| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Notářský spis |
| Autor: |
Ferdinand Heller mladší |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 440. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Notářský zápis |
Notářský spis jest listina sepsaná notářem o právním jednání stran za šetření určitých, notářským řádem předepsaných náležitostí, jíž zákon s touto podmínkou propůjčuje povahu listiny veřejné. Notář jest povinen při spisování n-kého s-u zkoumati způsobilost a oprávnění stran k jednání, o němž se listina spisuje, a jejich skutečnou a pravou vůli a této dáti listinou jasný výraz. Chtějí-li strany pojmouti do spisu ustanovení nejasná nebo dvojsmyslná, má jim dáti potřebná ponaučení, a trvají-li strany přes to na takovém znění, má ve spise uvésti, že poučení dal. Notář musí strany, s nimiž n. s. spisuje, buď sám znáti, neb musí si jejich totožnost dáti dosvědčiti dvěma svědky, které sám zná, neb druhým notářem. Vedle toho musí býti přibráni dva listinní svědci, když se n. s. spisuje o posledním pořízení, když některá strana neumí čísti, neb nezná jazyka, v němž spis sepsán, neb jest slepá, hluchá nebo němá. Na místě dvou listinných svědků může však býti přibrán též druhý notář. Svědci tito musí býti muži aspoň 20letí a notáři známi, tělesně a duševně způsobilí, a nesmějí býti při jednání súčastněni ani blízce příbuzní s tou kterou stranou a rovněž ani zřízenci notářovi. Každý n. s. musí obsahovati veškeré formálnosti, které zákon (§ 54.–65. not. ř.) předpisuje, jinak nemá povahy veřejné listiny. Originál n-kého s-u nikdy stranám se nevydává, nýbrž zůstane u notáře v uschování. Stranám vydávají se pouze snímky se s-u n-kého neb jen jednoduché opisy. Avšak i snímek může notář každé straně vydati jen jeden. Druhý snímek vydati smí jen tehdy, když obě strany souhlasí, neb když strana prokáže, že snímek ztratila. Žádost o vydání druhého snímku dlužno podati u sborového soudu I. stolice, v jehož obvodu notář má své sídlo. Naproti tomu ověřené opisy smí notář stranám vydávati v libovolném počtu. Opatrnost a formálnost, s jakou n-ké s-y spisovány býti musí, vedla k tomu, že bylo zákonem z 25. čce 1871 č. ř. z. 76. nařízeno, že některé smlouvy musí býti spisovány ve formě n-kého s-u, jinak že by platny nebyly. Jsou to smlouvy tyto: 1. smlouvy svatební, t. j. smlouvy, které se činí s ohledem na manželský svazek o jmění a jejichž předmětem jest věno, obvěnění, společenství statků, správa a užívání jmění, dědická posloupnost, doživotní užívání jmění pro případ smrti a vdovský plat; 2. mezi manžely učiněné smlouvy kupní, směnné, o důchodu, o zápůjčkách a doznání dluhu; 3. potvrzení o přijetí věna, a to i když je potvrzuje někdo jiný než manželka; 4. smlouvy darovací bez skutečného odevzdání; 5. listiny o všech právních jednáních mezi živými slepců, hluchých, kteří neumějí čísti, neb němých, kteří neumějí psáti. Hlr.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Notářský zápis