Ottův slovník naučný/Załuski

Ottův slovník naučný
Zálud	Załuski	Zalužanský

Údaje o textu
Titulek:	Załuski
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 412–413. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Załuski, jméno proslulého šlechtického rodu polského, odvozujícího původ svůj od Wawrzynce Z-kého († kol. 1650), jenž od r. 1644 byl kasztelánem gostyńským. Nejznámější z rodu toho jsou:

1) Z. Andrzej Chryzostom, biskup warmińský, vnuk předešl. (* kol 1650 — † 1711), nabyl velmi pečlivého vychování a již jako 18letý jinoch účastnil se veřejného života. Jako kanovník krakovský za bezvládí po Michalovi účastnil se poselství do Španělska a Portugalska za účelem sbírek na válku proti Turkům. Navrátiv se, stal se kancléřem královny Kazimíry (1677), od r. 1678 byl velikým korunním sekretářem a od r. 1679 biskupem kijevským. Pro neshody s královnou odešel ode dvora a vstoupil do služeb ovdovělé kněžny Radziwiłłové, vlastní sestry Jana III. Po smrti tohoto byl straníkem francouzským, později saským, a za to stal se knížetem biskupem warmińským a kancléřem. Ale později nepohodl se s Augustem a byl vězněn v Drážďanech, r. 1706 poslán pak jako politický vězeň do Ancony a teprve po míru Altranstädtském nabyl svobody a vrátil se do vlasti. Byl muž osvícený, ale stíhá ho výtka nepotismu. Z četných jeho prací nejdůležitější jsou Epistolae historico-familiares (1709—11, 3 d.) a doplněk Epistolarum tomus quartus (1761), nevyčerpatelný to zdroj všemožných vědomostí pro badatele o tehdejší době.

2) Z. Andrzej Stanisław, synovec před. (* 1695 — † 1758), v mládí trávil za hranicemi a navrátiv se do vlasti vstoupil do stavu duchovního. R. 1723 stal se biskupem płockým, načež založil seminář a sirotčinec pod správou milosrdných sester. R. 1735 stal se kancléřem a biskupem łuckým, r. 1739 biskupem chełmenským a konečně krakovským. Byl pastýřem vzorným, svolával synody a jejich usnesení vydával tiskem. S nemalým nákladem znovu zbudoval chrám sv. Stanislava v Římě, tak že pokládán bývá za druhého jeho zakladatele. Podporoval též vědy a učence a bratru svému pomohl založiti proslulou knihovnu.

3) Z. Józef Andrzej, bratr před., biskup kijevský (* 1702 — † 1774 ve Varšavě), od útlého mládí byl přítelem věd, cestoval za hranicemi a již jako mladý muž zastával vynikající hodnosti církevní. Byl kancléřem králevice Bedřicha, později Augusta III. a r. 1728 stal se referendářem korunním. Jsa horlivý sběratel knih a starých rukopisů, nabádal i jiné k činnosti sběratelské a rozhodl se vydati s Konarským důležité dílo Volumina legum. V bezvládí po Augustu II. vydal Specimen historiae criticae, v němž potíral bájky o Zebrzydowském a první jal se pohlížeti na pol. dějiny kriticky. Byl horlivý stoupenec Leszczyńského a po jeho volbě účastnil se poselství do Říma, načež stal se biskupem chełmenským. Po pádu králově vystěhoval se s ním do Lotrinska a byl kancléřem královny. Od Ludvíka XV. dostalo se mu opatství Fontaneti v Burgundsku. Nedosáhnuv hodností vyšších za hranicemi, vrátil se do vlasti, kde r. 1759 stal se biskupem kijevským. Jako muž osvícený byl pastýřem vzorným, štědrým podporovatelem literatury, kterou sám se zabýval, jsa ve stycích s mnohými učenci a literár. společnostmi. S neobyčejnou pílí a s velikými obětmi hmotnými shromáždil proslulou svou knihovnu a stal se prvním pol. bibliografem. Knihovna jeho vznikla v l. 1746—48 a Z. ihned učinil ji přístupnou badatelům, ustanoviv bibliotekářem Janowského. Mluvil plynně několika jazyky a vynikal náboženskou snášelivostí. R. 1767 byl uvězněn s dvěma Rzewuskými a Sołtykem a odvezen do Kalugy, kde pracoval o katalogu knih pol., obsahujícím 10 dílův a líčícím bohatství literatury pol. Čásť díla toho vydal J. Muczkowski s názvem Bibljoteka historyków, polityków i prawników (Krakov, 1832). R. 1773 Z. vrátil se z vyhnanství a usadil se ve Varšavě, snaže se zabezpečiti svou knihovnu, kterou určil svému národu. Knihovna tato, obsahující 230.000 svazků, z rozkazu Kateřiny II. převezena byla do Petrohradu a sloučena s veřejnou knihovnou. Veršované práce Z-kého nemají významu, podobně jako jeho mysteria a tragédie.

4) Z. Teofil,^{[red 1]} gen. pol. († 1866), napsal vzpomínky z doby Napoleonovy Wzpomnienia o pułku lekkokonnym polskim gwardji Napoleona I. (1862), dále Wspomnienia w skróceniu z r. 1831 (1860); La Pologne et les Polonais défendus contre les erreurs et les injustices des écrivains français: MM. Thiers, Ségur, Lamartine (2. vyd. 1856) a j.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Omyl, ve skutečnosti se jedná o Józefa Bonawenturu Załuskiho, syna Teofila Załuskiho.