Ottův slovník naučný/Zvonovina

Ottův slovník naučný
Zvonovice	Zvonovina	Zvonovnice

Údaje o textu
Titulek:	Zvonovina
Autor:	Emanuel Leminger
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 729. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Zvon, Zvonařství
Heslo ve Wikipedii: Zvonovina

Zvonovina. Nejvhodnější zvonovou hmotou byla shledána slitina 78 dílů čisté mědi a 22 dílů angl. cínu (jako v čínském gonggongu); přísada kovu jiného (zinku, olova, železa) zdá se býti škodlivou. Planou smyšlenkou jest tvrzení, že by stříbrem bylo možno dodati z-ně zvuku lahodnějšího; avšak v století XVI. zvonaři italští ke z-ně přidávali antimonu, aby prý hlas zvonu zmohutněl. K dělovině pro ulití zvonu určené nutno připojiti dostatek cínu, neboť dělovina — obsahujíc 90% mědi — jest příliš měkká. Množství z-ny určuje se příbližně podle pravidla zkušeností ustáleného, že váhy dvou zvonů »podobných« mají se k sobě, jako trojmoci jich průměrů základních p:P=d³:D³; takto lze pro kterýkoliv tón základní vypočísti množství z-ny, byl-li dříve vyšetřen průměr základní, neboť $P=\left({\frac {D}{d}}\right)^{3}\cdot p$. — V novější době lijí se zvony též z oceli; zvony takové hodí se pro láci svou do osad chudých. E Lgr.