Píseň radosti

Údaje o textu
Titulek:	Píseň radosti
Autor:	Jiří Orten
Zdroj:	ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 356–359. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

Máš tajemství a do záhybů
svých vlasů skrylas hádanky
radosti má Já vím že skrytě
učíš mě písni která vypoví tě
jako bych spatřil štíhlou rybu
na dně hluboké studánky

Ale já chodím v noci zřídka
tam kde se dějí zázraky
kde děti jako světlé tečky
dovedou bdíti za ovečky
a za slunce a za medvídka
a za lásku a za ptáky

kde hospody jsou otevřeny
a vedou nohy bloudících
do světla to jest do jistoty
kde nože mají ulámané hroty
kde říkáme sladkými jmény
hospodám srdcí svých

Ale já zapomněl jsem cestu
jež vede k ložím děvčátek
tu cestu tance při šalmajích
na které pyšní pištci hrají
pro sudy vína pro nevěstu
pro koláče a pro svátek

zapomněl jsem jak chutná dálka
jak voda v níž se koupeme
po prsou k jiné vodě stéká
takže jsme most jímž kráčí řeka
Nechal jsem duši na obálkách
kam psal jsem jméno milé mé

Ach dopisy které jsme psali
čísti vás znova po letech
a zeptat se jak se vám dýchá
v zásuvkách plných zlého ticha
kde jsou ty co jste milovaly
a kterak nyní žijete

Už dlouho stará něha dřímá
a ta která ji přežila
potají také dohořívá
ach co mi zbývá co mi zbývá?
Ztratil jsem úsměv radosti má
po kterém jsi mě vodila

a chodím v noci jenom zřídka
tam kde se dějí zázraky
kde děti jako světlé tečky
dovedou bdíti za ovečky
a za slunce a za medvídka
a za lásku a za ptáky

II.

Ó čase procházek a poutí
ó čase paní náhody
dovol mi v tomto jitru říci
ty čase smutku nepřející
že chci na tebe vzpomenouti
jako blesk na hromosvody

Tak jako blesk tak nevědomý
jsem býval čase procházek
nevěděl jsem že náhle sjedu
po strmé tyči tam kde mluvit nedovedu
kde stojí němě vratké domy
nad proudy skrytých řek

kde tvář se potom nepodobá
té dřívější té šťastné dřív
kde jako bleskem rozpůlené stromy
stojí dva chlapci nevědomí
jeden je dítě ale oba
nevědí který z nich je živ

zda ten co oplakává štěstí
zda ten co neví o slzách
ptají se větru ptají slovy
vypůjčenými z bájesloví
z veselých písní pro nevěsty
a pro princezny v pohádkách

Jsou ještě draci nad loukami
je ještě sníh jenž netaje
jsou ještě rybníky v nichž loví
ohnuté pruty rybářovy
jsou ještě pernikářské krámy
je ještě cesta do ráje?

Kam padá padající listí
kam padá hudba kterou slyším hrát
kam padá dívka jež je nahá
kam padá ruka která nedosahá
kam padá báseň již chci čísti
kam padá listopad?

Ó čase radosti a spánku
prohledal jsem už každý kout
kde bys snad mohl býti schován
a nemám slova nemám slova
ó ty který jsi na kahánku
abych si mohl vzpomenout

vždyť ztratil jsem i onu cestu
jež vede k ložím děvčátek
tu cestu tance při šalmajích
na které pyšní pištci hrají
pro sudy vína pro nevěstu
pro koláče a pro svátek

12. VIII. 1939.