Ottův slovník naučný/Kněžstvo

Ottův slovník naučný
Kněžpole	Kněžstvo	Kniaziewicz

Údaje o textu
Titulek:	Kněžstvo
Autor:	František Krejčí, Josef Tumpach, Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 430–433. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kněz

Kněžstvo zaujímalo ode dávna důležité postavení ve společnosti lidské. Vývoj jeho nerozlučně spojen jest s vývojem kultu a náboženství a všechny záhadné tajemnosti kněžských funkcí lze z tohoto pramene vysvětliti.

Na samém počátku náboženského vývoje jest představa o nadpřirozených mocnostech, jichž vlivu podroben osud člověka, taková, že poměr člověka k nim nevyžaduje cizího prostřednictví. Duše předků byly povolanými ochránci všech členů rodiny své před dušemi nepřátelskými; od oněch všechno dobro, od těchto všechno zlo pocházelo. I bylo třeba jen postarati se o to, aby duše měly všechno, čeho třeba k záhrobnímu životu nerušenému a pohodlnému, což vyměřil rozum primitivních lidí přesně dle potřeb života tuzemského. To byl všechen primitivní kult a na ten dostačil zprvu každý jednotlivec anebo otec rodiny sám. Když to vykonal, byl si pomocí rodinných bůžků jist a když potřeboval jejich pomoci, stačilo upozorniti je modlitbou, že všechno je v pořádku, a slíbiti nějaký dar na přilepšenou z kořisti. Proto Indiáni loveckých kmenů nosili své bůžky s sebou, před každým podnikem je rozbalili, rozestavili, pohostili a nepotřebovali intervence cizí. Ale tento poměr nepotrval dlouho. Když se kult stával složitějším, vyskytly se dvě okolnosti, jež daly vznik k-vu.

Když z duší předků stali se duchové, bylo Indiánu, povahou línému, anebo plachému Ostjakovi, který viděl v každém skoro zvířeti vtěleného ducha, těžko vyznati se v tom množství, aby obrátil se na pravého, nebo aby opomenutím některého neuvalil na sebe nepřízeň jeho. I jest pochopitelno, že vyskytli se jednotlivci, kteří z touhy po snadnější výživě a částečně i z ctižádosti nabízeli se za příslušnou odměnu získati přízeň duchů a odvrátiti jejich mstu. Nejprve stávalo se to při příležitostech vážnějších, neobyčejných, kde obyčejný člověk nedůvěřoval svým modlitbám, zvláště v nemocech, nehodách živelních, při obtížném lovu, ve válce. Později tomu zvykli, takže bez cizího prostřednictví významnějšího kroku neučinili a že všechen život rodinný i veřejný byl tímto přeneseným kultem obemknut. To je k. samozvané, řemeslné, jež charakterisovati lze názvy: zaklínači duchů, kouzelníci, s nimiž setkáváme se na nejnižším stupni vývoje a to u loveckých kmenů indiánských, v celé širé oblasti sev. Evropy a Asie výlučně, v Africe a ostrovech australských v stejné míře jako s jinými druhy k-va. U ostatních pak pokročilejších národů shledáváme po ném větší menší stopy. U Indiánů jsou kněží ti známi pode jménem »medicineman« a byli příčinou, že první cestovatelé domnívali se, že Indiáni vůbec kněží nemají. U stepních národů asijských nazývají se šamani a od toho jejich náboženství šamanismem. V Africe slovou gamba. Tito zaklínači s počátku rozuměli všemu, potom si obrali jednotlivé obory; nejen že byli zvláštní zaklínači pro déšť, pro věštbu a zvláštní pro nemoci, ale i v nemocech byli specialisté, zvláště v Africe. Praktika jejich zakládala se na víře, že duchové mohou voliti sídlo dle libosti v různých předmětech a tělech (fetiši) a tudíž i v těle lidském. Touto vírou vysvětlují se všechny podivnosti jejich obřadů, jakož i vážnost, které požívali. Obřad zaklínání záležel všude v podstatě stejné: v přilákání ducha, v oddálení duše vlastní, aby učinila místo duchu citovanému, a v přijetí ducha. Proto přinesou fetiše své v uzlíčku, rozestaví je, modlí se, obětují a volají ducha; potom se tancem, pitím a p. omamují, upadají v strnulý spánek, pak pronášejí nesrozumitelná většinou slova, jež prý skrze ně mluví bůh, anebo probudivše se vypravují, kam je duch zavedl a co s nimi hovořil. Fantastickým rouchem, vhodnou scenerií a všelikými vzrušujícími dojmy sesilují důvěru zákazníkův a ovšem nezříkají se ani klamu a kejklů, aby lehkověrný lid udrželi při patřičném respektu. Šamani na př., aby dokázali, Že duše skutečně opustila tělo, skáčí do ohně, dotýkají se žhavého železa, rozpálený nůž dávají na jazyk. Indiánští medicinemani vytahovali z rány kamének anebo vůbec nějaký předmět na důkaz, že osvobodili je od ducha, který tímto předmětem nemoc způsobil. Jak patrno, nelze v těchto knězích viděti ani éthického ani pokrokového činitele. Je to vůbec nejnižší forma kněžské instituce, která mohla postačiti pouze národům nemajícím stálých sídel.

Národové zemědělní, mající stálá sídla, soustředili kult na hrobích, z nichž vznikly chrámy. Víra, že duše zemřelých nejraději zdržují se v těle a jeho pozůstatcích, vzbudila větší péči o hrob, jenž považován byl za příbytek zesnulého a, když dospělo se představ abstraktnějších, za příbytek boha. Z původního náspu, jenž ohrazován byl kameny a kůly, aby neměla přístupu dravá zvěř, a označován byl vztyčenou holí, vznikly pyramida a obelisk. Z původní chyžky, kterou zesnulému ponechali za další příbytek, vznikl chrám palácový, labyrinth, stánek boží. Na mohylách a hrobech scházívali se k obětem a modlitbám, k čemuž býval ohrazován zvláštní prostor tím větší, čím byl nebožtík zámožnější a čím větší rodiny členem. Poněvadž pak nechávali těla tak dlouho nepohřbena, dokud nezetlela, ustanovováni strážci, kteří je hlídali a kterým byla zvláštní chyžka vystavena. Tito starali se též o pořádek a zastupovali příslušníky v obřadech, byli placeni, aby mohli službě se věnovati nerušené. Z nich vzniklo k. jiného druhu, jehož funkcí bylo hlavně obětnictví a jež na rozdíl od předešlých možno zváti k-vem chrámovým. K. to významem svým brzy předstihlo zaklínače, poněvadž tito měli půdu vhodnou pouze na nejnižším stupni animismu, kdežto tito kněží opírajíce se o představy pokročilejší vyvíjeli se s nimi a stali se důležitým činitelem vývoje kulturního vůbec. Kde byli vedle zaklínačů, zatlačili je v pozadí; neboť měli tu výhodu, že neobcovali s duchy a s bohy jen někdy, nýbrž vůbec, nebyli občasnými, nýbrž stálými fetiši svých bohů, byli sluhy a důvěrníky bohů kat exochén, až konečně nebylo přístupu k bohům, leč skrze ně i v soukromém i ve veřejném životě. Kdežto u kněží řádu prvého konkurrence nepřipouštěla pevnější organisace, kněží chrámoví stávali se dědičnými a státními; neboť kult vznešených předků, náčelníků, jehož byli představiteli, vynucoval ohledu i u dobyvatelů, kteří zase proti nim zaváděli kult svůj se svými kněžími. Nic neobjasňuje důležitost k-va tohoto tak významně, jako to, že jména bohů a kněží jejich bývala stejná, jako v Africe střední, u Egypťanů, Peruanů a v Mexiku. Nejdůležitější následek této vysoké představy o poměru kněží k božstvu byla theokracie (vláda kněží). Jsou-li zajisté bohové jedinými pravými vládci lidstva, jsou kněží jakožto jejich fetišové nejpovolanějšími představiteli vlády jejich na zemi a vývoj společenské organisace na celém světě ukazuje, jednak že první vládcové byli kněží, jednak že s vládou světskou byla vláda kněžská nerozlučně spojena, nebo že spolu závodily o prvenství moci, kterýžto boj sice někde vypadl na prospěch panovníků, avšak nikdy aspirace kněžské na žezlo neutlumil ani na nejvyšších stupních rozvoje společenského.

Z funkcí kněžských, které se vývojem ustálily a přešly i do náboženstev monotheistických, jsou nejdůležitější: 1. Funkce theologická. Ve vlastním zájmu kněží jsouce nuceni uspořádati tradici mythologickou, na níž závisela jejich existence a moc, srovnali ji s hlediska osobního prospěchu, oddalovali a potlačovali vše, co by jejich ponětí bylo na odpor, měnili a upravovali jednotlivé mythy, přizpůsobovali cizí kult kultu bohů svých a pak bděli se žárlivou přísností nad zachováváním víry ve znění jimi upraveném. Oni jediní osobovali si právo vědomí o božských věcech a svěřovali je pouze svým nástupcům. Když vynalezeno bylo písmo, spisovali články víry, jež dovolovali sice vykládati, ale ne měniti. Knihy tyto byly palladiem jejich a aby dodáno jim bylo větší vážnosti, říkali, že obsahují sdělení přímo od bohů. Byla to písma svatá (bible), jež nacházíme všude. Hérodot a Platón zmiňují se o svatých knihách egyptských, z nichž nám zachovány »Knihy mrtvých«. Řekové měli jakýsi toho surrogát v básních Hésiodových, Římané měli knihy Sibyllinské, o germánských knihách svatých mluví Tacitus; Indové mají védy. Knihy ty obsahovaly genealogii bohů, články víry a přikázání a tvořily zákonník občanský i církevní. 2. Funkce liturgická. Kněží byli vykonavatelé obřadů a zároveň jejich upravovateli. Ačkoli hleděli tajemnými a nesrozumitelnými přídavky lidu imponovati, prokázali v této funkci lidstvu veliké služby, neboť hrubé a kruté obřady původní zjemnili symbolisováním; tak na př. původní oběti lidské změnili v oběti zvířat. 3. Funkce soudcovská. Již zaklínači afričtí konali služby policejní pátrajíce svými kejkly po zločincích. V dobách theokracie náleželo soudnictví knězi-králi. Písma svatá obsahují zákonník občanský. Později funkce tato obmezena jen na jisté obory zločinů. Zbytek jsou ve středověku ordalie. 4. Funkce věštecká, obecně známá, a konečné 5. lékařská jakožto zbytek po činnosti zaklínačů; ovšem omezovala se na případy onemocnění těžkého a odtud pochodí víra v zázračnost kněží.

V kulturním vývoji představuje k. vůbec činitele jednak konservativního, jednak pokrokového. Funkce theologická a liturgická samy činily k. strážcem dosaženého stupně vývoje mythologického i společenského, neboť na jistých ponětích o světovém řádu, na jistém názoru náboženském k. záviselo celým svým bytím. Proto stavělo se všemu na odpor, co by představy ty rušilo, ať to byl vliv cizí kultury, ať probudilejší názor vědecký, ať snaha státnická, ať vůle samovládce nebo pokročilejších jednotlivců. Tomu čelili kněží se vší převahou své kastovní organisace a svého vlivu. Naproti tomu byli kněží prvními pěstiteli vědy: v lékařství, meteorologii, astronomii, v počtářství, dějepise, v uměních výtvarných a básnictví šli napřed buď dávajíce popud anebo sami se přičiňujíce. V celku možno říci, že konservativnosti jejich působení přibývá, čím více vývoj pokračuje. Odtud časté konflikty s jinými činiteli vývojovými, zvláště s vědou. — Srv. Jul. Lippert, Allgem. Geschichte des Priesterthums (1883, 2 d.); Siegm. Maybaum, Die Entwicklung des israel. Prophetenthums(1883); spisy Waitzovy a J. G. Müllerovy. O vlivu kněží na mythus viz Fr. Krejčí, Báje theologická a Hésiodos (»Listy fil.«, 1890). Kčí.

Ve Starém zákoně zastávali úřad kněžský v době patriarchální náčelníci rodin. Teprve když lidu isráélskému byla theokratická ústava Bohem dána a Mojžíšem prohlášena, jíž všechna pokolení isráélská sloučena byla v jediné těleso politicko-církevní pod nejvyšší vládou Boží a s jedinou svatyní jako centrem, zvoleno bylo jedno pokolení k zastávání úřadu prostřednícího, t. celé pokolení Levi, ale tak, že jen potomci Aaronovi k úřadu kněžskému byli povoláni. Jejich povinností bylo v chrámu po třídách oběť krvavou i nekrvavou přinášeti, očisty lidu konati, chrám stříci, lid poučovati a souditi. Zasvěcení jich k úřadu kněžskému stalo se jednou pro vždy pod horou Sínai, tak že nástupcům bylo třeba jen prokázati genealogický původ z rodu Aaronova. Spolu však musili míti určité stáří, býti prosti jistých tělesných vad (Levit. 10,9), zdržovati se po čas chrámové služby obcování manželského a vystříhati se všelikého znečištění. Při volení svých manželek byli vázáni jistým obmezením (Levit. 21, 7 nn.). Při službě chrámové užívali zvláštního obřadního roucha, jak je předpisuje kniha Exodus v kap. 28 a 39. K obývání nebyl pokolení Levi vykázán žádný zvláštní podíl země, jako pokolením ostatním, nýbrž určeno mu v údělech kmenů ostatních 48 měst, z nichž 13 patřilo kněžím. Výživou opatřovala je ostatní pokolení. Patřilť jim desátek z desátku levitského, dále prvotiny plodů a zvířat, výkupné za prvorozence lidské, podíl na jistých obětech, trestné za některé proviny a vše, co bylo anathématem stiženo nebo Bohu věnováno. Daní a poplatků i služby vojenské byli prosti.

V Novém zákoně jsou kněžími ti příslušníci stavu klerikálního, jimž kněžství (sacerdotium) ve vlastním slova smyslu přísluší, jsouce takto vyšší jáhnů a nižší biskupů, kteří zovou se též sacerdotes primi generis. Kněží patří spolu s podjáhny, jáhny a biskupy mezi svěcence vyšší, spolu s biskupy a jáhny mezi stupně hierarchiae ordinis právem božským stanovené. — Moci kněžské dostává se jim ordinací, t. j. udělením presbyteratu, jímž kromě nezrušitelného znaku a milosti svátostné obdržují duchovní moc, již Pontificale Rom. blíže určuje slovy: offerre, benedicere, praeesse, praedicare et baptizare. Tato potestas ordinis jest nezrušitelna, tak že nepozbývá jí kněz, byť sebe většími hříchy byl stižen nebo i vůbec odpadlíkem se stal, kdežto potestas iurisdictione, jíž dostává se kněžím (a klerikům vůbec) oprávněnosti, aby jisté funkce nejen platně, nýbrž i dovolené (a kněží rozhřešování ze hříchů též platně) konati mohli, může jim býti buď obmezena (místem, časem, osobami, látkou), nebo zcela odňata. Má tedy kněz moc: oběť mše sv. za živé i za mrtvé přinášeti, svátostmi (svěcení kněžstva a v církvi západní též biřmování vyjímajíc) a svátostninami přisluhovati, slovo Boží hlásati a jiné vésti, k čemuž však misse a pravomocnosti jest mu potřebí, jejíž rozsah jest rozličný. A dle toho jsou rozličná i práva, jež příslušejí kněžím dle úřadu, jaký zastávají buď jako faráři, vikáři (děkani), kanovníci atd. Všichni však bez rozdílu účastni jsou práv a privilegií, která celému stavu klerikálnímu jsou vlastní, jako jest privilegium canonis, fori ecclesiastici, competentiae, servitiorum a pod. Co se týče praecedence, mají přednost před jáhny i jinými kleriky nižšími, leda že by důstojenství stavělo tyto před kněze. — Povinnosti kněží jsou: Vésti život takový, by o nich platilo rčení: Vita clericorum evangelium laicorum. Mají tedy dbáti modlitby, kamž zvláště patří též recitování církevních hodinek; zabývati se studiem věd posvátných i profánních, pokud tyto oněm nejsou závadou, nýbrž podporou a se stavem klerikálním se snášejí; pěstiti ctnosti křesťanské, při čemž zejména čistota, zdrženlivost, střídmost a dobročinnost ustanoveními synodálními na srdce se jim klade; vystříhati se zaměstnání a zábav, jež s důstojností kněžskou buď vůbec se nesnášejí nebo pro kněze méně se hodí, jako jest ze zaměstnání obchodování, zastávání jistých řemesel a úřadů ex professo, služba vojenská, ze zábav pak tance, hazardní hry, honba a pod.; nositi tonsuru a klerikální šat a (v církvi západní) zachovávati coelibát. Kromě toho svěřený úřad ukládá jim ještě jiné povinnosti zvláštní. — Knězem ordinován býti může, kdo jsa diakonem (neníť svěcení per saltum — s opomenutím nižšího — dovoleno) a prost všeliké irreguiarity aspoň 24 léta jest stár (leč by dispens ab aetatis defectu udělena byla) a má intenci, aspoň habituální, svěcení kněžské přijati, jež mu platně uděliti může jen biskup řádně konsekrovaný a vše, co hmoty, formy a intence svátostné se doteče, zachovávající. Ostatně srv. Clerus a Hierarchie. Tpch.

K. námořní, soubor veškerých kněží, kteří obstarávají duchovní správu válečného námořnictva. V c. a k. námořnictvu je počet velmi nepatrný skládaje se pouze z jednoho faráře námoř., ze 4 kurátů a kaplanů nám. 1. tř. a ze 4 takových hodnostářů 2. třídy v námořnictvu činném, pak z několika málo kaplanů v záloze a v mořebraně vesměs katolických. K. nám. podřízeno správě k-va vojenského a má s ním stejný oděv. FM.

K. vojenské je soubor kněží obstarávajících duchovní správu vojska po případě vyučujících náboženství v nižších výchovnách vojenských. Ve vojště c. a k. stojí v čele k-va vojenského apoštolský vikář polní, prostě nazývaný též biskupem polním; u každého z 15 sborů armádních a u voj. velitelství v Zadru je po jednom faráři voj., a pod těmito v určitých obvodech úřaduje 50 voj. kurátů a kaplanů 1. třídy a tolikéž 2. třídy; ve výchovnách vyučují duchovní professoři. Značný počet voj. kaplanů je v záloze. Mimo tyto duchovní řím.-kat. jest několik málo pravoslavných a evangelických, pak rabínů a pro zástupy bosensko-hercégovské jsou dva imamové. Vojenští duchovní křesťanští nosí černé taláry (kleriky) s pasem černým se zlatou třásní, na hlavě dvourohé klobouky. Imamové mají na hlavě fesy a v sumkách, jaké mají důstojníci jezdectva, dělostřelectva a vozatajstva nosí korán. FM.