Ottův slovník naučný/Víno

Ottův slovník naučný
Vinný kámen	Víno	Víno (ves)

Údaje o textu
Titulek:	Víno
Autor:	Karel Fořt
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 729-730. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Víno

Víno jest nápoj z hroznů vinné révy, lahodný, osvěžující, příjemný a zdravý. Slouží za nápoj (mírně-li požíváno) posilující, tělo a čivy nalaďující, zahánějící trudy, oživující obrazivost, povzbuzující energii a sílu, mužnost, podporující činnost ústrojů zažívacích, srdce a oběhu krevního. Ve víně nejúčinněji působí na lidský organismus větší neb menší množství obsažených v něm lihů a aetherů (opojuje). Fysiologické léčivé účinky vína připisují lékaři složení látek extraktivních, t. zv. těla, hlavně však většímu neb menšímu obsahu kyseliny fosforečné, jenž v popele extraktu vína se nalézá. Národové, u nichž požívání vína jest všeobecné, charakterisují se jako národové veselí, družní, přímí, důvěřiví, rychle vznětliví, cti národní neobyčejně dbalí, ne však mstiví a zarputilí. Lih ve víně obsažený nemá na lidský organismus fysiologických účinků tak zhoubných, jako lih sprostý, ba naopak v., požíváno-li ho mírně, činí lidské tělo zdravějším, svalnatějším, pevnějším a zřídka tučným. Že účinný podíl v blahodárnosti nápoje mají zajisté kyseliny ve víně obsažené, v prvé řadě vinná a tříslová, cukr, látky extraktivní a popelné, jmenovitě vyšší neb nižší procento kyseliny fosforečné, jest nade vši pochybnost zjištěno. Mošt révy vinné z hroznův úplně zralých obsahuje podle toho, na jaké půdě, v jakém podnebí a jakým způsobem jest réva pěstěna: vody 70–90%, cukru 10–28%, kyselin volných a vázaných 5–10‰, 2–4% t. zv. látek extraktivních, nepatrné známky tukův a látek bouquetních. Extraktivní látky zahrnují v sobě pektiny, rostlinné rosoly, látky dusíkaté a popelniny. Popel moštu obsahuje ve 100 dílech: drasla 60–70%, kyseliny fosforečné 8–25%, magnesia 2–4%. Při kvašení některé látky z části vymizejí a jiné se vytvoří a rozpustí. Kvašením cukr přemění se v lih a kyselinu uhličitou, glycerin, kyselinu jantarovou, něco tuku a buničiny, kteréžto poslední jako kvasnice z vína se oddělí. Vytvořivší se lih vyluhuje a rozpustí barviva, kyselinu tříslovou, které vínům charakter a chuť dodává. Působením kyselin na lih tvoří se aethery, které vinaři nazývají aroma na rozdíl od bouquetu, který vykazují jenom některým druhům rév, j. ryzlink, tramin, muškát atd. Podle složení moštu a úpravy povstávají vína různé jakosti a podle toho se vína pak jmenují. Posuzování vína na jakost a hodnotu vyžaduje zdravých a nepodjatých ústrojů, hlavně však oka, čichu a jazyka. Z červených vín nejjemnější a největší léčivé působnosti jest burgundské (viz Burgundské víno), jež vynikají krásnou granátovou barvou, kořeností, lahodou kyselin, mírně stahující tříslovinou, slabou chutí po mandlích a měkkým tělem. Bordeaux jest nejjemnější v. francouzské (v. Bordeauxská vína). Z bílých vín nejjemnější bývá ryzlink, tramin, bílé burgundské. Šampaňské vyrobené ze směsi modrých burgundských hroznů působí svou bohatostí kyseliny uhličité veselou osvěžující náladu (v. Šampaňská vína). Z dessertních vín působí léčivě jednak svou bohatostí extraktu a přísadou léčivého koření Lacrimae Christi, Marsalské víno, Malaga, Madeirské víno, Tokajské víno (v. t. čl.). Srv. též Španělská vína, Italská vína, Řecká vína, Portské víno a j. Ke konsumu hodí se vína lehká, jaká se hojně pěstují v Dol. Rakousích, na Moravě a v krajinách jižních. V Hor. Rakousích a novější dobou u nás používá se hojně vína vyrobeného z ovoce jádrového. KFřt.

V. ovocné viz Mošt.

V. psí, bot., viz Solanum.