Ottův slovník naučný/Planá

Ottův slovník naučný
Plana	Planá	Plaňany

Údaje o textu
Titulek:	Planá
Autor:	František Teplý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 833–834. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Horní Planá
Související články ve Wikipedii: Planá, Planá (Klučenice), Planá (Hromnice), Chodová Planá, Planá nad Lužnicí

Planá: 1) P. také P. Horní (Oberplan), starobylé městečko v Čechách na úpatí vrchu Kalvarie či Sv. Kříže, na levém bř. Vltavy, v hejtm. krumlovském, při žel. trati Budějovice-Zelnava, má 170 d., 1 ob. č., 1805 n. (1890), far. kostel sv. Markéty (připomíná se r. 1384), radnici, okr. soud, četnickou stanici, poštu, telegraf, 5tř. šk., lékárnu, chudobinec, akc. mlýn, 4 výr. a týdenní trhy. Obyvatelé živí se ponejvíce průmyslem dřevařským. Nedaleko odtud hora »Dobrá Voda« (864 m vys.) s mešní kaplí P. Marie z r. 1777. Směrem k Vyššímu Brodu ložiska rašeliny. Na přímluvu Jana z Rožmberka P. obdržela erb městský (vyobr. č. 4148): ve stříbrném štítě na zel. pahorku spatřuje se sedící medvěd, držící v tlapách rožmberskou růži. – Ve XIV. stol. držel P-nou klášter cisterciácký ve Zl. Koruně, na jehož přímluvu Karel IV. povýšil P-nou (1349) na městečko. Později P. dostala se Rožmberkům a připojena ke Krumlovu. P. jest rodištěm něm. básníka Adalb. Stiftera. – Okr. soud zaujímá 371,86 km², má 1680 d., 181 ob. č., 15.251 n., z 15.493 přítom. obyv. 15.462 kat., 31 žid.; z těch 7533 muž., 7960 žen. (1890). – 2) P. (Plan), město t. na žel. dráze Plzeň-Cheb, má s předměstími Sv. Petr a Pavel a Zámeckým 450 d., 6 ob. č., 3280 n. (1890). P. jest sídlem okr. hejtmanství a soudu, finanční stráže, četn. stanice, pošty a telegrafu a vikariátu, má far. kostel Nanebevzetí P. Marie s četnými náhrobky (připomíná se již r. 1384), c. k. něm. státní reálku vyšší (založ. r. 1898), 7tř. šk. obec. a 3tř. měšť. pro chl. a dív., lékárnu, měst. špitál s kostelem sv. Petra a Pavla r. 1784 zrušeným, měst. spořitelnu, strojírnu, cihelnu, měšť. pivovar, několik mlýnů, týd. a výr. trhy. Za jímavou památkou jest pivovar zv. mincovna, starožitné to stavení, v němž Šlikové razili peníze. Půl hodiny sev.-záp. od města na návrší poutnický kostel sv. Anny s obrazem od Brandla. Alod. panství P. se St. Sedlem má 527,26 ha půdy, jest majetkem obce planské. Svěřenské panství P. s Kocovem, Nahým Újezdem, Pavlovicemi a Ostrovem má 4514,64 ha půdy (z toho 2413,61 ha lesů); náleží k němu zámek (z r. 1737) s krásným parkem, dvůr, parostrojní pivovar v P-né, majetek Marie hrab. Nosticové-Rhienekové. Za vlády Karla IV. r. 1373 P. povýšena na město a za cís. Ferdinanda III. nadána měst. erbem (vyobr. č. 3149.): v červeném štítě stříbrná měst. zeď se stínkami, otevřenou branou a mříží vyzdviženou. Za zdí dvě kulaté stříbrné věže se stínkami a 3 okny. Mezi věžemi stříbrná přímá špice s červeným kruhem a dvěma bílými po stranách. Nad štítem přílba se spuštěným hledím, korunou a klenoty; nad korunou vynikají červená křídla, mezi nimi opakuje se stříbrný hrot s červeným kruhem, kdežto bílé kruhy opakují se na křídlech. – Založení města spadá asi do časů, kdy vyzdviženy tu a v okolí hory na stříbro a olovo. Ve století XIV. seděli zde páni Dobrohostové, za nichž dostalo se měšťanům zdejším týchže svobod a práv, jakých požívali Plzenští. Privileje a svobody pozdější majetníci z Elsterberka, pánové ze Žeberka a Šlikové potvrzovali a značně rozšiřovali. Roku 1527 Arnošt a Šebestián ze Žeberka postoupili P-nou Štěpánovi Šlikovi z Holíče a z Lokte. Potomci jeho seděli zde do r. 1665, kdy Arnošt hr. Šlik prodal zboží planské hrabatům ze Sinzendorfu, po jichž vymření (1822) P. přešla na rodinu hr. Nosticů-Rhienekův. Do XV. stol. byl zde klášter minoritů, jejž prý husité pobořili. R. 1621 město zpustošeno vojskem Mansfeldovým a r. 1787 lehlo skoro celé popelem. – Okr. soud zaujímá 289 km², má 3000 d., 40 obyv. č., 19.297 n.; z 19.421 přít. obyv. 18.986 katol., 53 evang., 379 židův, 3 j. v.; z těch 9212 muž., 10.209 žen. (1890). – Okr. hejtmanství, k němuž náležejí okr. soudy: Kynžvart a P., zaujímá 480,53 km², má 5290 d., 49 obyv. č., 35.507 n.; z 35.697 přít. obyv. 35.059 katol., 87 ev., 547 židů; z těch 16.831 muž., 18.866 žen. (1890). – 3) P., ves t., hejtm. a okr. Milevsko, fara Lašovice, pš. Klučenice; 16 d., 94 ob. č. (1890), čís. 4. tvoří lenní dvůr zv. »Machovský«. – 4) P., far. ves t. na levém břehu Mže, hejtm. a okr. Plzeň pš. Břasy; 25 d., 221 ob. č. (1890), kostel Nanebevzetí P. Marie (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., parostrojní pivovar, mlýn a ložisko olověné rudy. Naproti přes řeku staré hradiště řeč. Veliké Radné. – 5) P. Chodová (Kuttenplan), městečko t. v hejtm. a okr. planském, na žel. dráze Plzeň-Cheb; má 177 d., 1165 obyv. n. (1890), far. kostel sv. Jana Křtitele (z r. 1752, ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., pš., telegraf a spořitelní a záloženský spolek. Alod. panství má 2848,97 ha půdy; náleží k němu zámek s parkem, r. 1734 nově vystavěný, dvůr, pivovar, cihelna a dvě vodní pily, majetek Hanuše hrab. Berchem-Haimhausena. Za vlády cís. Rudolfa II. P. Ch. povýšena na městečko, při čemž nadána erbem městským (vyobr. č. 3150.): v červeném štítě stříbrný, v pravo hledící lev, držící v prackách předních korouhev s rakouským znakem zemským. Založení P-né Ch. souvisí s vyzdvižením hor v blízkém okolí. Jako nejstarší známí držitelé P-né Ch. připomínají se Švamberkové, po nich Jindř. z Elsterberka (od r. 1385) a jeho matka Žofie, dále klášter tepelský (do r. 1410), rodina z Rebersreutu, která prodala tvrz a městečko se vším příslušenstvím Janu z Kocova, po jehož nástupcích tu seděl Mikuláš Miřkovský ze Stropčic. Tomuto propustil (1558) král Ferdinand I. P-nou Ch. z manství. R. 1559 Mikuláš Miřkovský prodal zboží chodovoplanské Mikuláši Širntyngarovi ze Širntyngu. Potomek jeho Jošt Adam účastnil se vzpoury stavů českých, začež jeho jmění od král. komory zabráno a prodáno (1623) cizozemci Theodoru z Heimhausenu, při jehož rodě statek zůstal do r. 1793. Tehdy po smrti Sigmundově P. Ch. dostala se jeho dceři Johanně ovd. Tuggerové z Kirchberku a po ní (1818) jejímu synu Kajetánu hrab. z Berchem-Heimhausenu. – 6) P. nad Lužnicí, far. ves t., hejtm. a okr. Tábor; 99 d., 871 obyv. č. (1890), kostel sv. Václava z r. 1796 (původ. ve XIV. stol. far.), 5tř. ob. a pokr. škola, pš., telegraf a žel. stanice na trati Veselí-Tábor, výroba slaměných obalů k lahvím, mlýn a ½ hod. odtud popl. dvůr Kravín. – P. náležela od pradávna k panství táborskému pánů Sezimů z Ústí. Od r. 1420 stala se součástí nového panství měšťanův táborských, jimž byla r. 1457 konfiskována a postoupena pánům z Rožmberka, kteří ji připojili k Želči, nynějšímu majetku hrabat z Harrachu. V nejnovějším čase P. je hledané místo výletní. Fr. Teplý.