Ottův slovník naučný/Paer

Ottův slovník naučný
Paepe	Paer	Paesiello

Údaje o textu
Titulek:	Paer
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 21–22. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Ferdinando Paër

Paer [pa-er] Fernando, hud. skladatel ital. (* 1771 v Parmě – † 1839 v Paříži). Učil se v Parmě u houslisty z velkovévodské kapely Ghirettiho a pokračoval i ve skladbě tou měrou, že r. 1787 debutoval komickou operou La locanda de' vagabondi. Brzo po té následovala I pretendenti burlati, která setkala se s velikým úspěchem po celé Italii. Stal se r. 1791 kapelníkem v Benátkách a do r. 1797 napsal neméně než 20 oper, jež skoro vesměs velice se líbily, zejména Sofonisba a Griselda; co do slohu přimyká se na Cimarosu, Paisiella a Guglielma, osobního vkládaje do těchto oper dosud nemnoho. R.1797 povolán do Vídně, kde jeho choť, roz. Riccardiová, byla engažována u italského divadla jako zpěvačka. Tady slyšel zejména opery Mozartovy, které velmi blahodárně působily na jeho další vývoj: harmonie jeho dalších skladeb stává se silnější, instrumentace bohatší a modulace rozmanitější, jakož dokazuje nová řada prací (kantát, oratorií a oper), psaných dílem pro Vídeň a Drážďany, dílem pro Prahu. Nejlepší z oper té doby jsou: Camilla ossia il Sotterano (1799);. Sargino (1803), asi nejlepší jeho dílo; Eleonora ossia l'amore conjugale (1804) a j. Kolem r. 1801 P. usadil se v Drážďanech jako dv. kapelník (po Naumannovi) a zde působil až do r. 1806, kdy město obsadili Francouzi. Napoleonovi zalíbila se hudba P-ova tak, že jej vzal s sebou do Paříže, kde však P. ve starostech dvořanských nepracoval již tak pilně jako dosud, ač skoro výlučně ovládal operu italskou, aspoň až do vystoupení Rossiniho. V té době psal na výletě do Parmy r. 1811 operu Agnese, jednu ze svých nejlepších. R. 1812 stal se nástupcem Spontiniho v ředitelství italské opery a zůstal jím i po pádu císařství a přízně, které stále těšil se při dvoře, nepěkně využíval k intrikám proti Rossinimu, jehož nechtěl připustiti do Paříže obávaje se jeho soutěže. Posléze však přece musil ustoupiti r. 1827. R. 1831 zvolen členem akademie a r. 1832 Ludvík Filip svěřil mu vedení své kapely. Přes všecken zevní úspěch i několik svých vynikajících vlastností P. náleží jen k umělcům druhého řádu a Cimarosa, Paisiello, pak zejména Rossini daleko jej zastínili. Jediná komická opera jeho Le maître de chapelle, komponovaná r. 1814 v Paříži, dochovala se dodnes. P. napsal celkem 45 oper, z nichž Olinde et Sophronie nedokončena, tři oratoria, jedenáct kantát, jakož i menší díla vokální a osm větších prací instrumentálních.