Ottův slovník naučný/Patent

Ottův slovník naučný
Patena	Patent	Patentní právo

Údaje o textu
Titulek:	Patent
Autor:	Josef Sládeček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 314. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Patent

Patent (z lat. patens, otevřený, veřejný), otevřený, veřejný list, kterým se něco prohlašuje, zejména ve slavnostní formě. Ve středověku a dosti dlouho i v novověku p-y (litterae patentes, patenta) nazývaly se rozličné úřední a vrchnostenské veřejné vyhlášky, na př. při úmrtí panovníka dosavadního a nastoupení nového, při obsazení nějakého nově nabytého území (něm. Besitzergreifungspatent). P-y nazývaly se také listy, kterými byli jmenováni úředníci nebo důstojnici (Offizierspatent) atd.

Ve smyslu právním rozumí se p-m právo nějaký předmět výlučně vyráběti a v obchod přiváděti; pak úřední listina vydaná příslušným úřadem, v Rakousku až do 31. pros. 1898 ministeriem obchodu, jakožto doklad o tomto subjektivním právu. P-y slouží po výtce k ochraně průmyslových výrobků. Nároky vynálezce na zvláštní ochranu nových vynálezů znamenajících zdokonalení dosavadní výroby byly uznány teprve francouzskou revolucí r. 1791. V ostatních státech v minulém století byly jednotlivým vynálezcům v každém jednotlivém případě od zeměpána uděleny zvláštní výsady k ochraně výroby určitého předmětu. Podobná výsada byla výjimkou z obecného práva a byla o ní vydána listina otevřená (litterae patentes). Vlastní zákonodárství patentní jakožto novodobý právní útvar začíná se teprve vyvíjeti v polovici XIX. stol. Zejména přispěl k vývoji patentního práva mezinárodní patentní kongress, který se konal ve Vídni r. 1873. Udílení p-u jest aktem nikoliv deklarativním, nýbrž konstitutivním. Stát udíleje tudíž p. nepřejímá žádné záruky zaň. Ostatně viz Patentní právo. Dr. Sládeček.