Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Pedál

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pedál
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 391. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pedál

Pedál (z lat.) u varhan a velkých harmonií klaviatura pro hluboké tóny basové, na níž hraje se nohama. Vynalezena byla kol r. 1325 v Německu. Klávesy hotoví se tu ze dřeva pevného, dubového, jsou mnohem hrubší, delší i širší a mívají objem toliko C–d´ neb , ač rejstříkem o oktávu je lze snížiti. Při varhanách bývají p-y dva nad sebou, podobně jako klaviatury manuální; ostatek viz Varhany. Při pianě a pianinu slovou p-y přístroje pákové čili tahy, jež řídí se nohama a bývají při novějších strojích toliko dva: jeden v pravo, zvaný veliký, jímž pozvedá se tlumič tak, že struna zni volně, i když klávesa není stisknuta, a s ní i struny tónů svrchních, čímž tón základní získává plnosti; druhým, levým, posune se celá klaviatura tak, že kladívka uvádějící struny ve zvuk dotýkají se při nárazu toliko dvou strun, čímž zvuk všech tónů zároveň se tlumí a tóny stávají se tím jemnějšími a slabšími. Znamení Ped. nebo značí, že dlužno užiti velikého p-u, kdežto má-li se veliký p. pustiti, píše se . Posunutí klaviatury udává znamení: una corda neb a una corda, kdežto obyčejnou polohu její zase: tutte corde neb a tre corde. Dříve užívalo se ještě jiných p-ů při nástrojích pianových, jež působily změnu barvy zvukové, jako p-ů loutnových, flétnových, harfových atd., pak t. zv. p-u prolongačního neb Zachariäova p-u se zvláštním účinkem na jednotlivé části klaviatury; p-y ty však dnes už se nehotoví. P. při harfě viz Harfa, str. 889.