Ottův slovník naučný/Zvonovina

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Zvonovina
Autor: Emanuel Leminger
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 729. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Zvon
Zvonařství
Heslo ve Wikipedii: Zvonovina

Zvonovina Nejvhodnější zvonovou hmotou byla shledána slitina 78 dílů čisté mědi a 22 dílů angl. cínu (jako v čínském gonggongu); přísada kovu jiného (zinku, olova, železa) zdá se býti škodlivou. Planou smyšlenkou jest tvrzení, že by stříbrem bylo možno dodati z-ně zvuku lahodnějšího; avšak v století XVI. zvonaři italští ke z-ně přidávali antimonu, aby prý hlas zvonu zmohutněl. K dělovině pro ulití zvonu určené nutno připojiti dostatek cínu, neboť dělovina — obsahujíc 90% mědi — jest příliš měkká. Množství z-ny určuje se příbližně podle pravidla zkušeností ustáleného, že váhy dvou zvonů »podobných« mají se k sobě, jako trojmoci jich průměrů základních p:P=d3:D3; takto lze pro kterýkoliv tón základní vypočísti množství z-ny, byl-li dříve vyšetřen průměr základní, neboť .— V novější době lijí se zvony též z oceli; zvony takové hodí se pro láci svou do osad chudých. E Lgr.