Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Pec

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pec
Autor: Bořivoj Brož, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 377–388. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pec
Č. 3067. Elektrická pec Cowlesova.
Č. 3068. Elektrická pec Héroultova.
Č. 3039. Elektrická pec Urbanitzki-Fellnerova.
Č. 3070. Elektrická pec Ducretet-Lejeunova.
Č. 3071. Elektrická pec pro výrobu karbidu.

Pec jest umělé zařízení, ve kterém zužitkuje se tepelná energie paliva k účelům technickým a průmyslovým, na př. k účelům chemickým, hutnickým a pod.

P. cihlářská viz Cihelna.

P. elektrická jest zařízení, kterým zužitkují se tepelné účinky proudu elektrického. S technického stanoviska jest p-í nejdokonalejší. Dovolujeť okamžité vytopení v kteroukoliv dobu, zavedeme-li proud elektrický, a podobně, přerušíme-li proud, okamžitě přestává vyhřívání a nastává chladnutí. Lze tedy p-i elektrické lépe ovládati, nepotřebují předcházejícího vytápění, tudíž získává se jimi nejen času, ale ušetří se i peněz. P-i elektrické jsou jediným zařízením, kterým možno dosáhnouti nejvyšší teploty, t. j. až 4000° C, při hustotě elektrické 15 ampère na 1 mm2. Teploty této doposud jinými prostředky dosaženo nebylo; vznikne toliko ve světelném oblouku elektrickém, který povstane mezi elektrodami uhlíkovými. Užijeme-li místo uhlíku kovů, vznikne též oblouk světelný, ale o temperatuře nižší. V elektrických p-ích možno všechno teplo soustřediti v jedno místo a tak zameziti zbytečné ohřívání jiných míst. Množství tepla, jež z p-i uniká, jest velmi nepatrné, jest tedy pobyt v místnostech, kde postaveny jsou p-i elektrické, se stanoviska hygienického bezvadný. Se stránky finanční jsou p-i elektrické nevýhodné, poněvadž potřebují silný proud, dle okolností i přes 2000 ampère, což při nynější drahotě proudu elektrického stojí mnoho. Užije-li se však síly vodní jako výrobné síly proudu elektrického, vysoká cena poněkud se zmírní. P-i elektrické možno roztříditi na 1. p-i, ve kterých proud elektrický procházeje tělesem rozžhavuje je (jako u elektrických lamp žárových); 2. p-i, které ohřívají tělesa dotekem s rozžhaveným tělesem jiným; 3. p-i, kde předmět taví se ohříván jsa světelným elektrickým obloukem mezi elektrodami uhlíkovými; 4. p-i, ve kterých předmět, jenž má se roztaviti, jest jedním pólem světelného oblouku elektrického. K p-ím druhu prvého náleží p. Cowlesova (vyobr. č. 3067.), jež slouží k výrobě slitin hliníkových. Ohniště její vyzděno jest ohnivzdorným zdivem B. Po straně do něho vniká šikmo 7–9 silných tyčí uhlíkových, jež těsně procházejí otvory a tvoří póly světelného oblouku. Pákami pp mohou se sblížiti neb oddáliti. Celá p. přikryta jest těžkou litou deskou A s otvory pro unikající plyny. P. naplní se uhlím a kousky mědi, uhlíky nejprve se sblíží, aby povstal oblouk světelný, a když vhozené sloučeniny hliníkové se roztaví, oddálí se uhlíky, aby oblouk světelný zmizel a nastal process elektrolytický, a tu rozkládají se látky a tvoří se slitiny hliníkové. Užitý proud obnášel až 5000 ampère. P. Héroultova (obr. č. 3068.) slouží k výrobě čistého hliníku a pochází z r. 1888. Skládá se z lité skříně B, vyzděné uhlíkovými cihlami, které, aby tvořily těleso dobře vodící proud elektrický, váží se tmelem uhlíkovým. Positivní pól tvoří svazek 7 uhlíkových desek. Pomocí oka o mohou do nístěje p-i M se spouštěti nebo vytahovati. Negativní pól tvoří několik lan měděných připojených k lité skříni B. Roztavený kov vypouští se vytažením tyče t. P. naplní se nejprve uhlím a drobnými kusy mědi a kryolitem. Uhlíky nejprve se sblíží, aby vytvořily světelný oblouk, a když hmota se roztaví, oddálí se, aby oblouk zmizel a nastal rozklad elektrolytický. Otvory a sype se materiál. Na výrobu 1 kg hliníku potřebuje se proudu elektrického na 26 koň. sil za 1 hodinu. Před 50 lety stál 1 kg hliníku 960 K, nyní užitím p-í elektrických cena klesla na 2 K 40 h. Ke skupině první náleží též p. Urbanitzki-Fellnerova (vyobr. č. 3069.), jež jest na způsob p-i kupolní. Zúžené místo šachty, vyzděné ohnivzdorným zdivem, uzavřeno je deskou T z tvrdého uhlíku. Deska tato spočívá na měděné podložce m a celek přitlačován jest chamottovými klíny kk. Tyto klíny zároveň isolují desky tyto od vodivého kovového povrchu p-i. Positivní pól tvoří 4 silné uhlíky, vnikající šikmo a po straně do p-i; negativním pólem jest deska uhelná T s meděnou m, jež spojena jest s elektrickým kabelem k, chráněným před žárem hliněnou rourou r. Roztavený kov vypouští se výpustkem v. K p-em tohoto druhu náležejí též t. zv. p-i vodní. Princip jejich jest tento: spojme jeden pól silného zdroje elektrického s velikou olověnou deskou a vložme do nádoby naplněné vodou. Druhý pól zdroje spojme s tělesem, jež se má rozžhaviti. Do vody, aby byla dobrým vodičem elektřiny, přidá se něco málo kyseliny sírové neb sody. Ve chvíli, kdy těleso vnoříme do vody, rozžhaví se nám ponořený konec. K p-em druhu třetího náleží p. Moissanova, skládající se ze dvou silných uhlíků, jež vloženy jsou mezi dvě cihly těsně na sebe přiléhající a opatřené jamkou pro roztavení látek. Cihly jsou z do bře vypáleného vápna. Celek pak se pevně sepne pásy železnými. Moissan v této p-i roztavil látky, které až do té doby pokladány byly za neroztavitelné, ba podařilo se mu vyrobiti v ní nejen černé, ale i jasné diamanty, ovšem drobné. Vyobr. č. 3070 podává p. Ducretetovu a Lejeuneovu, předloženou akademii pařížské r. 1895. V tělese C jest otvor pro ohnivzdorný kelímek k, do kterého dává se látka určena k tavení. Do prostoru tohoto šikmo vnikají uhlíky aa, spojené s póly zdroje elektrického. Otvor s kelímkem napřed i vzadu jest uzavřen deskou slídovou, zasazenou v asbestu, tak že možno pozorovati celý pochod i spektrálně. Rourami d, d přiváděti se mohou různé plyny, chce-li se taviti za jejich působení. Příklopem b zakryt otvor a, kterým sype se látka k tavení určená. – P. k výrobě karbidu, jak se jí používá v průmyslu, podává vyobr. č. 3071. Do šachty vniká positivní pól b, skládající se ze 6 desek uhlíkových o 1 m délky a 600 cm2 průřezu. Druhý pól negativní tvoří vozík c, jenž jest zároveň tyglíkem tavicím. Připojení zdroje elektrického děje se kleštěmi d a kabelem e. Látka vhází se otvory a a. – K výrobě karborundu užívá se: 20 d. koku, 20 d. SiO2, 5 d., kuchyňské soli, 2 d. dřevěných nebo korkových pilin. U p-í elektrických užívá se též proudu střídavého a spotřeba proudu stoupá na 30.000 ampère a 20 volt. Brož.

P. hrnčířská viz Hrnčířství, str. 784.

P. hutnická viz Hutnictví, str. 937.

P. kelímková viz Kelímková pec.

P. muflová viz Hutnictví, str. 938.

P. pekařská viz Pekařství.