předivné a směšné nápady jim se odepříti
nemohou. Z kteréhožto ohledu, chtělo se,
aby se též taky zde, bez nejmenší proměny, vepsaly.
Sepsal
Jan Nep. Jeník Rytíř z Bratřic,
c. k. hýtman neb setník, tři a osmdesátiletý
stařec neb dědek, jenž tento přítomný rukopis
bez brejlí zde píše a jehožto hlava ještě
šedivá není, neb onou dosavade kadeřavé vlasy,
ještě dosti zhusta, krejou.
Ale
V hubě nemá jen zub jeden,
Ten se hejbá — poleze ven. — —
V Práze
leta 1838.

Z předu se říci musí, že každá ta krátká píseň, pro sebe, jinou melodii nebo arii má; kteréž všechny v měkkém tónu sazeny, velmi libě k sluchu a též k srdci dorážejí. Já tyto melodie všechny zpívat umím, alito jest mi, že muzikální neb hudební umělost neznám, sice by se byly zde též s tak nazvanými notami napsaly.

Obsah

1 (Kdyby mě to Pán Bůh dal)
2 (Terynko bloudíš)
3 (Vzal jsem si babičku stařičkou)
4 (Žádnej neví, co já zkusit musím)
5 (Kdybych já věděla, co dělá Matěj)
6 (Když jsem já šel po jarmarce)
7 (Hned jak jsem ráno vstal)
8 (Mohla jsem se dávno vdát)
9 (Kdyby se kněží ženit směli)
10 (Chlapče můj)
11 (Třebas já byl panímámo cikán)
12 (Tatíčku nebeskej)
13 (Naše dívka Anka samý sádlo)
14 (Šla děvečka do krámu pro libru masa)
15 (Já jsem se tě neprosil)
16 (Já mám mou milou, rozmilou)
17 (Šel sedlák s sedlačkou na posvícení)
18 (Mladost, radost)
19 (Prodala pole — prodala louky)
20 (Zahrejte mi muzikáři)
21 (Má panenko starodávná)
22 (Než bych dala radvanovským chlapcům)
23 (Málo pšenic, málo žit)
24 (Vem si mne, můj milej)
25 (Kdybych byla věděla)
26 (Pochválen buď Ježíš Kristus)
27 (Stará bába jede)
28 (Třebas já pole, louky neměl)
29 (Zle matičko, zle)
30 (Šel tudy, měl dudy)
31 (Však já mou Andulku znám)
32 (Ty černý oči)
33 (Vyletěla holubička ze skály)
34 (Já mám ženu kvočnu)
35 (To jsou koně, vraný koně)
36 (Není na nebi tolik hvězdiček)
37 (Má Andulko, má zlatá / Šel Jozífek na houby / Když jsem byla maličká)
38 (Já tu nebudu)
39 (Ančičko, skovej se)
40 (Já nechci kováře)
41 (Hop holka! / Stál jsem tam na pavlači)
42 (Vždycky jest mi má mamička)
43 (Každá matka ráda)
44 (Proto jsem si kanafasku koupila)
45 (Není tu není, co by mne těšilo)
46 (Čáp chodí po poli)
47 (Kde máš, Ančičko, viničku)
48 (Kačenko, hubičko!)
49 (Šel sedlák s sedlačkou z Dlouhé Vsi)
50 (Já těch volů nepoženu)
51 (Vzkázala mi včera moje milá)
52 (Jdi má milá!)
53 (To mne to sužuje)
54 (Hejbej se Fértoušku modroučký)
55 (K Radvanovu cesta zelená se)
56 (Když jsi mne nechtěla, vem si rasa)
57 (Což se mi, má milá, hezká zdáš)
58 (Co to máš, Andulko)
59 (Hop, holka, svlíkni kabát)
60 (Dala se má milá do nemoci)
61 (Má milá rozmilá Testko)
62 (Měla jsem milého hulána)
63 (Já mám žežuličku)
64 (Nechoď za mnou)
65 (Která je panenka boubelatá)
66 (Radvanovský zámek mezi horama)
67 (Nechce mne panenka žádná)
68 (Jakou máš? Makovou.)
69 (Alou! Za vodou!)
70 (Hej! Ricau!)
71 (Dejme my si, má Terynko, rejdovačku zahrát)
72 (Pojď)
73 (Kačenko moje)
74 (Děti, proste tatíka)
75 (Nespi, holka)
76 (Copak mne má milá neznáš)
77 (Ach, ach, ach, spálila jsem hrách)
78 (Už je to uděláno)
79 (Dokad trvá trnka)
80 (Nebo mne zabijou)
81 (Panenko z Tejna)
82 (Panímámo jede k nám)
83 (Za tou naší stodoličkou)
84 (Naše kočička mrňavá)
85 (Naše Anka tuze spavá)
86 (Tatíčku starý náš)
87 (Ptala se Zuzana Kuby)
88 (Když jsem šel okolo vrat)
89 (Já jsem ti pravila, nech toho)
90 (Není na světě bylina)
91 (Šla má milá z krčmy)
92 (Naše Durka jako trdlo)
93 (Hejbalíček přes špalíček)
94 (Což je ta láska zlá)
95 (Šel bych k mé panence)
96 (Byla zima, vítr foukal)
97 (O posvícení sedlák je pánem)
98 (Jakživ jsem neviděl)
99 (Za tou)
100 (Šafářova dcera)
101 (Já jsem rád)
102 (Strakatá slepice, bílý kohout)
103 (Černé oči jděte spát)
104 (Plzeňský kováři)
105 (Utíkej, Káčo, utíkej)
106 (Pase ovčačka v zeleném háječku)
107 (Když jsem já šel po ulici)
108 (Nic nedbám, jen když mám)
109 (Mého pána hodná chasa)
110 (Sral, sral, sral)
111 (V Oustrojově poorali)
112 (Což ten náš pan farář pěkně káže)
113 (Nejsi, nejsi, jak jsi se stavěla)
114 (O můj zlatý kominíčku)
115 (Třebas měla má panenka sto volů)
116 (Kde je mládek, tam je stárek)
117 (Vy jste pane páter)
118 (Pepičku, Pepíčku! Copak dělá Káča?)
119 (Zaplať ti Bůh)
120 (Pojď sem ke mně, neboj se mne)
121 (Zahrejte mně mou)
122 (Ještě dnes bude ze mne kněz)
123 (Šel řezník s řezníkem na jarmark spolu)
124 (Ty jsi pěknej Kuliferda)
125 (Nastokrát děkuju mej milej matičce)
126 (Jak živ jsem, neviděl jsem)
127 (Já mám chaloupku na vršku)
128 (Nešťastný Brandenburku)
129 (Třebas já byl otrhánek)
130 (Pane Johanes! O půl zlatého)
131 (Ach můj milý Bože!)

Takové krátké písníčky, jež se při hudbě v tanci zpívávaly, jest jich ještě veliký počet, a mnohem ještě víceji přišlyť jsou k zapomenutí. Neboť byliť jsou naši předkové veselé mysle a znamenití milovníci hudby a zpěvu tak, že sobě při každé schůzce neb shromáždění rozdílné, neb všeliké písně zpívávali.

Při vší práci svý, ba i za rádlem neb pluhem byloť jest ze všech stran slyšeti voráče zpívati, kterýchžto zpěvy v oudolích jemně se rozlíhaly.

Též také, zvlášť zimního času, když dlouhé večery jsou, scházívala se děvčata [se] svými přeslicemi v jakési chaloupce souseda svého, kdežto pak při jejich přadle pokaždý vesele se zpívalo, a po dlouho trvalém zpěvu buďto si předkládali hadačky k odpovědi aneb se povídaly historie a příběhy, kteréž se jim předivné, směšné [zdály] a v nich něco ostrovtipného býti se uznávalo.

Zdeť se též některé z těch písní vepíšou, ačkoliv snad mnohá z nich v některých vesnicích v zemi české až do této doby se zachovala a povědoma jest.

Při všech svých schůzkách a shledání sousedském, zvláště zimního času, za dlouhých večerů, jakož se již hned z předu řeklo, obyčejně se při přadle u přeslice vesele zpívalo. A když se někdy ten jejich zpěv něco časněji skončil, tu se teď předkládaly jakési hadačky k uhodnutí.

Z kterýchžto některé z nich, opravdu, za vtipné, a nemálo čiperné pokládati se mohou. Kolik jsem já sobě takových z mého mladého věku, ještě v své paměti podržel, ty já též, v následku, oznámím:

Hadačky