Ottův slovník naučný/Krakatau

Ottův slovník naučný
Krak	Krakatau	Krakatice

Údaje o textu
Titulek:	Krakatau
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 29. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Krakatoa

Krakatau, též Krakatoa nebo Krakatowa či Rakata, ostrov v úžině Sundské ve stejné vzdálenosti mezi Javou a Sumatrou, tvoří pokračování sopečného pásma na sousedním břehu Javy a má délky od z. k v. 5 ¹/₂ km, šířky od s. k j. 2 km a plochy 1066 ha. Avšak před výbuchem r. 1883, kterým se ostrov stal všeobecně známým, byl K. dlouhý od s. k j. 8 km, široký od z. k. v. 5 km a měl 3250 ha plochy. Ostrov měl tvar sopečného kužele, jehož vrchol, Perbuatan, zdvihal se do výše 822 m n. m. a ležel na 6° 8' j. š. a 105° 26' v. d. Gr. Kolem něho rozkládaly se korálové útesy a 2 nepatrné ostrůvky, Verlaten na sz. a Long na jv., celý pak ostrov pokryt byl hustým, tropickým lesem. Na s. prýštilo se několik horkých pramenů, stálého obyvatelstva nebylo. Časem přicházeli sem obyvatelé sousedních břehů Javy sbírat dříví. Sopečně činným nebyl K. od r. 1680, kdy vychrlil spousty žhavého popelu, které zničily rostlinstvo po všech březích Sundské úžiny. V květnu r. 1883 počal ostrov vyhazovati popel a pemzu, v následujících pak měsících pozorovány četné výbuchy, otřesy a husté sloupy dýmu vystupující z krateru. Zjevy tyto byly jaksi předzvěstí ohromného výbuchu, největší to sopečné katastrofy nové doby, který udál se v noci z 26. na 27. srp. 1883. Větší čásť ostrova s vrcholkem Perbuatanem ponořila se do moře, z něhož za to vynořil se jižní břeh na západní své straně, jakož i 2 malé ostrůvky brzy opět mořem zaplavené. Nárazem způsobeným ve vodě mořské tímto propadnutím se ostrova vytvořila se v celé úžině Sundské ohromná vlna vysoká 15—30 m, která smetla do moře pobřežní města a vesnice Javy a Sumatry, čímž zahubeno 75.000 lidí a změněna podstatně tvářnost celého záp. břehu Javy. Tato vlna mořská byla patrná v celém okeáně Indickém a i v Tichém až ku břehům jižní Ameriky. Za výbuchu vystouply sloupy dýmu do výše 11—30.000 m, vyhozené sopečné hmoty páčí se na 1 km³ i způsobily téměř na celé zemi zvláštní zjevy světelné, jako: zakalení ovzduší, zabarvení slunce a zvláště různé zjevy za večerního a ranního šera. Otřesení vzduchu bylo patrné kolem celé zeměkoule a způsobená jím vlna vzduchová oběhla zemi více než třikráte. Oba pobočné ostrůvky, Verlaten a Long, zůstaly bez pohromy, avšak rozměry jejich se zvětšily o 8.1 resp. 0.3 km² a rostlinstvo jejich pohřbeno hustou vrstvou popelu. Dno mořské doznalo patrných změn jen na s., kde bývalé jeho nerovnosti byly jaksi nivellovány. Srv. Van den Berg, Vroegere Berichten omtrent K. (Batavia, 1883); Flammarion et Miilot, Eruption du K. (Paříž, 1884); R. D. M. Verbeek, K. (Batavia. 1884 a Haag, 1886, 2 sv. s atlasem); Symons, The eruption of K. and subsequant phenomena (Londýn, 1888). Tšr.