| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Paisiello |
| Autor: |
neznámý |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 33. Dostupné online |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Giovanni Paisiello |
Paisiello [-izi-] Giovanni, také Paesiello, hud. skladatel ital., z nejznamenitějších předchůdců Rossiniho (* 1741 v Tarentě – † 1816). Již jako chlapec vynikal pěkným hlasem a hud. vlohami a r. 1754 poslán na konservatoř San Onofrio do Neapole, kde byli mu učiteli Durante, Cotumacci a Abos. R. 1763 napsal dramatické intermezzo a pro Bolognu opery La pupilla a Il mondo al rovescio, jimiž zahájil velmi úspěšně svoji skladatelskou činnost, a pověst jeho rozšířila se záhy po celé Italii, ba operou Il marchese di Tulipano po vší Evropě. Do r. 1776 P. napsal padesát oper, dílem vážných, dílem komických, z nichž vynikly mimo uvedené: Demetrio, Artaserse, Le virtuose ridicole, L'idolo cinese, La Frascatana a j. Roku uvedeného povolán na dvůr petrohradský a tam žil devět let a komponoval tu: La serva padrona, Il barbiere de Seviglia, Il matrimonio inaspettato, Il mondo della luna. Na zpáteční cestě z Ruska zdržel se ve Varšavě a napsal tu na přání polského krále Te deum a oratorium La passione di Gesu Cristo, pak ve Vídni jednu ze svých nejlepších oper Il Re Teodoro in Venezia, pak 12 symfonií pro císaře Josefa II. V l. 1785–98 byl kapelníkem při dvoře krále Ferdinanda IV. Neapolského a napsal tu opery: La molinara Nina, o la pazza per a more, I Zingari in fiera a j., z nichž prvé dvě byly nejrozšířenější z jeho prací. R. 1802 za změněných poměrů politických v Neapoli přijal nabídnutí prvního konsula republ. Francouzské Napoleona Bonaparta a odebral se do Paříže. Přes všecku přízeň Napoleonovu hudba P-va byla přijata v Paříži velmi chladně, tak že P. rozmrzen vrátil se r. 1804 do Neapole a ujal se zde opět dřívějšího úřadu i za nového krále Josefa, bratra Napoleonova. V Paříži komponoval zvláště mnoho skladeb církevních. Po návratu Bourbonů do Neapole byl pro svoji oddanost Napoleonovcům zbaven všech svých vydatných hlavních příjmů a zemřel v poměrech velmi stísněných. P., jako většina skladatelů těch dob, byl velice plodný a napsal přes 100 oper, pak, mnoho skladeb jiného druhu, zvl. kantát, kusů instrumentálních a j., a všecky tyto práce vynikají neobyčejnou bohatostí hudební; v operách jeho nejlepší jsou místa vyjadřující půvab a prostomyslnost, jemnou radost a bol a veliké je v nich bohatství krásných melodií i dramatické účinnosti. Jeho Lazebník sevillský byl v Římě tak oblíben, že i Rossinimu vykládáno bylo ve zlé, když napsal operu na tentýž sujet. S Cimarosou a Guglielmim jest P. mistrem své doby a jeho vliv na Mozarta byl značný. Srv. Arnold, P. (Erfurt, 1810); Lesueur, Notice sur le célèbre compositeur P. (Pař., 1816); Quatremère de Quincy, Notice historique sur la vie et les ouvrages de P. (Pař., 1817) a Schizzi, Della vita e degli studii di Giov. P., ragionamento (Milán, 1833).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Giovanni Paisiello