Ottův slovník naučný/Zalužanský

Ottův slovník naučný
Załuski	Zalužanský	Zalužany

Údaje o textu
Titulek:	Zalužanský
Autor:	August Sedláček, Ladislav František Čelakovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 413–414. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Adam Zalužanský ze Zalužan

Zalužanský ze Zalužan, příjmení rodiny napřed erbovní, pak rytířské, jejíž erb byl štít modrý a v něm polovice jelena přirozené barvy a s rohy o desíti parozích, jako klénot hlava jelení. Erbem tímto byl nadán předek jejich od krále Vladislava II., avšak vyskytuje se již před tím vladycký rod téhož hesla, ale bezpochyby jiného rodu a erbu. Z toho pocházeli Jan (1449) a Albrecht (1460), kteří byli purkrabími na Kostelci n. L., snad i Jakub, který byl r. 1532 úředníkem na Beršteině a pak na Kuřívodách, a Vít (1542). Jedna větev některé z obou rodin seděla na dvoře ve Vísce, zejména r. 1558 Jiřík, jenž měl r. 1560 při pro nebezpečné zranění, které způsobil se synem svým Radslavem, Vilém, který prodal r. 1574 dvůr ve Vísce, a Václav, který prodal r. 1580 jiný dvůr tamže. Z dotčené rodiny erbovní žil ok. r. 1540 Blažej. Syn jeho Matěj byl v l. 1558—73 úředníkem na Zvířeticích a držel také dvůr poplatný ve vsi Ptýrově. Zdá se, že bydlil před r. 1558 v Hradišti Mnichově, nebo proslulý jeho syn Adam se tu narodil. Synem tohoto rodina ta asi vymřela. Sčk.

Z. ze Z. Adam, proslulý svého času lékař i botanik (* asi mezi lety 1555 až 1560 v Mnichově Hradišti z otce Matiáše úředníka tamtéž a držitele blízkého dvoru Ptejrova, ze které příčiny podpisoval se častěji na spisech svých Adam Hradištský Matiášův anebo Adamus Mathiades Hradištenus — † 8. pros. 1613 v Praze). Vychování ve víře (podobojí) i prvních základů v umění literním dostalo se mu v domě otcovském, hlubších znalostí vědeckých pak na pražské akademii Karlově. Zde stal se r. 1581 bakalářem i věnoval se odtud studiím klassickým a přírodním. Do té doby spadá jeho lat. báseň (psaná r. 1583) De peste bohemica. Povýšen byv r. 1584 na mistra, stal se správcem školy u sv. Jindřicha (r. 1585) i působil v téže hodnosti též na proslulé škole královéhradecké (v l. 1585—86). Chtěje důkladněji vzdělati se v lékařství i ve vědách přírodních, odebral se do ciziny, navštěvoval tamní akademii a dosáhnuv tu doktorátu, vrátil se r. 1587 do Prahy, kdež přijat byl do kolleje Karlovy. Proboštem kolleje té stal se r. 1589, později jmenován professorem literatury řecké, r. 1591 pak zvolen děkanem fakulty filosofické a r. 1593 rektorem university pražské. Činnost Z-kého již tehdy byla rozsáhlá i týkala se rozmanitých oborů, hlavně botaniky a medicíny; mimo to Z. obíral se též studiem mathematiky i astronomie, studiemi klassiků řeckých i římských a skládáním básní v jazycích těch. Pro nevšední své vědomosti Z. požíval veliké vážnosti u svých sourodáků i za hranicemi, zvláště císař Rudolf II. osvědčoval mu svou přízeň a mezi jiným potvrdil a obnovil Z-kému r. 1593 jeho starožitný praedikát šlechtický. Také knížata Lüneburský a Brunšvický, Vilém z Rožmberků a jiní osvícení čeští i němečtí šlechticové dařili jej svou přízní a mocnou záštitou, zvláště pak poslední z nich zřídil k návrhu jeho rozsáhlé zahrady botanické se skleníky při svém letohrádku »Kratochvíli«. R. 1594 Z. se oženil s Lidmilou, dcerou nebo blízkou příbuznou Jana Fontia Kouřimského, kdysi professora hebrejštiny na akademii pražské, čímž prohřešil se proti zákonům akademie Karlovy, zapovídajícím ženiti se professorům, i byl usnesením senátu akademie své professury i hodnosti rektorské zbaven. Pozbyv takto spolu i příjmů svých, stal se na slovo vzatým lékařem praktickým na Starém městě, maje příležitost osvědčiti svou zdatnost zvláště r. 1599 v době vypuknuvšího moru. Při tom Z. nezapomínal ani na akademii Karlovu snaže se stále, aby z pokleslého stavu svého (bylať od vlády redukována na pouhou fakultu filosofickou) k bývalé své výši se povznesla. Spojil se s několika osvícenci a doktory lékařství Adamem Hubrem z Ryzmpachu, Mat. Borboniem, Theodorem Sixtem z Ottersdorfu a se slavným prokurátorem Jách. z Těchnic, a když pak majestátem vydaným r. 1609 učení Karlovo odevzdáno bylo stavům podobojí pod vlastní správu jejich, podal téhož roku (20. srp.) stavům těmto návrh na rozšíření vysokého učení. Z kommisse stavy zvolené, v níž sám zasedal a horlivě své mínění reorganisační uplatňoval, jakož i ze samého středu kollegiátů vyšly pak návrhy, které byly od defensorů akademie zkoušeny a (t. r.) na sněmě v 6 článcích stavy schváleny. Provedení reforem protáhlo se však vpádem lidu Pasovského do Čech a nastalými tím zmatky až do r. 1611, ve kterémž roce akademie o dvě fakulty, právnickou a lékařskou, aspoň podle jména byla rozšířena. Fakulta lékařská však smrtí Adama Hubra již r. 1613 vzala za své a v témž roce zemřel též, morem byv stížen, Z., jehož mrtvola pochována byla v kapli betlemské. Z botanických spisů Z-kého uvésti dlužno: Methodi herbariae libri tres (Praha, 1592, u Jiřího Dačického). V prvním díle tohoto spisu (de etiologia) pojednává v 33 kap. o fysiologii rostlin, v druhém (de historia) probírá v kap. 21 přirozenou soustavu jejich a v třetím (de exercitio herbariae) promlouvá o stavbě a výkonech rostlin, vysloviv zde určitěji, než Plinius theorii, že rostliny mají pohlaví a to buď oddělené anebo smíšené. Toto tušení správných poměrův u rostlin nebylo však nijak doloženo, neboť Z. nikde nerozlišuje ve květech ústroje samčí a samičí, jak to teprve r. 1682 učinil Angličan Nehemias Grew. Nesluší tudíž Z-kého zváti objevitelem pohlavnosti rostlin, jak se dříve v naší literatuře mylně činilo. R. 1604 vyšlo ve Frankfurtě druhé vydání téhož díla. Kdežto první vydání připsáno bylo p. Vilému z Rožmberka, druhé věnováno bylo Janu Barvitiovi, radnímu frankfurtskému. Ze spisů lékařství se týkajících neb s ním úzce souvislých pamětihodny jsou spisy: Řád apatekářský r. 1592 (bylť Z. svého času též zvolen od rady Starého města Pražského za dohližitele nad lékárnami staroměstskými), pak výtah z toho spisu: Cena neb vyměření všech lékařství (tištěno v 5 vydáních r. 1596, 1604, 1659, 1699 a 1737, a to v jazycích českém, německém a francouzském). Důležité však především jest dílo lékařské věnované císaři Rudolfu II.: Animadversionum medicarum in Galenum et Vicenam libri VII, v němž horlí proti zastaralým předsudkům v lékařství a pro návrat k přirozenému způsobu léčení. Reorganisace učení Karlova týkají se spisy: Oratio pro anatomia et restauratione totius studii medici in inclyto Regno Boh. (1600); De consensu ordinum Regni Boh. integra coena sacra utentium et quid inter se differunt (1609); De pace et concordia ac de restauranda academia (1609). Studium astronomie vedlo Z-kého též k vydávání kalendáře (Minucí česká s pranostykou). Universální vzdělání Z-kého, jeho šlechetnost, podnikavost a obětavost, šlo-li o věci osvětové a pokrokové, jeho pravé činorodé vlastenectví vyneslo Z-kému svého času v Pamětech akademie pražské tento zápis: Fuit talis philosophus, qualem sua aetas et nostra natio alterum non tulit. (Byl filosofem, jemuž nebylo v době jeho i v národě našem rovna.) lč.