Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni/Česání ovoce

Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni
Požívání čerstvého ovoce	Česání ovoce	Ukládání ovoce

Údaje o textu
Titulek:	Česání ovoce
Autor:	Hana Dumková
Zdroj:	Dumková, Hanna, Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni Národní knihovna České republiky
Vydáno:	V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 255-258
Licence:	PD old 70

Dle druhů stromoví, podnebí a pohody časové nechť se řídí i česání ovoce, ale nechť práce tato vykonává se vždy v pravý čas, v příznivé době uzrání, neb jen tehdy bude ovoce chutné a k delšímu udržení spůsobilé, jest-li dle svého druhu dozrálé ze stromu se češe, aneb k dozrání ukládati nechává.

Při ovoci jádrovém poznáváme dozralost na stromě tím, když slupka jeho stává se světlejší, buď žlutavá aneb červená a jádra-li hnědnou, maso či dužina sladká bývá, ovoce se snadno češe a ťopka jeho lehce se ulamuje.

Nevyzrálé ovoce nemá se česati, poněvadž je nechutné a i dlouho držeti je nelze. Ovoce některé hodí se hned po sčesání k snědku a uloženo byvší jen s tíží vyďrží krátký čas aneb máme ovoce takové, které přezrálé byvší, stává se moučným, nechutným, za to ale tím spíše udržeti je možno, když před úplným uzráním se očesává a v přiměřené místnosti odležeti nechává, až by dozrálo a chutným se stalo.

Prvý druh ovoce nazýváme ranným, druhý pak pozdním neb podzimním.

Zimním jmenuje se ovoce to, které delšího času po svém sčesání k úplnému dozrání potřebuje, ale za to co nejdéle do jara chutným a šťavnatým potrvává.

Ovoce peckovité je tehdy již na stromě zralé, měkne-li dužina jeho a slupina pěkné — druhu tomu vhodné barvy dostává; ovoce skořepinovité je tehdy na stromě zralé, když slupka jeho puká a se odchyluje.

Má-li ovoce ostati chutným, nesmí se příliš ranně česati, dokud všeliké šťávy jeho co možná nejvíce v cukr se nepřeměnily, poněvadž i nevyzrálé ovoce po sčesání scvrkává, nedobře se udržuje, rychle hnije a využitkování jeho velmi jen skromné je.

Česání ovoce musí se díti opatrně, by žádné úrodné výhonky olámány a tím samým i koruna stromků zmrzačena nebyla, čímž v budoucích letech velké újmy na výnosnosti ovoce trpíme. Ovoce nechť se češe, když dopoledne bylo po rose oschlo, jen oschlé ovoce, za počasí suchého — nejlépe se drží a ne tak snadno hnilobě podléhá. To platí o ovoci, které po delší čas držeti se má, jinak ale musí ovoce stolové, které svěží a krásnou barvu udržeti má — za rosy ranní, ale nikdy za vedra slunečního česáno býti.

Ovoce češe se v té neb oné krajině rozličně, buď rozmanitými přístroji, aneb jen rukou; klátění a otloukání stromů je v mnohém ohledu nejen ovoci, ale i stromům škodlivé a zhoubné, poněvadž potlučené ovoce dlouho udržeti nelze, a byť práce tato sebe opatrněji se vykonávala, vždy mnohé výhonky se omlátí a otlukou, čímž pro budoucí léta na výnosnosti ovocnické skráceni býváme a škodu trpíme.

Ovoce může se střásati jen tehdy, když z něho víno, mošt, ocet, povidla atd. hned po sčesání upravovati se mají a když strom na louce aneb na pastvině travou zarostlé se nalézá, tu a tam rozprostírají slámu kolem stromu, by ovoce spadávající se nepotlouklo.

Poněvadž nikdy ovoce na stromě stejně nedozrává, na straně výslunné dříve, na straně stinné později, tak je potřeba, by trhání ovoce dle vyzrávání jeho se provádělo, a proto, mnohem výhodnější všech jiných je spůsob česání rukou aneb pomocí tak zvaného skřipce s košem; nejlepší a nejjistější spůsob, by se zachovalé ovoce udrželo — je bez odporu trhání rukou. K trhání tomuto potřeba míti vhodných žebříků a košů, které se uvnitř hrubým režným plátnem vyšívají, by tím spíše před všelikou pohromou ovoce se zachránilo; ku koši přidává se hák neb ucho, by se tím pohodlněji na žebřík upevňovati a držeti mohl.

Žebřík musí se prozřetelně v korunu stromu vložiti, ale tak, by nikde větve poškozeny a porušeny nebyly, ten který ovoce česá — přitahuje sobě z žebříku pomocí samorostlého háku, opatřeného delším držadlem, vzdálenější větve.

Ovoce češe se od zdola, při čemž se s žebříkem v rozličných postaveních kolem stromu obchází až do vršku koruny.

Aby ovoce se nepohmoždilo, dává se mezi každou vrstvu ovoce lupení, čímž všelikému utlučení a pomačkání se předejde.

Při sčesávání musí se dbáti o to, by každý druh nejen pro sebe sčesán byl, ale by i při každém druhu pěknější, bez pohromy sčesané ovoce od pokaženého aneb natlučeného vybráno a uloženo bylo.

Poškozené ovoce nechť rychle na všeliký možný spůsob se využitkuje, zdravé a pěkné ovoce — nechť se z počátku v suché místnosti na malých hromádkách ukládá, aby se vypotilo a vypařilo, a teprve když poznovu oschlo do vlastních k přezimování určených místností se ukládalo.