Píseň vzdoruje noci/Svatební píseň

Píseň vzdoruje noci Hanuš Fantl
K máji	Svatební píseň	Cestou

Údaje o textu
Titulek:	Svatební píseň
Autor:	Hanuš Fantl
Zdroj:	FANTL, Hanuš. Píseň vzdoruje noci. Praha : Mladá fronta, 1955. s. 14–15.
Licence:	PD old 70

Půjdeme spolu po své krásné cestě,
po loukách zelených a tvrdém kamení,
slunce se bude smát a budou padat deště
a zpívat skřivánci a zvonit dětský smích.

Půjdeme za žáru i za studených nocí.
Rány se rozdávají, strže přeskočí
a v naší světnici za dlouhých zimních nocí
budu se před spánkem ti dívat do očí.

Snad přijdou černé dny, zoufalé, plné stesku,
a bude někdy těžko na prsou,
my půjdem kupředu i v noci rudých blesků,
po kusech budem rvát tu krásnou cestu svou.

Nádherní blíženci, my budem si krýt záda
a s meči tasenými půjdem kupředu.
Ne, nebudeme sami — budoucnost to žádá
pro štěstí modrých dní a jitřních východu.

Pro rudou lásku svou a symetrii tratí,
které svět objímají pouty bratrství,
pro radost horkých dní, které se nenavrátí
a které vyžijeme, tak jak chceme my.

Až zpevní naše sny, to budeme mít syny,
junáky, statné, s širokými rameny,
kteří nás předběhnou cestami zářivými
hrdinů budoucích a nekonečných dní.

Ti za nás budou žít, až vlas nám zbělí jíní,
až shrbí se nám kříž a budem znaveni.
Budem se milovat vždycky, tak jako nyní,
eh, nejsme přece první ani poslední.

IV. 38