Ottův slovník naučný/Pedálová

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pedálová
Autor: Josef Hanuš
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 391–392. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Pedálová Josefa, spisovatelka česká (* 18. ún. 1780 na Vyšchradě – † 4. bř. 1831 v Praze). Byvši vychována tetou Anežkou P-vou, bývalou jeptiškou kláštera sv. Kláry, jenž za Josefa II. byl zrušen, snila již v mládí o životě klášterním a v list. 1803 vstoupila do kláštera Alžbětinek, kde přijala jméno Marie Antonie. S životem a světem poutalo ji odtud jen nadšení vlastenecké a láska k českým knihám, vzbuzená již ve škole. Ty šířila mezi mladými dívkami, ty byly také pohnutkou přátelských styků, jež z kláštera udržovala s mnohými vlastenci. Zvláště něžný, důvěrný poměr vyvinul se mezi ní a Čelakovským i Kamarýtem, jak o tom vypravují časté zprávy v listech obou přátel a zvláště listy jeptišky Marie Antonie k Čelakovskému, vydané v jeho Sebraných listech (1869); listy P-vé ke Kamarýtovi připravil Čelakovský své doby k tisku, ale censura nepřipustila jich k vydání, načež se ztratily. Pod jménem Dobrovlastka P. přispívala do »Čechoslava« a »Poutníka Slovanského« (1826) drobnými povídkami a básněmi. O sobě vydala: Život sv. Alžběty (1816 a 1843); Chlebové posvátní, modlitební kniha pro ženské (1820 a 1826), a tři povídky: Serafka, dárek dcerám městským (1826); Myrtový věneček aneb Utrpením přichází se k blaženosti (Král. Hradec, 1828); Keř rozmarinový (Praha, 1830). Slova, psaná kdys Čelakovskému: »a moje celá útroba jest vlastní srdce; píši-li kdy co, tedy vždy beru ze srdce«, charakterisují tyto prosté povídky, romanticky horující, klášternicky sentimentální a zbožně tendenční, ale psané pěkným jazykem, o což měl asi velikou zásluhu Čelakovský. Hš.