Ottův slovník naučný/M

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: M
Autor: Josef Zubatý, Otakar Šulc, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 529. Dostupné online.
Licence: PD old 70
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: M
Č. 2641. Iniciálka M z »Liber viaticus«, rukopisu bibliothéky Musea král. Českého (XIV. stol.).

M jest nosová souhláska retná. Může býti rozličná dle toho, tvoří-li závěr dutiny ústní oba rty (m bilabiální, na př. v lampa), nebo jeden ret se zuby (m labiodentální, na př. v lymfa), dle toho, jak nastrojena jest ostatní čásť mluvidel (jiné m v můj, jiné v milý, měkký). Jako retné souhlásky vůbec, m patří k hláskám nejsnáze vyslovitelným a podléhá zřídka změnám. V jazycích indoevrop. nejčastěji zůstává beze změn (na př. staroind. mātā, řec. mātēr mētēr, lat. māter, slov. mati); jen před souhláskami a na konci slova se měnívá. V jaz. praslovan. před souhl. (mimo j) změnilo se s předchozí samohláskou v samohlásku nosovou (na př. dъmą »dmu«, dati z dъmti »douti«); na konci slova dle rozličných okolností buď se podobně změnilo (na př. »tu« z tām) anebo zaniklo (na př. v gen. pl. ženъ s původní koncovkou -ōm). V češtině zůstalo praslov. m bez podstatnějších změn. — Písmeno M pochází řeckým prostředím z foin. mēm; v řec. písmě μʹ = 40, ͵μ = 40.000, v řec. nápisech Μ časem = 10.000 (skrácené μύριοι); u Římanů Ⅿ (též CIↃ) = 1000 (mille), nebo skratkou jmen (obyč. Marcus, Manlius) a jiných slov (magister, municipium a j.). Ztý.

m, skratka pro metr.

μ (řec.), skratka pro mikromillimetr (0·001 neboli 11000 mm).

, skratka pro Manius, též Mac.

M (někdy též Me), v chemických vzorcích značívá obecně kov (metallum), při čemž římská číslice (nebo příslušný počet čárek) v pravo nahoře psaná značí mocenství kovu. Na př. značí obecně kysličník kovu jednomocného, síran kovu dvojmocného atd. OŠc.

M. v českých spisech skratka pro mistr (na př. M. Jan Hus).