Ottův slovník naučný/M

Ottův slovník naučný
Lžovice	M	M. A.

Údaje o textu
Titulek:	M
Autor:	Josef Zubatý, Otakar Šulc, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 529. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: M

M jest nosová souhláska retná. Může býti rozličná dle toho, tvoří-li závěr dutiny ústní oba rty (m bilabiální, na př. v lampa), nebo jeden ret se zuby (m labiodentální, na př. v lymfa), dle toho, jak nastrojena jest ostatní čásť mluvidel (jiné m v můj, jiné v milý, měkký). Jako retné souhlásky vůbec, m patří k hláskám nejsnáze vyslovitelným a podléhá zřídka změnám. V jazycích indoevrop. nejčastěji zůstává beze změn (na př. staroind. mātā, řec. mātēr mētēr, lat. māter, slov. mati); jen před souhláskami a na konci slova se měnívá. V jaz. praslovan. před souhl. (mimo j) změnilo se s předchozí samohláskou v samohlásku nosovou (na př. dъmą »dmu«, dati z dъmti »douti«); na konci slova dle rozličných okolností buď se podobně změnilo (na př. tą »tu« z tām) anebo zaniklo (na př. v gen. pl. ženъ s původní koncovkou -ōm). V češtině zůstalo praslov. m bez podstatnějších změn. — Písmeno M pochází řeckým prostředím z foin. mēm; v řec. písmě μʹ = 40, ͵μ = 40.000, v řec. nápisech Μ časem = 10.000 (skrácené μύριοι); u Římanů Ⅿ (též CIↃ) = 1000 (mille), nebo skratkou jmen (obyč. Marcus, Manlius) a jiných slov (magister, municipium a j.). Ztý.

m, skratka pro metr.

μ (řec.), skratka pro mikromillimetr (0·001 neboli ¹⁄₁₀₀₀ mm).

Mʼ, skratka pro Manius, též Mac.

M (někdy též Me), v chemických vzorcích značívá obecně kov (metallum), při čemž římská číslice (nebo příslušný počet čárek) v pravo nahoře psaná značí mocenství kovu. Na př. ${\ce {{\mathit {M\,}}_{2}^{I}\!{\mathit {O}}}}$ značí obecně kysličník kovu jednomocného, ${\ce {{\mathit {M\,}}''\!{\mathit {SO}}_{4}}}$ síran kovu dvojmocného atd. OŠc.

M. v českých spisech skratka pro mistr (na př. M. Jan Hus).