| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Zakynthos |
| Autor: |
Jiří Viktor Daneš, neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 403. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Zakynthos |
Zakynthos (ital. Zante): 1) Z. jeden z Iónských ostrovů, nejjižnější ze střední skupiny, leží proti severozápad. výběžku Peloponnésu, od něhož dělí jej průliv Zakynthský (Canale di Zante), na jih od ostr. Kefallinie, tvoří s otrovy Strofády nomos král. Řeckého a má s těmito 438 km2 a 45.032 (103 na 1 km2) obyv. (1896) Je protažen od ssz. k jjv. a pohoří jeho západní části skládající se z křídových hippuritových vápenců vybíhá v sev. mysem Schinari a v jihu mysem Marathia, nejv. vrchol je Brachiona 758 m. Střed ostrova je plochý, chudý vodou, ale úrodný, na vých. pak vystupuje pásmo pahorků třetihorních a tvoří jihových. poloostrov s mysem Hierakas. V starověku byl hojně zalesněn a ještě ve středověku nazývali jej Italové il fiore di Levante. Zemětřesení jsou tu velmi častá. Při zálivě Keri v jižní části ostrova nacházejí se dva prameny asfaltu v bažinaté rovině pobřežní, o nichž již Hérodotos se zmiňuje. Jiný pramen nerostného oleje vystupuje v jeskyni na sev.-vých. pobřeží přístupné pouze z moře. Podnebí jest velmi mírné a zdravé, je však citelný nedostatek pitné vody. Obyvatelstvo z velké části chodí na práci zemědělskou na Peloponnés. Obilí pěstuje se velmi málo, zakrnělá odrůda révy, jejíž plody suší se na na korintské hrozinky, zabírá více než 2/3 plodné půdy a vytlačila olivu, dříve nejvíce pěstovanou. Dobytka chová se málo, spotřeba masa kryje se z Řecka. Průmysl zaujímá předení bavlny, výrobu koberců, hedvábných látek, plátna a likérů. Obchod je dosti živý, vyvážejí se hlavně korintky (5 až 71/2 mill. kg ročně) a to do Anglie, víno, olej, hedvábí, sůl a mýdlo. Obilí, hlavně pšenice, dováží se z Ruska. R. 1901 činil dovoz 1·6 mill., vývoz 2·1 mill. franků. dš. — V dějinách řeckých jmenuje se Z. teprve uprostřed V. stol. př. Kr., jakkoli hérojská pověst připisuje osazení jeho Zakynthu, synu Trojana Dardana. R. 456 př. Kr. Tolmídas přiměl Z., aby vstoupil do námořního spolku athénského, ale po r. 404 přinucen uznati hégemonii Sparty. Později Z. byl členem druhého námořního spolku athénského, když však Timotheos r. 376 náhle přistal na ostrově a přivedl s sebou vypověděnce, volána Sparta na pomoc. R. 357 Zakynthští podporovali Diona ze Syrakus vypověděného proti Dionysiovi St. R. 214 opanovali ostrov Římané pod M. Valeriem Laevinem, ale r. 200 zmocnil se ho Filip III. Makedonský a daroval jej králi athamánskému Amynandrovi. R. 146 Z. připadl trvale Římanům a po r. 395 po Kr. příslušel k říši Východní, ale trpěl velice nájezdy vandalskými, arabskými a normanskými. Po čtvrté válce křížové nabyli panství nad Z-them hrabata Tocchi, r. 1479 zmocnili se ho Turci, jimž jej však již r. 1481 odňali Benátčané a drželi jej až do r. 1797. Od r. 1815 do 1864 byl jedním ze sedmi ostrovův Iónských. Benátčané podporovali silně na ostrově živel vlašský a katolický. R. 1564 anatom Vesalius (v. t.) zemřel zde, konaje pouť do Jerusalema. — Srv. Schmidt, Die Insel Z. (Freiburg v Br., 1899); arcikn. Ludvík Salvator, Zante (Praha, 1904—5, 2 d.) — 2) Z., hl. m. ostrova t. jm. a nomu král. Řeckého, leží na vých. pobřeží ostrova na úpatí pahorku, který ovládá benátská citadella, je sídlem řecko-pravosl. arcibiskupa, katolického biskupa, rak.-uh. vicekonsula, má vzhled italského města, mnoho kostelů, z nichž vynikají katol. kathedrála Faneromeni, nejkrásnější to chrám Iónských ostrovů, a pravosl. chrám sv. Dionysia, gymnasium, celnici a karanténní dům, výrobu koberců, hedvábných látek, zlatého a stříbrného zboží, bavlněné příze, mýdla, zpracování koží, výborný přístav s majákem. Je hlavním obchodním středištěm ostrova a má 14.650, jako demos (obec) 17.478 obyv. (1896). Význam jeho pro plavbu v poslední době poklesá, právě tak jako i blahobyt obyvatelstva vůbec.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Zakynthos