Ottův slovník naučný/Kniaziewicz

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kniaziewicz
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 433. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Kniaziewicz Karol, generál pol. (* 1762 u Mitavy v Kuronsku – † 1842 v Paříži), vzdělal se v kadetní škole varšavské, r. 1778 vstoupil k dělostřelectvu a ve válce r. 1792 stal se majorem. Když r. 1794 Madaliński zdvihl povstání. K. byl z prvních, kdo se k němu připojili, načež jako chef štábu Zajączkova zachránil Poláky před úplnou porážkou pod Chełmem (8. čna) a na bojišti pod Gołkowem jmenován generálem (9. čce). Vynikl též při obležení Varšavy od Prusů, v bitvě u Maciejowic velel levému křídlu a bojoval nejdéle, ale byl zajat a držán jako rukojmí na Ukrajině, potom v Lubelsku, odkud přes Německo a Švýcary uchýlil se do Italie k Dąbrowskému (1797), jenž organisoval polské legie. Napoleon svěřil mu velitelství první legie, která ustanovena k obsazení Říma, načež dobyl s 300 muži Magliana (2. pros. 1798), hájeného 5000 muži vojska neapolského, po třech dnech odňal jim v Ternech 8 dél a mnoho zásob a konečně dobyv s Dąbrowským Gaety přispěl tak k ukončení války. Na jaře r. 1799 poslán do Paříže s dobytými prapory, přijat s velikými poctami a postaven v čelo nové polské legie. Ve výpravě rýnské vynikl jmenovitě u Berghu, Bornheimu, Offenbachu, Frankfurtu a zejména u Hohenlindenu. Po míru Lunévilleském však zklamán ve svých nadějích ohledně Polska opustil službu a usadil se na Volyni. Teprve r. 1812 připojil se k velké armádě Napoleonově a byl přidělen nejprve ke gener. štábu krále vestfálského, potom stal se velitelem 18. divise 5. pluku, složeného z Poláků, vynikl u Smolenska, ale nad Moskvou a Berezinou byv těžce raněn usadil se v Krakově. Po pádu Napoleonově byl členem vojenského komitétu ve Varšavě, pracujícího o vojenské organisaci kongressového království, a r. 1817 usadil se v Drážďanech. R. 1825 žádala ruská vláda za jeho vydání a K. vězněn saskou vládou 8 měsíců v Königsteinu, načež uchýlil se do Paříže, kde r. 1831 vláda varšavská svěřila mu diplomatické poslání, ale K. záhy úplně se zklamal. Zabýval se též malbou. Pochován jest vedle Niemcewicze na hřbitově v Montmorency.