| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Urážka na cti |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 217–218. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Urážka |
Urážka na cti (něm. Ehrenbeleidigung) zahrnuje v sobě podle §§ 487–492 ob. trest. zák. rak. několik způsobův ublížení na cti. U-ky na cti dopustí se: a) kdo někoho křivě viní ze zločinu, aniž jde obvinění tak daleko, by nabylo vlastností, kteréž tu podle § 209 býti musí, aby se stalo zločinem utrhání na cti (v. t.), anebo kdo jiného křivě viní z nějakého přečinu nebo přestupku (§ 487 trest. zák.); b) kdo i jinak vyjevováním smyšlených nebo převrácených skutků někoho zejména nebo znameními na něho se hodícími křivě viní z nějakého určitého nepočestného nebo takového nemravného činu, kterýž by jej v obecném mínění mohl uvésti v opovržení nebo snížiti (§ 488); c) kdo v dílech tiskových, rozšiřovaných spisech nebo vyobrazeních, anebo kdo, nejsa k tomu zvláštními okolnostmi nucen, veřejně na někoho ve známost uvidí skutky dotýkající se cti ze života soukromého nebo rodinného, byť i byly pravdivé (§ 489). Kdežto v případě a) a b) se připouští důkaz, že udání vinitelova jsou pravdivá, v případě c) nemá vinitel nikdy k důkazu takovému býti připuštěn (§ 490 trest. zák.); d) rovněž se dopustí u-ky na cti ten, kdo někoho veřejně nebo před více lidmi v dílech tiskových, rozšiřovaných hanlivých spisech nebo vyobrazeních jakéhokoli způsobu, buď zejména nebo znameními na něj se hodícími, neuváděje určitých skutkův, z opovržlivého smýšlení viní, anebo jej ve verejný posměch vydává. Ukazuje-li hance při vyšetřování trestním, aby hanění své zdůvodnil, na nepočestné činy haněného, povinen jest, chtěje býti prázden trestu, aby dokázal, že udání jeho jest pravdivé (§ 491). O všech vyjmenovaných způsobech u-ky na cti platí tato ustanovení: 1. delikty dotčené jsou přestupky, jestliže však byly spáchány obsahem spisu tištětěného, přečiny (v. t.) – § 493 trest. zák. – a stíhají se toliko k žádosti uraženého, resp. osob k podání obžaloby trestní zvláště oprávněných (§ 495), 2. po stránce subjektivní třeba jest zlého úmyslu podle § 1. trest. zák., 3. trestnost skutků těchto jest vyloučena, pokud zákon dopouští obžalovanému vésti důkaz pravdy, totiž důkaz, že obsah urážlivého obviňování zakládá se na skutečnostech objektivně pravdivých. Pokud jsou jednotlivé způsoby u-ky na cti přestupky, trestají se vězením od jednoho do šesti měsíců, pakli jsou přečiny, vězením od šesti měsíců až do jednoho roku. V trest upadá nejen první původce, nýbrž i každý, kdo u-ku na cti dále rozšířiti hledí (§ 493). – V souvislosti s uražením na cti uvádí rak. obecný zákoník trestní v § 496 veřejné nadávání nebo zlé nakládání. Skutek tento jest vždycky přestupkem, a to deliktem soukromým. Trestní činnost musila se státi veřejně a záleží a) ve zlém nakládání, pokud skutek tento nedosáhl stupně lehkého nebo těžkého uškození na těle (§§ 411, 102 trest. zák.), b) ve vyhrožování zlým nakládáním, c) v nadávání. Bezpečnosti cti týkají se dále přestupky uvedené v § 497 (výčitky pro přestálý nebo prominutý trest), § 498 (prozrazování tajnosti nemocných osob se strany lékařů) a § 499 trest. zák. rak. (podobné prozrazováni se strany lékárníků). Poslední dva přestupky jsou vlastně porušením povinností spojených s jistým povoláním a stíhají se z úřední povinnosti. – O těžkých případech ublížení na cti viz Utrhání na cti.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Urážka